Vyslobodenie

Výborně napsané (zvláště dialogy o zločinu a jeho následcích), s přehledem a nápaditě zrežírované (voyeurská kamera, tíživá atmosféra „survival thrilleru“) a skvěle zahrané chlapské dobrodružství, kterému sice místy chybí rychlejší spád, ale v celkovém součtu je to silně působivá záležitost, v níž zaujme také absence hudby (až na kytaro-banjový nášup) a taky jedno neskutečné znásilnění. Výtečná záležitost, po níž výlet do lesa už nikdy nebude takový jako dřív. (18.10.2006)

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

V sedmdesátých letech se defacto zformoval moderní hororový film. Přestalo se s neustálým předěláváním klasických monster, nastoupily originální nápady a zrodily se nové subžánry. Například slavné Deliverance definovalo hixploitation a stalo se asi nejcitovanějším hororem vůbec. Horror movie of the year (29.08.2007)

(1001) -"They're drowning the river, man." Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit. Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty. To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu: 1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla. 2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní. 3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné? (15.04.2019)