Réžia:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrajú:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Major Haluška zvaný Terazky, kapitán Ořech, poručíci Hamáček a Troník, nadporučík Mazurek, kapitáni Honec a Hořec. Kto by ich nepoznal? Sú takí absurdní a predsa takí skutoční. Každý, kto bol na vojne, niektorého z nich stretol, ale skutočne nesmrteľnými sa stali vďaka slávnej rovnomennej knihe Miloslava Švandrlíka. Rovnako tak slobodník Halík, uvedomelý Dušan Jasánek, kulak Vata, zlodej Ciml, vojak s modrou krvou Šternberk, maliar Vločka alebo buržoázny živel JUDr. Macháček. Tí všetci sú svojráznymi figúrkami Švandrlíkovej knihy, rozprávajúcej s humorným nadhľadom o neveselých, často tragických osudoch príslušníkov Pomocných technických práporov (PTP), svojráznej zložky našej ľudovej armády v päťdesiatych rokoch. Príbeh, ktorý je mozaikou tých najneuveriteľnejších príhod, sa začína vo chvíli, keď k 66. pomocnému technickému práporu v Zelenej Hore nastupujú nováčikovia a medzi nimi asistent réžie Roman Kefalín, ktorý sa stáva pozorovateľom absurdného diania, organizátorom verejnej estrády s recitáciou pokrokových básní, chovateľom erárnych prasiat, zbehom a nakoniec nepriamo tiež príčinou katastrofy v podobe generálskych previerok. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (594)
„Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!“... „Enem místo toho „naši“ bych tam dal „také“!“ Hereckými osobnostmi nabitá a skvělým humorem přetékající komedie na motivy knihy Miloslava Švandrlíka přináší celou haldu nezapomenutelných hlášek, u kterých mi někdy až tekly slzy. Ve filmu se objevily ve větších či menších rolích výborní herci, kterým role sedly jako prdel na hrnec. Nejvíce mě bavil Broňa Poloczek, kterému zdatně sekundovali Mirek Donutil s Pavlem Landovským a třešničkou na dortu pak byl ožralý, pochcaný a poblitý svobodník Halík v podání Dana Landy. Myslím, že se Zdenku Sirovému podařilo natočit opravdu povedený film, jehož hlášky už dávno zlidověly. „…a pozdravujte soudružku hraběnku!“ ()
Knižní klasika převedená na plátno s málo vídanou přesností a dokonalostí. Skvělé herecké výkony dominují příběhu z řad české lidové armády, který nešetří trefným humorem a výborně odlehčuje tehdejší nenáviděnou socialistickou společnost. "Co se stane se samopalem, když ho necháme na dešti?" - "Zrezaví, vole!" ()
Měla jsem ve svém životě to štěstí poznat se s panem doktorem Baštýřem z vesnice Mazelov, ležící blízko Českých Budějovic a můžu snad náš vztah považovat za přátelství. Pan Baštýř byl doktorem filozofie a ačkoli doktorát složil okolo roku 1948, diplom a titul obdržel po roce 1990. Do té doby se věnoval kromě svého zaměstnání své milované ženě, dětem a koním, husám, kachnám, slepicím a vietnamským prasátkům. S láskou a lidskostí, kterou nezlomil ani fakt, že byl v padesátých letech příslušníkem PTP. Převychovat se ho nepodařilo… Svého dědu, který zemřel ve 36 letech, protože bagatelizoval své obtíže se slepým střevem a stále zdůrazňoval potřebu dát přednost vojínovi, který se postřelil z nešťastné lásky a oba byli ve stejnou chvíli přijati na akutním příjmu vojenské nemocnice v Českých Budějovicích, jsem poznala pochopitelně pouze zprostředkovaně- byl velmi vzdělaný, sofistikovaný, zajímal se o astronomii a historii. Za války byl vězněn a následně totálně nasazen v Drážďanech, kde přežil známý nálet, při kterém mu zahynulo několik blízkých kamarádů. Po Únoru 1948 