Nejvyšší skóre

Pro mě celkem nadhodnocený dokument. O herním průmyslu toho vím celkem dost, ačkoliv jsem většinu událostí vyprávěných v oněch šesti dílech neprožil, jelikož jsem nebyl na světě, nicméně s vervou jsem je doháněl. Proto pro mě spousta informací nebyla ani nová, ani zásadně informačně zajímavá a přišlo mi zvláštní, jak se tvůrci zaměřili pouze na určité události a jiné úplně vynechali. Dle mého se zkrátka mohlo jít více do hloubky, nicméně i tak jsem pochopitelně rád, že dokumentární seriál vznikl a že vznikl na Netflixu, kde se k němu dostane násobně více lidí (ačkoliv nejspíše ten zájem zas nebyl takový). Trošku bych ubral na karikaturnosti, ale vlastně to bylo fajn, celkem rychle to uteče a pro lidi, co se vůbec neorientují v událostech v herním průmyslu minimálně před rokem 2000 to bude značně obohacující. PS : V posledním díle High Score se objeví John Romero, nicméně John Carmack ne. Je evidentní, kdo má v dnešní době více napilno a kdo z velké části žije ze slávy minulosti...70% (05.02.2021)

Stylový dokument, který má z čeho čerpat - svět videoher nabízí spoustu zajímavého materiálu. Tvůrci High Score k hrám ale přistoupili tak, že se těžce soustředí na jednotlivce. Vidíme tvůrce her a dalšími lidmi z oboru, ale také různé hráče (kteří třeba první vyhráli nějaký herní turnaj)... A mnozí lidé jsou fakt zajímaví, někteří však o dost méně. Přitom mají téměř stejný prostor (obvykle dva na jeden díl)! V dokumentu jsou i opravdové legendy jako Richard Garriott, Roberta Williams a John Romero, takže u některých mě mrzelo, že toho člověk s nimi nevídí víc a u některých mi zase přišlo, že tolik stopáže si nezasluhují. High Score chce hrozně moc vytáhnout z často i ve skutečnosti o dost komplexnějších příběhů jednotlivce a jejich příběhy, ve kterým vždy musí překonat nějaký ten problém a tak podobně... Pravděpodobně tvůrci dokumentu taky cílili na ženy a menšiny, kteří zde dostávají slušný prostor. High Score je dobře natočený a díky tomu pojetí leccos z historie videoher fakt vynikne. Myslím, že tahle vzdělávací forma je efektivní - divák si toho formou příběhů hodně zapamatuje. Každopádně jak už jsem napsal, výběr materiálu je někdy trochu zvláštní. Také se jedná dokument spíše pro laickou veřejnost, než pro nějaké gamery, kteří už toho o minulosti videoher vědí dost. (7/10) (26.09.2020)

Seriál jsem natěšeně rozkoukal, bohužel se potvrdily mé obavy, že je to americký seriál pro americké Američany, a tudíž se věnuje hlavně hrám, které byly populární v Americe, jsou to samé arkádové automaty, Nintendo a Sega, které v Česku skoro nikdo neměl. Navíc počet her, kterým se seriál věnuje, je velmi omezený, tak 2-3 na jeden díl, a často se věnují třeba 15 minut něčemu úplně nedůležitému. A nemyslím jen Gayblade, děje se to snad v každém díle. (29.08.2020)

Měl jsem to štěstí, že s většinou her, které se podílely na tomhle vývoji videoherního světa, jsem nasbíral nějaké zkušenosti. Takže na mě dokument působí ještě o něco lépe než na někoho, kdo je nezná. Pacmana jsem sice v arkádách nezažil, ale ježek Sonic se mi po obrazovce televize proháněl hodiny a hodiny. A hry jako Mario, Wolfenstein, Doom nebo Mortal Kombat jsou nezpochybnitelné legendy, takže rozhodně bylo na co si zavzpomínat. Trošku mě zklamalo, že se nedostalo i na nové konzole jako Playstation, ale i tak to působí jako dobrý a ucelený dokument mapující vývoj herního světa. Podle mě je to stravitelně podaná historie her, která si občas odskočí k tématu, které vás nezajímá. (15.09.2020)

Je to teda hodně povrchní, ale zpracované je to pěkně - fajn vizuál i suprový synthwave soundtrack - a přehledně - od prvních pokusů o hry až do vzniku prvního Dooma. Škoda, že právě tam tahle minisérie končí. Osobně jsou pro mě roky následující ještě daleko zajímavější a doufám v případné pokračování. Ani zmiňovaná povrchnost mi nevadí, ti největší a nejzásadnější průkopníci tam přítomni jsou. Je to hezky přístupné jak pro mladší generace, které už tyhle klasické pecky neznají, tak pro nehráče, kteří by měli zájem se dovzdělat. A i pro znalce je tam řada zajímavých informací o hrách a tvůrcích, nejen těch amerických. Danda Vávrů zase hejtí něco, co ani neviděl. (23.08.2020)