Two Weeks of Happiness
Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef DobešHrajú:
Adina Mandlová, Raoul Schránil, Jaroslav Marvan, Rudolf Deyl st., Miloš Nedbal, Bedřich Veverka, Míla Svoboda, František Vnouček, Marie Blažková (viac)Obsahy(1)
V oddechové situační komedii Vladimíra Slavínského z roku 1940 se můžete podívat, co všechno se může přihodit, když nepříliš majetná dívka prožije dva týdny dovolené ve velkém luxusním hotelu. Usmálo se na ni štěstí a v novinové anketě získala hlavní výhru. Jak se později ukáže, je to i výhra životní… V roli půvabné hrdinky uvidíme hvězdu naší předválečné kinematografie Adinu Mandlovou. Jejími partnery v pestré přehlídce významných hostů hotelu i personálu jsou další tehdejší slavní herci – např. Raoul Schránil, Rudolf Deyl starší, Bohuš Záhorský, Miloš Nedbal a Jaroslav Marvan. (Česká televize)
(viac)Recenzie (61)
Je ten svět nespravedlivej. Stačí jedna mladá krásná osoba, a všichni chlapi jdou do kolen a okamžitě uzavírají milionové obchody či zapomínají, že jsou ženatí nebo letití staří mládenci. Každopádně Adině, jakkoli zde byla milá a vstřícná, se to chudé děvče moc věřit nedalo, pořád byla až moc sebevědomá a suverénní. Škoda toho crazy závěru na silnici, to bylo jak z jiného filmu. ()
Veselohra, tedy spíše agitační pohádková komedie, ve které chudá úřednice ke štěstí přišla. Mandlová je zde spíše nesympatická dívka, která všechny obloudí a chytrá, skromná a nadmíru inteligentní povaha k ní vůbec díky jejímu přehrávání nesedí. Šlágr "Šedí muška na štěně, šedí a špí", který zpívá, bych zařadil mezi nejinfantilnější a nejtrapnější songy vůbec. Jarda Marvan se z role neurotického a nervózního generálního ředitele přemění v lidskou a chápavou bytost plnou pochopení pro obyčejný lid, to je taky už pokolikáté viděno. Přesto má snímek pár humorných situací a jako oddechovka poslouží dobře. ()
Příjemná protektorátní komedie ze série Adina Mandlová u Vladimíra Slavínského. Po té, co se nejprve Slavínský našel v obsazování Lídy Baarové, následovalo několik filmů s Hanou Vítovou a konečně jeho nejslavnější série s Věrou Ferbasovou. Adina se nejprve objevila celkem nenápadně ve své šablonce mondénní slečny v Rozkošném příběhu (1936), později pak v rolích snaživých děvčat v Bílé vráně, Svatební cestě a ve zcela klíčovém filmu pro její kariéru - v Holce nebo klukovi? (1938). Mezitím se upevnila její pozice v českém filmu a v Přítelkyni pana ministra a zde ve Dvou týdnech štěstí (1940) se Slavínskému odvděčila za svůj průlom. Shodou okolností se v obou filmech bilancuje stejné téma záměny a vyzývavá směšnost "státních tajemství", stejně jako potřeba pražské podzemní dráhy, která skutečnost předběhla o celých 35 let. Aktuální je také téma nevybíravých žurnalistů a lsti, která se tak přirozeně snoubí s láskou a nápravou povahy starého bručouna. Konečně, prožít takovou dovolenou na útraty Pestrého týdne - také bych si, jako malá úřednice živící sebe i maminku, dala říci. ()
Vzhledem k přítomnosti Mandlové bych spíš dal filmu název "Hodina a půl neštěstí". Co si budeme nalhávat, role skromných tichých dívek jí moc nešly, páč ty musela hrát. Zato jí šly parádně role protivných nafoukaných slečinek, páč to hrát nemusela. A dál, zatímco mnozí se umělé inteligence obávají, já naopak doufám, že bude natolik nelogická a pošetilá, že bude doopravdy chtít jednou ovládnout svět. Samozřejmě, protože to bude inteligence, neovládne lidi neinteligentním způsobem, tím, že je vyhubí. Naopak jim dopřeje ty nejvyšší rozkoše, jaké bude schopna vymyslet, aby lidi držela v rauši, v blažené neaktivitě, a oni se jí tak do ničeho nepletli. A já jí řeknu, že mě přivodí vrcholnou blaženost jen tím, že vymyslí a realizuje nekonečný seriál, kde bude mít hlavní roli Ferenc Futurista. ()
Tušila jsem, že se film natáčel v Jevanech. Stačil pohled na hotel a několik prvorepublikových vil. Při zmíňce o horním jezírku jsem si byla na sto procent jistá. Díky Kulmonovi, který to sem hodil jako zajímavost, jsem si svoji domněku ověřila. S Adinou Mandlovou jsem už viděla mnohem lepší filmy, než byl tento. ()
Reklama