byl příslušníkem Československé lidové armády jako letecký mechanik. Neměl přímé podřízené, žádní vojíni mu nepodléhali a na své kolegy se díval s útrpným úsměvem. Potřeboval ale někde bydlet, se svou ženou a se svými dvěma dětmi, z nichž jedno je moje matka. Nemůžu a nechci soudit situaci nastalou před více než šedesáti lety. Film mně nesmírně baví a mám pro něj velkou slabost. Stejně jako pro knižní předlohu, která mně jednou málem donutila vystoupit z rychlíku na trase Praha- ČB, pro nezvladatelné záchvaty smíchu... ()
Pomocný technický prapor (PTP) bol špecifický útvar Československej ľudovej armády do ktorého boli zaradené politicky nespoľahlivé osoby. Slúžili bez zbraní, vykonávali ťažkú fyzickú prácu a nosili čierne výložky. Tieto jednotky boli činné v rokoch 1950 až 1954. Film režiséra Zdenka Sirového z roku 1992 je značne odľahčenou a hodne zábavnou sondou do života mladých brancov, ktorí sa stretli v pomocnom technickom prapore. Na dva roky sa z nich stali "Čierni baróni". **** ()
O trosku lepsie, nez TANKOVY PRAPOR (1991), zasmial som sa na skvelych dialogoch ale hlavne na primitivnom zmyslani, aky je zapad zly a kedykolvek nas bude chciet napadnut. Najlepsie to bolo vo chvili, ked prisiel na scenu Vaclav Postranecky: ,,Ja budu snad zase zvracet" alebo kopanec do zadku Donutilovi... 02.12.2010 ______ Pavel Landovský - (Major Haluška,Terazky, velitel praporu) +++ Bronislav Poloczek - (Kapitán Ořech, zvp praporu) +++ Alois Švehlík - (Kapitán Honec, provianťák) +++ Jiří Schmitzer - (Poručík Hamáček, veltel roty) +++ Miroslav Donutil - (Poručík Troník, zvp roty) +++ Rudolf Hrušínský - (Kpt. MUDr. Hořec, lékař) +++ Václav Postránecký - (Generál) +++ Daniel Landa - (Zupák, svobodník Halík) +++ Ondřej Vetchý - (Vojín Kefalín, asistent režie) +++ Hudba: Luboš Fišer +++ ()
Galéria (4)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (53)
- Kefalín (Ondřej Vetchý) bol v reálnom živote sám autor knižnej predlohy a scenára Miloslav Švandrlík. Bol veľkým milovníkom kofoly a pravidelne dvakrát týždenne chodil do pražskej lahôdkárne nakupovať dve tašky tohto nápoja. Pre predavačky už bol známou postavou a pri jednom z nákupov si všimol, že keď vošiel do predajne, tak sa jedna predavačka naklonila k druhej a povedala jej "Podívej, ten kofolín už je tady zase." Z Kofolína sa v knihe stal Kefalín kvôli tomu, že autor nechcel robiť okatú reklamu tomuto nápoju. (Hnacik)
- Ve scéně, kdy se svobodník Halík (Daniel Landa) opije a mluví s přísedícím o bojeschopnosti vojáků, zní v pozadí skladba „Strahováček“ od Karla Hašlera. (majky19)
- Skutočný major Terazky (vo filme Pavel Landovský) bol Andrej Gazda, ktorý sa narodil 28. 1. 1920 v Dlhej nad Cirochou v okrese Snina. V roku 1940 nastúpil na povinnú vojenskú službu do slovenskej armády. Na slávnostnej uniforme naozaj nosil nemecké vyznamenanie z druhej svetovej vojny "Spona za boj z blízka", ktorú získal na východnom fronte. V prvej polovici 70. rokov občianska pracovníčka, ktorá zdieľala s Gazdom kanceláriu, prezradila, že inak veľmi milý dôstojník dorazil jedného rána do práce veľmi pobúrený a kolegyňu vyzval, aby vložila do stroja papier a začal jej diktovať dopis právnikovi. Večer predtým si totiž prečítal samizdatových "Čiernych barónov", v postave majora Terazkyho sa okamžite spoznal a chcel dostať autora knihy pred súd za to, že ho zosmiešnil a znemožnil. Pracovníčka kancelárie ho nakoniec od toho pracne odhovorila. (Hnacik)
Reklama