Rozhodne sa v nedeľu

O. Stoneovi se podařil vskutku husarský kousek. Natočit strhující snímek z prostředí sportu, který na obrazovkách nevyhledávám a (po)nechává mě zcela chladným. To samo o sobě není zase tak málo. Nastupující mládí versus pomalu končící? stáří. Tenhle snímek dovolil nám obyčejným divákům nakouknout do zákulisí sportu number one v USA a ukázal jednu velkou pravdu. V současné době špičkový trenér (ať už jde o jakýkoliv sport) musí být v prvé řadě dobrý psycholog. Každý tým je složen z různých druhů (typů) hráčů (lidí), ať už jde o věkové rozdíly, rozdílné národnosti, mentality, sociální původy...) a ukočírovat tuhle bandu, aby tahala za jeden provaz, dýchala za tým a žila pro vítězství je kumšt a pouze Ti největší (nejodolnější) toto dokážou. A pouze Ti největší z nich (přestože sport je čím dál tím větší byznys, což Stone ZCELA jasně ukazuje) pamatují na skutečnost, že je to pořád „pouze“ sport, každý začínal na nějakém tom plácku před domem a ten klukovský zápal, nadšení pro věc a fair play, by tam stále mělo zůstat. Vítězové a poražení to je především Al Pacino ve vrcholné formě, jako trenér žraloků z Miami Tony DAmato, pro kterého je tento sport vším (jeho ženou, dítětem...) pozor neplést si s hračkou!, je to celý jeho život (kterému i dost obětoval), J. Foxx v roli nastupujícího (nedočkavého, dravého mládí) quaterbacka W. Beamena, D. Quaid coby J. Rooney (pomalu se s kariérou loučící kapitán), pěkná a (překvapivě) dobře hrající mrška C. Diaz (coby nová majitelka klubu Ch. Pagniacci), to vše umně kočírující, v úžasném tempu (téměř po celou dobu nepolevující, nenudící) režie O. Stonea, k čemuž mu zdatně dopomáhá i notně povedený hudební doprovod. A musím konstatovat jedno. Byť dávám ve většině případů přednost komornímu vyznění a tahle megalomanská testosteronová podívaná má ke komornosti asi tak blízko, jako pořádně prorostlej bůček ke zdravé výživě, musím (si) přiznat jedno. Tohle Stoneovo podání, včetně Al Pacinova závěrečného proslovu v kabině (kdy v 99% ostatních případů bych ho nemilosrdně rozcupoval přívlastky jako patetické, kýčovité..) na mě platilo. Je tam totiž cítit to nejdůležitější: zápal pro věc, nadhled a ano, i ironie a sarkasmus. Je to prostě „nad věcí“. I love this film a troufám si tvrdit i každý, kdo někdy dělal pořádně jakýkoliv sport (dost mu obětoval a rád) a nemuselo to být nutně na té nejvyšší (vrcholové) úrovni. P.s. když jsem viděl odcházet Al Pacina z tiskovky se zapáleným doutníkem a úsměvem od ucha k uchu, vzpomněl jsem si na motto z jiného snímku, kde dotyčný hrál podstatnou roli. ANO, „The world is yours“.... p.p.s. o kvalitách tohoto snímku dostatečně svědčí fakt, že při závěrečných titulcích (při pohledu na vaše hodinky) nechcete věřit, že čas ukrojil 150 (resp.156min), to vše bez jediného zívnutí! (To uživ. Phobia) ok, ten patetismus tam trochu (v pár momentech) cítit je, ale pouze maličko :-) 90,9% (05.12.2011)

Nepomôžem si, no celkovo ma nebaví pozerať sa na vypchatých amíkov ako si skáču po hlavách, váľajú sa po zemi a trieskajú sa navzájom kvôli nejakej lopte. Americký futbal pre mňa nie je adrenalín, preto ani z tohto športového filmu nie som na vetvy. Čo možno chváliť, tak skutočne réžiu, scenár, po tejto stránke bol film výborne zvládnutý. Americké klišé sa k takémuto typu filmu síce hodí, ide o prezentáciu, vrcholné výkony, predovšetkým o show... no mne takéto reči žalúdok netrávi, preto priemerné hodnotenie. (11.04.2008)

.. „ V téhle hře musí jít o něco víc než jen o vítězství“. Filmy ze sportovního prostředí u mě většinou narážejí na jeden zásadní problém. Neznám pravidla. Ale Stone mě vtáhnul do hry tak, že jsem na chvíli dokonce uvěřila, že bych americký fotbal dokázala sledovat i v TV. Tým, kterému se nedaří a samolibý sólista, který byl ještě včera nula, ale má nečekaný úspěch, jenže jeho chování vede ke konfliktům s trenérem i spoluhráči. .... .„Vedl jsi mančaft, ale šli za tebou? Něco ti řeknu. Fotbal tě naučil frajeřit, kecat kraviny, rvát se. A co dál?“ Tvrdá hra, kde je důležitá spolupráce, ale i loajalita, kde není místo na osobní ambice. U Al Pacina jsem na jeho tradičně skvělý výkon zvyklá, ale Cameron Diaz většinou vnímám jen jako pohledný doplněk filmu ..... a byla vynikající. (21.05.2006)

Na první pohled forma vítězí nad obsahem. Celým filmem spirálovitě prolínající hudba, která je rovnocenným protihráčem dynamicky nádherných zápasů sportu, jenž jednoznačně patří k těm nejtvrdším a svým smyslem nejzákladnějším, utvrzuje dojem životnosti, energie, pohybu a síly. Do zákulisí amerického fotbalu samozřejmě příliš nevidím, a proto nemohu říci, na kolik procent mám všemu věřit, ale stejně mně připadá, že se jedná o jeden z mála kolektivně-sportovních filmů, jenž se snaží fenomén sportu nahlížet v celé jeho komplexnosti, nejednoznačnosti a rozporuplnosti. I to závěrečné rozuzlení, ač tolik podobné všem těm dnes již zoufale okoukaným patetickým sportovním finále, v sobě nese notnou dávku ironie a sarkastického nadhledu. (15.03.2005)

Oliver Stone nám ukazuje fotbal z obou stran. Z té krásné, lesknoucí se strany, kde každý vypadá skvěle, bere balík peněz a pořádají se mejdany. Ale i z té hnusné, zavšivené, drogové strany, kde někteří hráči jedou jen sami za sebe, mají bolesti a nejsou si sebou jistí. Bylo vidět, (nebo spíše slyšet), že se velice pracovalo na skvělé hudební stránce filmu. A o hereckých výkonech snad není třeba psát. Anebo musím napsat, že Al Pacino je pan herec, Cameron prostě umí hrát a byla skvělá mrcha nebo že Jamie Foxx už před Rayem byl skvělý? I přes blbé umístění tohoto filmu do doby, kdy normální lidé jsou v půlce pařby :-) mně tento film nedovolil usnout. A ten proslov Al Pacina na konci v šatně… Prostě skvělý film! (06.06.2009)