Pan Vok odchází

Průšvih toho filmu je casting. Nevím, co vedlo tvůrce oné změně snad všech herců, tedy krom sluhy Vaška Sloupa. Nejen, že postavy fyzicky vypadají, ale samozřejmě mají i jiný přednes. A tak je tu změna nejen v hlavní roli Petra, ale i jeho bratra Viléma či císaře Rudolfa. I když všichni jsou to skvělí herci, tak jako bych se díval na jiné postavy. Je to jako jít do divadla kompletně změněnou alternaci po půlce představení. Sice je tento film o smutném stáří pana Voka, a nevím zda autoři chtěli ukázat onu proměnu nejen v chování, ale infyzickou, nebo jim jeden herec odmítl nebo byl zakázán - Landovský? A tak se rozhodli, že změní všechny.... Nevím. Jedno vím ale jistě. Petr Vok pro mě odešel s Kopeckým. Stejně jako správně unuděný životem císař v podání Landovského odešel s Landovským. (10.05.2020)

Také souhlasím s tím, co napsal monolog, ale také souhlasím s tím, že je to velká nuda. Je to asi tím, že film postrádá nějaké ústřední téma, skáče ze scény do scény a téměř nedává smysl. Divák se snaží s někým ztotožnit, ale příběh netečně proklouzává prsty a ani Růžek, ani ostatní to nedokážou zachránit. I když vím, co tím chtěl básník říci, přesto se ptám: Co tím chtěl básník říci? (02.01.2011)

Jako dítě jsem ho měl rád právě pro tu melancholičnost. I když i tenhle film je na tom s historickou věrností hodně bledě. Natočit příběh o "odcházení" stárnoucího velmože je sice fajn, ale to si Karel Steklý musel vybrat právě Petra Voka z Rožmberka? Muže, který byl vším jiným než jen rezignovaným starcem? Člověkem, který do poslední chvilky svého života velmi aktivně ovlivňoval politiku celé střední Evropy? Mužem, který vybudoval nejdokonalejší zpravodajskou síť široko daleko? Velmožem, na jehož dvoře se setkávali a vedli neformální jednání diplomaté z celé Evropy? Jestli tím pan režisér vážně neco dokázal, pak svojí naprostou ignoranci. Tohle je námět na historické drama par excellence a ne na rozmarnou komedii. Samozřejmě můžete natočit třeba komedii o Janu Husovi v němž bude vymetat jednu ložnici za druhou, vylíčit J.A.Komenského jako zhýralého opilce, nebo naopak předvést Jana Lucemburského jako vášnivého asketického kazatele uchvacujícího svým kázáním davy městské chudiny... To všechno můžete a bude to ve svém poměru k historické pravdě zhruba stejně pravdivé jako "Odcházející" "Pan Vok". Naskýtá se pouze otázka: "Proč?" K čemu tahle historická fikce? Proč někdo tak hrubě znásilňuje reálie o jedné konkrétní historické postavě? Protože je to zábavné? (IMHO moc není) Protože tím chce něco podstatného sdělit? (Hm, a to nešlo vybrat si někoho vhodnějšího?) Protože natočit další taškařici na už jednou provařené téma se přímo nabízelo? (Bingo, takhle to "asi" bylo) Svaté právo filmařů neříkat pravdu se tak najednou scvrkává v pouhou pohodlnost a honbu za předem jistým úspěchem... (08.10.2006)

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni. (29.04.2006)

Nebylo velkým štěstím měnit přestavitele hlavní postavy. Miloš Kopecký vtiskl Vokovi svou pečeť příliš okatě, ústřední postava byla alfou a omegou, proto opravdu nedobrou volbu dostal film už do vínku. Myslím, že režisér si toho byl dobře vědom a snažil se posunout ztvárnění Voka do pozice stárnoucího, skepsí nahlodaného leč životem zmoudřelého šlechtice, srdcem chrabrého a duchem bodrého. Melancholie se podařila, humor už méně. Škoda. (03.11.2008)