Děti na zakázku

"Poslání ženy je trochu vyšší, než názory dnešních děvčat", slyší od maminky slečna Kočí, "škoda, že není televize, to bysme jí viděli s bradavicí na nose." Silný konverzační základ, scény z ordinace s občas mírně násilnými výpůjčkami od krále komiků, ♫ slušná hudba s místy neujasněnou náladou. Komedie se zápletkou, odvíjející se od zásvětního naschválu a moderních proměn postavení ženy ... a dá-li pámbu, vyvedeme koloušky, kozí mlíko a zeleninu máme z Malešic. Výborná Zd.Baldová, kamera Jos.Střecha. (19.01.2013)

Průměrná komedie, která pobaví hlavně díky duu Pešek-Plachta. Jediným čím se tato komedie Šlégla liší od jiných, je nápad utahovat si z tehdejšího ženského hnutí-což se v prvorepublikových veselohrach moc často nestávalo. Celkově jsou Děti na zakázku tou kvalitnější částí tehdejší produkce. Čěněk Šlégl byl navíc kvalitním řemeslníkem a to je na filmu vidět.. (01.06.2009)

Baldová opět dokazuje, jak skvělá herečka to byla. Vítová opětovně oslňuje půvabem, i když v jiných filmech ji to zaručeně seklo více, a Theodor Pištěk je zárukou kvalitního humoru (jeho babička vyprávějící pohádky je bezkonkurenční). Překvapily rovněž perfektní civilní herecké výkony dětí. Slabinou je pak scénář, který můžeme v prvorepublikových filmech neustále s menšími obměnami. Tedy dědictví za určitých podmínek, z kterých nastávají vtipné situace. Mírný nadprůměr, ale na čtyři to není. (17.03.2014)

Velmi nenarocny dej s jednoduchou zapletkou. Krome par povedenych scen s bratry Zoubky ( Plachta byl vyborny ) vsak tato komedie prilis usmevu na tvari nevyloudi. Diky hereckemu obsazeni ( Baldova a Pistek hraji svuj standart, zaujme predevsim mila Vitova, elegan Nezval a dalsi v mensich rolich ), se da ale na tento film celkem dobre divat. (30.05.2009)

Úsměvná, lehká oddechovka, která se nesnaží o nic jiného než pobavit vtípky na adresu kovaných feministek, a pak Plachtou a Peškem, kteří vytváří dokonale sehranou dvojku v dialozích i situační komice a strhávají na sebe většinu pozornosti, akočli zřejmě původně meli být "ti druzí" za Vítovou a Nezvalem. V rozehraných situacích, režii i vedení herců je cítit onen typicky "šléglovský" přístup k humoru a vůbec nevadí, že to jako celek nemá na vstup mezi zlatou klasiku předválečné české kinematografie. Ani po téměř pětasedmdesáti letech jsem se nenudil a nemám pocit ztraceného času. (08.03.2012)