Studentská máma

Místy sice sentimentální, leč velmi milá a příjemná komedie o skupině studentek a studentů ubytovaných u dobrosrdečné a starostlivé "mamuši" slečny Klatovské (vynikající Antonie Nedošínská, které neméně dobře sukunduje "strýček" Theodor Pištěk). Ve studentských rolích se objevila řada mladých, většinou v dalších letech slavných a oblíbených herců. (19.12.2011)

Filmy ze studentského prostředí se těšily ve třicátých a čtyřicátých letech u diváků značné oblibě. Většinou se jednalo o veselé historky nebo o romantické příběhy, jen výjimečně se tvůrci pouštěli do vážnějších poloh. Slavínského film balancuje někde na hraně, jeho hrdinové jsou ale ještě nehotoví, nedospělí lidé s naivní představou o skutečném životě. Lehkomyslnost, uzavřenost, vytrvalost, ušlechtilost i rozpustilé kousky čtveračivých slečinek, to všechno je tu propojeno v přirozený celek se soudobým důrazem na strastiplnost studentského života se vším, co k němu náleží. Přestože mnohé herecké výkony vzaly dávno za své, postava milující bytné, dobrosrdečné a láskyplné ženy, která má pro každého laskavé slovo i pochopení, ve vynikající interpretaci Antonie Nedošinské je dodnes obdivuhodným portrétem lidské spontánnosti a lásky. A má-li za spojence člověka se stejným pohledem na věc, bývalého železničáře a správce penziónu ztvárněného nepostradatelným Theodorem Pištěkem, je snadné uvěřit, že život nedává jen rány, ale občas i pohlazení. (03.10.2008)

Miluju laskovost, dobrosrdečnost a zároveň ráznost herečky Antonie Nedošinské. Je nezapomenutelná a osobitá. Když má kolem sebe dobré herecké partnery, jako je třeba Theodor Pištěk, tak jsem v sedmém nebi a těším se na další starý film, kde budou oba dva hrát. Pro své studenty, kterým byla druhou maminkou, by šla třeba do pekla a postavila se samotnému Luciferovi. (16.01.2010)

Slavínský je tradičním režisérem "slaďáků", tento je z nich jeden z nejvypečenějších. Dobrácká paní domácí, která se jako kvočna stará o svá kuřátka-studenty na bytě- ochraňuje je v dobrém i zlém a brání je do posledního dechu. Nekritický romantismus nazdobený porcí sentimentu a patosu s příměsí hysterické teatrálnosti by leckoho po pár minutách mohl odradit, a ten sladkobolný blábol by vypnul. Nějakým podivným způsobem však k tomu nedojde a divák u obrazovky zůstává. Dalo by se namítnout, že ty šťastné bytosti ve filmu jsou jen jednou z dalších forem biologických zbraní, ale přece jen tak jednoduše se to hodit přes palubu nedá. Několikrát jsem během filmu vykřikl : "Panebože, to už je fakt moc!", ale pak se zase uklidnil a dokoukal to. Je to zkrátka fraška, emocionální masakr, slzyždímající pervezita, divák při závěrečném happyendu zatíná pěsti, ale funguje to perfektně. 60% (05.06.2011)

Mám pocit, že Slavínský u některých svých filmů určitě nemyslel hlavou (ba ani rozkrokem) ale kolenem..U těchhle starých filmů jsem schopnej zkousnout všecko možný, ale takovouhle dávku přehrávání nemůžu vystát. Každou minutou někdo při sebemenší příčině vyjekne a začně nějakou ptákovinu neuvěřielně hrotit...velmi slabá chvilka jinak dobrého režiséra (16.01.2010)