Sex, lži a video

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)

Silná intimní studie partnerských vztahů a velmi divadelní film postavený na dialozích, herecké akci a modelových charakterech. SEX jako destruktivní síla špinící osobnosti i vztahy mezi postavami, která otevírá Pandořinu skříňku LŽÍ, VIDEO jako specifický deus-ex-machina konce osmdesátých let díky kterému všichni nakonec poznají pravdu. SEX – LŽI – VIDEO = ID – EGO – SUPEREGO? K Freudovi (a vlastně i Woody Allenovi) odkazují konečně i psychoanalytické terapie hrdinky… Obsazení jednoznačně vévodí James Spader ve své nejlepší životní roli vykuleného rozevlátého videoproroka. (06.11.2006)

Slušný a poctivý scenár ktorý by ešte lepšie fungoval ako divadelná hra. štyri postavy zamotané do svojich intríg a klamstiev zohrávajú medzi sebou vyhrotené dialógy. Najdôležitejšou postavou je tichý, introvertný ale svojim spôsobom úchylný Graham ktorý si svoju impotentnosť kompenzuje tým, že nahráva ženy na kameru akoby boli u psychológa či sexuológa a rozprávajú o svojich sexuálnych skúsenostiach a snoch. Snímka ma po celý čas takú nepríjemnú zvrhlú atmosféru ale mal som pocit, že mi tam niečo chýbalo.. Tá úchylka hlavnej postavy sa mohla viac rozvinúť. (10.07.2017)

O uhýbání před blízkostí fyzickou i duševní, o jejich technologických náhražkách – dávno před érou Facebooku a internetového porna, čili z dnešního pohledu málem vizionářsky –, o strachu z vlastního vlivu na okolí a o tom, že před ním a před sebou nejde utéct do žádné osobní splendid isolation, a v neposlední řadě o tom, že nejúčinnější afrodiziakum je opravdový zájem o druhého. Natočeno se skoro (intelektuálové prominou) bergmanovskou úsporností a kořeněno hořkým woodyallenovským humorem. Od chlapíka, kterého jsem dodnes znal jen jako autora prázdné bubliny jménem Traffic a vydařené oddechovky Dannyho parťáci, věru nečekaný zásah do živého. (11.09.2017)

Pochválil bych určitě dost výstižný název celého díla, protože na sex, lži a video opravdu dojde. Musím konstatovat, že se mi líbila snad pouze společnost, kterou jsem u filmu měl. Z filmu samotného bylo sledovatelných několik rozhovorů na kameru. Zbytek byla bída. Hnusná byla struktura vyprávění, hnusní byli herci a hnusné bylo i samotné téma. Z mého pohledu opravdu krajně nezajímavý film, pro který je škoda nadbytečných slov. Dost výstižně jej zmapoval oficiální text distributora. Tedy až na jednu drobnost. Distributor zapomněl dodat, že je tento film hrozná sračka. (23.06.2016)