U nás v Mechově

Nebýt režisérovy šťastné volby herců, táhnul by to scénář hodně do ztracena. Místy jsem přestával držet pozornost. Stará generace ale ukázala, že zahrát umí (u dědků J. Vojty a E. Fialy jsem se opravdu upřímně smál: "Stát tam kůň, tak už nestál") a když se k nim přidali J. Kemr, R. Hrušínský, J. Mareš a další, dalo se na film dívat. Potěšila mě i přiléhavá, svérázná hudba od mistra W. Bukového. (14.03.2015)

Celkem příšerná ,,veselohra'' a to při vědomí, že v ní hrála celá škála výborných herců v čele s Hrušínským a Kemrem. Sice to už bylo v barvě, ale já měl stejně pocit, že koukám na něco z let padesátých... V době vzniku filmu již meze byly rozorány, největší statkáři bručeli kdesi v lágrech, agenti a rozvraceči republiky byli pochytáni, keťasové dopadeni, ale přesto se našlo spousta těch co chtěli podnikat. A to i přes fakt, že na tom společném - družstevním se hospodařilo tak dobře. Vždyť družstevníci si žijí i na vsi v plném komfortu v chalupách s pračkou a televizorem... Na ty podnikavce byl asi nasměrován tento film. jedním slovem se je snažil zesměšnit a druhým zvedal varovný prst. Naštěstí jako v každé socialistické pohádce ti zlí dostanou na frak a družstevníci v čele s bodrým předsedou Deymlem se jim od srdce vysmějí. Humor v tomto nehledejte, je to blbé a naivní. Jediné nad čím jsem se pousmál byly ty robotické kombajny... Zajímavé je však to (a to asi nebyl záměr autorů) jaký děs způsobil v obci průjezd černé tatry 603. Bohužel tyto vozy používané zejména StB děsily při svém výskytu kdekoliv kohokoliv. I zlé i ty hodné. Před tajnými si v těch dobách nikdo nebyl jist. Hvězda za těch pár herců slavných jmen. * (01.12.2015)

Film U nás v Mechově je ukázkovou prací uvědomělého tvůrce, který svým dílem idealisticky a bezelstně ukazuje správný směr. Nehezké charakterové vlastnosti jsou veřejně pranýřovány. Nenásilně, upjatě a poslušně. Jako překážka budoucí prosperity rozvíjející se socialistické společnosti musí být všichni falešníci a hamižní zpátečníci zesměšněni a se škodolibou radostí také vytrestáni. Závist, kradení a podvádění zajisté nejsou příkladnými lidskými rysy a divák je schopen přehlédnout i idealistické nadšení z rozkvětu lidově demokratické formy kolektivního hospodářství. Co přejít ovšem nelze, je těžkopádná suchopárnost průběhu akce i jednotlivých úseků. Se vzrůstající nedůvěrou v nějakou schopnost Vladimíra Síse se divák v podivné náladě dodívá na diletantskou vizi komediálního díla. Zaujmou okamžiku, celek zklame. Hlavní pranýřovanou postavou je truhlář Gustav Veverka (sympatický Josef Kemr), nečekaný iniciátor smělých osobních plánů ke zbohatnutí. Výchovně je kárán za rozkrádání, ideologicky je kárán za kacířské přízemní myšlenky. Druhou hlavní postavou veřejného odsouzení je Francek Sehnal (Jaroslav Mareš), pohodlný kovářův syn. Využívání informací k osobnímu prospěchu nejsou ničím zvláštním, jen se také musí počítat i s rozvratnou silou desinformace. Vychvalovaným hrdinou je vesnický penzista Strouhal (sympatický Eman Fiala), angažovaný všímavec, kterého morální poklesky spoluobyvatel vesnice přivádějí do varu spravedlivého rozhořčení. Nešťastnou postavou je hostinský Václav Dvořáček (příjemný Rudolf Hrušínský), společensky zostuzený jen za pouhou přípravu k hospodářsky nekorektní činnosti. Hlavní ženskou postavou je družstevnice Pavlína Šuterová (zajímavá Míla Myslíková), pevná hráz morální čistoty s plamennou obžalobou nehodných činů rozvracení upřímné socialistické snahy. Z dalších rolí: reptající a narovnávající se děda Šikula (Jaroslav Vojta), jeho marnotratná a neústupná snacha Ema Šikulová (zajímavá Blažena Holišová), romanticky zasněná manželka hostinského Matylda alias Běloručka (příjemná Ludmila Píchová), spravedlivý a trpělivý předseda JZD Karel Sotolář (Rudolf Deyl ml.), jednoduše ovlivnitelný zedník Vincek Strouhal (sympatický Josef Hlinomaz), se synem nespokojený kovář Sehnal alias Spáleňák (Karel Šeplavý), sebevědomý správce nově zřízené rezervace Malina (František Peterka), romanticky zamilovaný mladík Lojzíček (Jan Tříska), prostoduchý Vilím Sajíc (Miloš Patočka), jeho ostražitá a vypočítavá matka (Eva Svobodová), Emin poslušný manžel Vojtěch Šikula (Bohumil Křížek), Sotolářova dospívající a lásku ochutnávající dcera Kamilka (Ladislava Nováková), či panovačná Strouhalova manželka (Elena Hálková). Herci se snaží ze všech sil. Snaživě stylizovaný nadhled je vyčpělý a neohrabaný, postrádá jakýkoli náznak elegantního šarmu a humor se míjí účinkem. Přínos filmu je v jeho funkci určení, ale jde o pouhou zajímavost, nikoli úspěch. (18.03.2017)

