Nejistá sezóna

Dnes již kultovní satira – anebo chcete-li divadelní terapie Cimrmanovského spolku – která svou teatrálností předčila onu despotickou dobu – odtud název 'Nejistá sezóna'. Tvůrčí duo Smoljak/Svěrák dokázalo využít esenci subžánru mystifikačního filmu jako málokdo. Zlatý prciny! (03.09.2021)

Ani hraný film, ani dokument, ani herci, ani neherci, ani tragédie, ani komedie. Čím vlastně Nejistá sezóna je? Mé zlé já mě nabádá napsat, že propagací cimrmanovského divadla, jenže jméno nejvýznamnějšího Čecha úmyslně neuslyšíme ani jedinkrát. Hlavní dějovou nit tvoří drama o nelehkém údělu českých umělců za pozdního socialismu a o jejich osobních shodách a neshodách – nejsmutnější část („tak až si pan doktor zapálí, tak budeme pokračovat“). Na ni jsou pak opatrně navěšovány ukázky z nám tak dobře známých Cimrmanových her – nejvtipnější část („není pro muže hanbou, když zde, v místě věčného mrazu, uroní kroupu“). A kromě toho všeho je Nejistá sezóna rovněž krotkou politickou satirou, jakousi neútočnou reflexí tehdejších poměrů – nejtrpčejší část („když je člověk na něco krátký, tak by si z toho alespoň měl dělat srandu, to platí o smrti i o politice“). Všechny situace údajně vycházejí z reálných zážitků jejich protagonistů, těžko říct jestli to samé platí také o hláškách, ale u Cimrmanů by mě to moc nepřekvapilo. Pro celou Nejistou sezónu jsou každopádně charakteristické dva výroky: „Zlaté prciny“ a „A je po ptákách“. 80% Zajímavé komentáře: Falcor, francis, Šandík (14.12.2006)

V roce 1987 vznikla celkem hořká komedie, která se satirickým podtextem líčí peripetie malého divadelního souboru, který si říká Divadlo starých forem, a jehož ústředními protagonisty jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Přestože má divadlo úspěch u publika, má také současně neustále potíže s nadřízenými orgány tehdejšího totalitního režimu. Většinu absurdních situací, popisovaných ve filmu, tvůrci sami ve své divadelní praxi prožili. Možná v dobách totality to mohl být dobrý film, ale dnes už bohužel působí vyčpěle a výrazně ztratil na aktuálnosti. 40% (03.03.2009)

Dokument. Krom cimrmanologů (včetně jejich pomvědů) hrajících zde sebe samé (srov. též příjmení Špaček nebo Melichar) vidím jen samé neznámé herce (včetně jistého Karla Kachyni) hrající šedivé lidi (z nichž zvláště hodná paní provozní je famózně autentická) v šedivém městě, šedivém sále, šedivých chodbách, šedivých kancelářích . Vypustil bych tu nudnou pasáž s těmi čísly. Zvedněte tu rukavici! (21.03.2012)

Cimrmanovsky humor vlastne nepoznam, avsak vo filme som sa zasmial na roznych ukazkach z ich hier, ale i za kulisami a o to viac ma stval komunistocky rezim, ktory ich divadelne predstavenia sikanoval roznymi schvalovacimi metodami... 17.04.2010 _______ Zdeněk Svěrák - (Kydal) +++ Ladislav Smoljak - (Rybník) +++ Petr Brukner - (Bouček) +++ Jaroslav Vozáb - (Straka) +++ Jaroslav Weigel - (Špaček) +++ Jan Hraběta - (Rdousil) +++ Hudba: Petr Skoumal +++ (17.04.2010)