Kolja

"And the Oscar goes to ... Kolya! " O téhle větě se jistě Janu a Zdeňku Svěrákovým zdálo už během psaní scénáře a vlastního natáčení. Přípravy na film byly veliké, zákulisní informace hovořily o skutečné bombě a výsledná podoba filmu nadchla milióny diváků nejen u nás. Hlubokce lidský příběh, který je sice v globálním vyznění smutný, ale je servírovaný půvabně milou a laskavě humornou formou, si nepochybně svého Oscara zaslouží. A my můžeme jen doufat, že se Janu Svěrákovi a jeho otci podaří ještě nějaký podobný "zásah", třeba i s žánrově poněkud odlišným filmem, který ale zase dokáže vzbudit v divácích z celého světa pozitivní emoce, tak jako to dokázal Kolja, jehož mnozí z nás zařadili mezi české národní klenoty. (29.08.2002)

Už víckrát jsem napsal, že dojímání ve filmu nemám v lásce a citová manipulace plus sázka na sentiment ze strany režiséra se u mě často obrací v opačný efekt a snímek v mých očích naopak potápí. Kolja je ale v tom nejlepším smyslu slova profesionálně napsaný a natočený kousek, kde se příznivému přijetí doma i ve světě nelze divit. Jakkoliv to není moje srdcovka a zisk oscara by si podle mě zasloužila spíš zřetelně kvalitnější Obecná škola. Nemám potřebu se ke Koljovi v pravidelných krátkých intervalech vracet, nicméně narozdíl od české kinematografie posledních 10-15 let nepovažuju Kolju za ztrátu času. Je to veskrze příjemná kombinace jednoduchého univerzálně pochopitelného příběhu, sympatických postav a hřejivého humoru. Vybavuju si ne právě nadšené reakce dobové publicistiky, která Kolju nálepkovala coby přeslazený kýč, vynikal v tom zejména Jan Rejžek na půdě publicistického pořadu Katovna. Přisadili si ale i mnozí další. S odstupem doby hodnotím Kolju jako pozitivní mainstreamový snímek pro nejširší diváckou obec, který si své místo v dějinách kinematografie obhájil. Celkový dojem: 75 %. (30.12.2018)

Humor pana Svěráka staršího a režie pana Svěráka mladšího mi vždy sednou. Nádherná tragikomedie plná krásných situací: šátrání šmytcem na stehně při pohřbu ...naš krasnyj ... čemodan... čmariki čmariki ... žyli byli do telefonu a naslouchající žárlivý manžel ... přijde Zubatá ... A o čem jste se bavili? - Ale vcelku o hovnu, soudruhu ... kalhotky jako opona pohřbu při představení loutkového divadla... Neteče voda! - Voda těčot! ... Konec hlášení v ruském jazyce... setkání na stanici Moskevská ... scény s panáčky na semaforu a Koljou za ruku... řeka Vydra ... u výslechu: zahrajete si tak maximálně na pohřbech... STBáci zvonící klíči na Letné... Vynikající je celý scénář, který vyváženě dávkuje city i napětí. Skvělé výkony Šafránkové, Vetchého, Chalimona i Svěráka. Výborná Soukupova hudba. Zasloužený Oscar i Zlatý Glóbus za nejlepší cizojazyčný film. Ukázka (z metra): http://www.youtube.com/watch?v=vbUKy06mbQ8 (02.01.2009)

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (zejména Tmavomodrý svět a právě Kolja) lehce trnitá. Nepočítám jeho mladší počiny, které si mě zřejmě nezískají nikdy. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu rozhovorů scénárista Zdeněk Svěrák. Použil sakra správná slova. „Horší“ pak zvolil stárnoucí proutník František Louka do dotazníku po návratu ze Západu (Setkal jste se během pobytu s emigrantama? Já napsal: Setkal. Pak tam byla rubrika: Rozveďte, o čem jste hovořili. Já napsal: Celkem vo hovnu, soudruhu Bláho.). A už se to s ním vezlo. Kdysi uznávaný violoncellista na sklonku umírající éry socialismu hraje na pohřbech, dává hodiny hudební výchovy a občas renovuje náhrobky. Nakonec odhodí zbytky své hrdosti a udělá něco, k čemu státní bezpečnost rozhodně není nakloněná. Čtyřicet tisíc se nicméně hodí: nejen na trabanta, ale i na maminčiny děravé okapy. A za pár dnů i na nové botky bezbranného dítěte, které vyženil. Silný nadějeplný příběh (laskavý i kalkulující) a vtipné dialogy zdobí tuhle látku stejně jako herecké výkony všech zúčastněných (včetně malého Andreje Chalimonova). Nutno připomenout i dokonalou kameru Vladimíra Smutného (spousta jemných detailů a nápadů) a přesnou hudbu Ondřeje Soukupa. Vytknul bych akorát kvapný závěr. Jinak radost, ke které se zase někdy rád vrátím. (27.09.2019)

Na tenhle film budu laskavý jako byl film laskavý na mě, Především chci pogratulovat všem kteří se na filmu podíleli a díky jejich práci získal Oskárka. Příběh samorostlého hudebníka Louky a malinkatého opuštěného Koljy nepostradá vtip, tragiku a lidskost. Výkony herců jsou bezchybné, stejně tak jako práce Jana Svěráka, který si vybral malého Andreje, který dokazal , že výběr nemohl být lepší. Tento film je tak hezký, že mě ho nemohla ani pokazit "pooscarová" diskuze kritiků novinářů a nevím jaký ještě chamradi, kteří hledali na filmu každičkou chybu, ano až i tahle lůza někdy něco ve světě dokáže ve svém oboru, pak zde smažu slova jako lůza a chamraď. (06.07.2006)