Co ještě potřebujeme? Za rok (práce) jsme si koupili pračku...televizi... Jsou filmy, jejichž kvalita (umělecká, zábavní) vysoce přesahuje dobu vzniku a přináší tak prospěch i dalším generacím. Další filmy jsou zajímavé pro svou bizarní politickou angažovanost nebo specifickým dobovým vyzněním. No a nakonec jsou filmy, u kterých marně pátrám, proč vznikly. Toto je jeden z nich. Hvězdičku za dobové reálie. (31.12.2011)

,,Každý něco pořád skrývá..." (jo, třeba ukradené pomyje pro prasata pod nohavicema) a každý se taky kamsi schovává. ,,Kde by ste je měli najít? No na družstvě přeci. Tady každý myslí jenom na družstvo." Budujeme, přivážíme bagry a traktory nové techniky... Jaroslav Mareš hraje v necelé čtyřicítce o 20 let mladšího kluka s motorkou a bagrem, ale nadšení z budovatelství je z něj cítit stejně jako ve Vávrově Nástupu. Samozřejmě oslavujeme především sovětskou techniku, která nám, jak televizní vsuvka filmu napovídá, již brzy umožní let vzhůru do vesmíru. Gagarin nám sice ještě zatím nikam neodletěl, ale když se tohle děje v SSSR, proč to předem trochu neoslavit filmem? No teda, pánové!!! Takhle pitomě začínat zlatá šedesátá...? Měl jsem místy pocit, že mi z tohoto nadupaného nářezu úplně přeskočí. To přesto (nebo snad právě proto?) že tohle všechno režisér Sís nechává v příběhu vyústit do mnoha vizuálně groteskních situací, vystupňovaného sice do závěrečné pointy (což je plus), bohužel s odstupem času převažují spíše nechtěně vtipné momenty. Ledy v roce 1960 tály ještě pomalu a doba dala příležitost zatím vzniku skvělým filmům jiným žánrům, z komedií roku mne mnohem více bavili slovenští Skalní v ofsajde. Mno, na letní poledne asi ideální věc, kdy se kvůli šílené teplotě nedá jít ani ven a člověka skoro nic nebaví. Každopádně jako celek osobní přínos (třeba v rámci poznání o době) větší, než třeba jakýkoliv akční blockbuster z USA, proto ta třetí hvězda, Marthosi :). Rudolf Hrušínský skvělý i zde. (50%) (08.08.2018)