Dámský gambit

Ze začátku mě chytlo hodně, pak už to ale klesalo a klesalo, příchazely do dějě takové vsuvky, že nic ohranějšího přijít nemohlo. Dobře zahraný i když poslední díl to byl nesmysl za nesmyslem a třeba i to, že se někdy režiii hodilo aby si zapisovali svoje tahy, jinde zase ne. No nic bavilo mě to, ale víc jak tři tenhle šachový mainstream ode mě neuvidí. (19.11.2020)

Silná střední hra, ale strašně slabé zahájení i koncovka. Dámský gambit mě zklamal svým začátkem, po kterém jsem si nebyl jist, zda tento seriál ještě budu sledovat, zaujal dějem ve svém jádru, ale příliš neoslnil závěrem. Je super vidět seriál, který se dokáže věnovat něčemu tak nudnému a někdy zdlouhavému jako jsou šachové zápasy. Samozřejmě tady absolutně nejde o genialitu jednotlivých tahů, ale hlavně o interakce mezi jednotlivými postavami a jejich okouzlení šachovým světem. To je to hlavní a to je to co funguje. Postavy samotné však za moc nestojí, děj je předvídatelný. Jako divák jsem navíc nedokázal ocenit ubíjející životní peripetie mladé Beth a už vůbec ne nezajímavý začátek v dětském domově. Fandit jsem Beth nedokázal, ale vášeň pro šachy, kterou spolu s ostatními kolegy sdílela se na mě jako diváka přenést podařilo. Velmi zdařila je i vizuální stránka, která velmi dobře pracuje se světlem a tóny, až to připomíná staré dobré filmy noir. Nakonec musím uznat, že mě pozitivně překvapilo zobrazení Ruska bez jeho přílišné démonizace. Závěrečné pomrknutí na diváka je trapné a celkové uzavření všech dějových linek strašně slabé a bez překvapení. Vyvrcholení podle manuálu trochu zklamalo, na druhou stranu ale přiznávám, že Queen's Gambit si v žádném momentu nehrál na to, že by byl něčím podvratným, ale s radostí a lehkostí využívá koleje, které před ním vyjelo spoustu jiných filmových děl. (30.12.2020)

Nemám moc v oblibě aktivistické projekty mající za cíl ještě dnes v západním světě vést dávno dobojovanou bitvu za ženská práva, Beth Harmonová je samozřejmě ryze fiktivní postava, ale tenhle seriál je tak bravurně natočen a hlavně skvěle napsán, že nemohu jinak - tohle je seriálový majstrštyk! Až překvapující otevřenost vyprávění, nečernobílý pohled na hlavní hrdinku i její okolí, absence patosu, který tenhle typ dramat obvykle provází, velmi podařený casting i dobová realita USA 60. let...a samozřejmě královská hra v šach...tohle vše dělá ten seriál velkým... (25.10.2020)

Tak sa najprv ukľudníme. Seriál je vonku tri týždne a už sa stihol dostať do prvej dvadsiatky?! Znamená to, že je naozaj natoľko kvalitný alebo že je aktuálnou módou, ktorú nahradí opäť niečo iné a budeme tu mať tonu práve-je-to-in-geniality každý mesiac? Za mňa skôr to druhé, pretože QG si ide tou najklasickejšou šablónou športovej drámy o geniálnom talente s vnútornými démonmi, ktorých musí poraziť, aby sa dostal na vrchol. Že Beth láme súperov ako slamu a len jej archnemesis ju dokáže poraziť v zásade nie je nič zaujímavé. Zaujímavé na QG sú úplne iné veci. Napríklad, že 1) to nie je seriál o šachu (o tom sa tu dozviete fakt málo) ale o šachistoch a ich vášni k hre (čo je koncept mimochodom veľmi podobný Wongovmu Grandmasterovi) 2) je úžasným spôsobom apolitický a ideologicky neutrálny; vysmieva sa tak z kresťanskej nenávisti voči ateizmu ako aj z antisovietskej (dnes antiruskej) paranoje Američanov 3) archnemesis Borgov (a vôbec všetci šachisti) nie je žiadny šablónovo neférový hráč ale noblesne chladný férový počítač 4) je tu v tejto úlohe výborná Anna Taylor Joy 5) na seriál to má jedinečnú réžiu, svietenie a kameru a 6) bod číslo 5 ešte podtrhuje a to zdôrazňujem naprosto monštrózne geniálny color grading a farebná harmónia scén. Len kvôli tomu bude mať u mňa 5 hviezd ale nemôžem nevidieť, ako počnúc príchodom Townesa do Moskvy seriál tvorcovia úplne šablónovo zabili starostlivými medvedíkmi na druhom konci telefónu. Trochu mi to vynahradila posledná scéna prechádzky po Moskve (tá je bezpochyby geniálna a až ňou sa Beth stala Grandmasterom) ale bude to len na 9/10 (06.11.2020)

Když se tenhle seriál objevil a všude se o něm psalo, nějak mě to nezaujalo a přišlo mi, že by mě to nebavilo, protože mě šachy nikdy nezajímaly, podobně jako mě obecně dlouhodobě nudí téma závislosti. Když jsem ale s údivem sledoval, jak tomu tady roste hodnocení, až se to vyšplhalo na 24. nejlepší seriál a jak tomu dali 5 hvězd i lidi, na který dám, tak moje zvědavost zvítězila, a pustil jsem si první díl - abych s úžasem zjistil, že mě to do sebe vtáhlo skoro od první scény, a v rychlém sledu jsem zhlédl za sebou všech 7 epizod, abych na konci s lítostí zjistil, že to je skutečně všechno a víc už toho nebude. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem z toho byl tak unešený - a ta euforie trvá ještě nyní, několik dní po tom, co jsem to viděl - se jmenuje Anya Taylor-Joy. Já už jsem se do ní kdysi před 3 lety zamiloval ve filmu Rozpolcený, ale jak šel čas, nějak jsem na ni trochu zapomněl - a teď se mi připomněla s plnou silou, a já jsem hltal každý záběr na ty její neuvěřitelný oči a šel jsem do mdlob pokaždé, když se podívala do kamery. Neuvěřitelné stvoření, které mi tady vzalo všechna slova. Nadšený jsem byl ovšem i z těch 2 dětských hereček, které ztvárnily mladší verzi Beth Harmon, a vlastně komplet celý obsazení je dokonalý, podobně jako fantastická kamera (!), soundtrack a silný příběh, který obsahuje tolik neuvěřitelně silných momentů, až to není možné. Pro mě osobně dokonalý seriál, který mě na několik blažených hodin zcela přikoval k Netflixu, a který je podle mě tak dobrý mj. proto, že není životopisný, ale že je to čistá fikce. (30.12.2020)