Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Šumař Valenta, svým pitím a nepořádným životem utrápil ženu. Dcera Rozárka i s mladšími sestrami odejde k tetě do Prahy a otec opuštěný dům zapálí. V podezření je Rozárka… Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem režisérkou Theou Červenkovou v roce 1923. V roce 1977 režisér František Filip natočil televizní adaptaci s herci Národního divadla. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (16)

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

Co naplat, Tylův text působí již poněkud omšele, a není to jen kvůli předvídatelnosti. Paličova dcera je jedním z nejslabších dramat velkého českého buditele. Jenže v době okupace se určitě nikdo nad kýčovitostí předlohy nepozastavoval, důležitý byl autor a jeho odkaz podporující vzdor národa vůči Německé říši. Marně přemýšlím nad obsazením Trégla, který nikdy nebyl nejostřejší tužkou v penálu, zde jeho křečovité pitvoření prakticky bourá veškeré scény s ním. Naopak zcela chápu obsazení Baarové, protože pro roli Rozárky byla ideální. Krásná mladá žena, která ve své době byla nepřekonatelná v mistrovském pohledu raněné laně. Ve scénách, kdy Rozárka trpí, je Baarová nedostižná. Ve svém pohledu dokáže kumulovat raněný celý les. Bohužel tím výrazový rejstřík Baarové končí. Na druhou stranu, Rozárka je takové laskavé ťululum, takže žádné vykreslení její psychologie není třeba. Smolík má celkem smolíka, protože vedle živelné Naskové prakticky jako kdyby nebyl. Nasková své Kateřině dala do vínku ostrý jazyk mrskající sebou nad laskavým srdcem. Nasková, Štěpánek a Marvan dokázali své postavy vymanit z okolní černobílosti. Štěpánkův Valenta je zbabělec utápějící se v sebelítosti, sobec, který nedohlíží důsledků svých činů, ale přitom se dokáže protrápit kvůli svým rozhodnutím až na hranici sebezničení. Marvanův Podleský je furiant toužící si podmanit nejlépe celou ves, pro začátek se spokojí s Rozárkou jako další dívkou, kterou poctil svou přízní. Podleský umí být zlý, mstivý, nafoukaný, netrpělivý, až nechutně lascívní, ale také kajícný. Režisér Borský se sice evidentně zhlédnul v prolínačkách, být o jednu více, už by to bylo vážně moc, ale to je jediná drobná výtka, kterou mám k jeho práci. Využívá film naplno, často se vyjadřuje obrazem, mnohokrát stvoří velice nápaditou mizanscénu, která boří mýtus o tom, že divák si vybírá na divadle, kam se bude dívat, ve filmu za něj výběr provádí režisér. Tak Borský ne. Borský svým filmem natolik volá po svobodě, že mezi řádky ji k divákovi podsunuje i možností výběru děje. Možná tím porušil spoustu pravidel, ale stejně jako jsem v duchu zatleskala Spielbergovi za nakopnutí zlatého řezu v jeho autobiografii, plesám i nad Borského občasným punkerským pojetím mizanscény. ()

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Stejnojmenná adaptace Tylovy divadelní hry v režii Vladimíra Borského se zařadila mezi nejvýznamnější projevy národní rezistence v prvním období nacistické okupace. Paličova dcera bezesporu náleží mezi to nejlepší, co obrozenecký dramatik stvořil, částečně také proto, že se jedná o komorní příběh s pozoruhodnými lidskými osudy. Borský měl s filmovými přepisy české klasiky již určité zkušenosti a věděl, že Tylovy postavy mohou hrát jen velké herecké osobnosti. Znal úskalí přímočarosti a psychologické jednoduchosti jednotlivých scén a postav. Věděl, že herec musí být s tylovskou rolí dokonale vnitřně ztotožněn, aby nezpochybnil jednoduchou opravdovost předepsaného textu. Přestože se u Tyla jednalo o ryzí realismus, mnohdy jen s náznaky emocí, poskytovaly jednotlivé scény a situace velkou příležitost rozehrát právě to, co bylo autorem jen naznačeno. Proto byla také tradičně jednotlivá jevištní provedení Tylových her tak rozdílná a někdy mimořádně zdařilá. Hercům zůstával velký prostor pro jakousi nepochopitelnou improvizaci, jejímž výsledkem byly strhující projevy citů a osobitých invencí. Borského film je vlastně jakýmsi piedestalem hereckého individualismu v čele s vynikající Růženou Naskovou v roli plátenice Šestákové, která společně se Zdeňkem Štěpánkem, Františkem Smolíkem, Jaroslavem Marvanem, Karlem Högerem i tisíckrát proklínanou Lídou Baarovou předvedla výkon, náležející k vrcholům nejen českého, ale také evropského filmu. ()

Reklama

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Další silné charakterní drámo z vesnického a městského prostředí konce 19. století s vlasteneckým odkazem do století dvacátého i jednadvacátého. Jednoduchost scénáře, v závěru padající i do lehké naivity, je kompenzována excelentním herectvím a zmíněným odkazem v postavě mladého Kolínského, jenž nadšeně poznává krásy Čech a volá po střízlivém vlastenectví. ()

Adiemus 

všetky recenzie používateľa

Úplně mě tahaly za uši národní písně upravené podle Kmochovy (daleko pozdější) šablony, kterou naprosto potlačil osobitost původních byť bezejmenných autorů a stal se tak předchůdcem dalších prznitelů hudby typu Jana Slabáka nebo Evy a Vaška. I když vzhledem ke vzniku filmu trochu chápu záměr režiséra, tohle prosím ne. Dvě hvězdičky za výkon Zdeňka Štěpánka a dalších. ()

zette 

všetky recenzie používateľa

Rodinne drama, ktere me dokazalo dojmout. Predevsim navsteva teticky v Praze byla silna a Ruzena Naskova byla ve sve roli uzasna. Film ovsem tahne postava Rozarky, kterou by bral snad kazdy bez toho vena:-). Baarove to zde moc slusi, jako snad v kazdem filmu natocenem za valky. Skoda toho soudu a celkove uspechaneho konce, ale pekny film to je. ()

Galéria (2)

Zaujímavosti (3)

  • Původní název hry Paličova dcera byl Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera. (lausik)
  • Hudební skladatel Otakar Jeremiáš získal za film v roce 1941 Národní cenu. (Marthos)

Reklama

Reklama