Malý pitaval z velkého města

V kontextu ostatních Dietlových seriálů jsem zvýšila hodnocení, ale platí to, co mi vadilo i dřív - ne všechny osudy postav mě zajímají (vysloveně Jiříčičiček a jeho boj za uznání mě absolutně nebavil) a bohužel není zrovna fajn, když kriminální seriál není napínavý. Třeba vyčkávání na papoušky jsem měla chuť proklikat. Bylo by ale nefér zavrhnout seriál jako celek, protože pak by člověk přišel o perfektní díl s kasařem Rudolfem Hrušínským a některé povedené "vyslýchací" scény, například ta se spisovatelkou-vražedkyní byla zcela na úrovni zahraniční produkce. Taky není úplně marné, jak v každém díle narazíte na minimálně jednoho kvalitního herce ve vedlejší roli. (26.12.2014)

Jaroslav Dietl je rozporuplná osobnost české televizní tvorby. Jedněmi je bez ironie nazýván "Dumasem českého seriálu", druhými je mu naopak přisuzována mefistofelská role stranického slouhy, který prostřednictvím svých televizních hrdinů intoxikoval národ zhoubnou, rafinovaně zpracovanou ideologií. Podstatné je to, o čem nelze příliš polemizovat – Dietl uměl napsat poutavý příběh s dobrými zápletkami, živé dialogy a postavy, které často šustily papírem míň než skuteční "hrdinové práce", zároveň ale jeho seriály nejsou dramata řešící složité existenciální otázky. Jsou řemeslně dokonale zvládnuté, posvěcené schopností fascinovat, přestože zdaleka ne všechno odpovídá realitě. Pitaval tedy nejsou jen detektivní příběhy, ale i jeden z vhodných způsobů, jak zpopularizovat tehdy neoblíbené příslušníky socialistické bezpečnosti. Seriálu nelze upřít jisté výsady, třeba, že dal šanci některým hercům, kteří byli spíše upozaďováni – např. Vlastimil Hašek opustil plejádu figurek a zahrál si bezmezně trpělivého, přemýšlivého kriminalistu v taťkovské pletené vestě, který řeší případy raději u psacího stolu, než v terénu. Drsného a vtipkujícího Libora Krejcárka si vystřihl do škatulky bavičů pomalu mířící Jiří Krampol, někdejší moderátor Kufrů a obdobných taškařic Pavel Zedníček zase ztělesnil trochu hejskovského podporučíka Hamříka... Narozdíl od jiných seriálů se osudy kriminalistů nerozvíjejí, ani neproplétají, každé je věnována jen jedna epizoda. Ale nebyl by to Dietl, aby nepolidštil práci vyšetřovatelů Veřejné bezpečnosti jejich soukromými problémy. (06.07.2015)

Angličané mají Sherlocka Holmese, Američané Nicka Cartera, Němci komisaře Shimanského, Italové inspektora Cattaniho, Číňané soudce Ti, Ale ty všechny bez problémů strčí do kapsy náš Rudla Pekař, nejlepší detektiv všech dob. Je v podstatě chodící encyklopedií, zná dokonale psychologii zločinců, disponuje skvělými kombinačním schopnostmi, přesto však zůstává skromný a nebojí takové té černé policejní práce. Nenosí zbraň a ani fyzicky by třeba na takového Shimanského nestačil, ale jistě by vymyslel nějaký mazaný způsob, jak se konfrontaci vyhnout... (11.11.2017)

Dobře vymyšlené charaktery jednotlivých postav. Všechny tu mají své nezastupitelné místo. Máme tu nezkušeného mladíčka, kterému nechybí zápal a ndašení pro věc a i poldu ze staré školy, který zná pražskou galerku. Šéfa, který se snaží celou partu ukočírovat a určovat jejich směřování. Nechybí tu samozřejmě "drsńák" a "sukničkář." Vyšetřují se zde úplně běžné kriminální případy. Práce policajta je ukázaná realisticky, od prvních krůčků k rozlousknutí celého případu. Někdy to jde jako po másle, jindy pěkně skřípe. Žádná bláznivá krvvá řežba. Na opakování v TV se dívám pravidelně. Kupodivu je tenhle krimiseriál takový uklidňující. (22.07.2016)

Největším záporem tohoto ryze českého - prepáčte, československého - krimiseriálu je jeho dobová aktuálnost. Ta totiž způsobuje, že řada případů vyšetřovaných pražskou kriminálkou nutně musí u současného diváka, "masírovaného" pohlednými a vždy elegantně oděnými sí es áj či jinými specialisty, budit úsměv. Nicméně, i přes k tomu ještě přidanou lehce stranickopoliticky výchovnou příchuť, nelze Malého Pitvala (neupsal jsem se, jen se snažím být vtipný, hahaha) hanět. Například postava Vlastimila Haška měla místy ten správný šmrnc starého policajta a táty od rodiny, stejně jako Jiří Krampol dobře hrál toho svého občas nemístně namachrovaného frajera. Stejně tak vedlejší role, lépe řečeno jednotliví "ti zlí" mají mezi sebou velmi povedené postavičky, vzpomeňme například zkušeného chemika Viktora Preisse. Jednoznačně nejlepší výkon ale předvedl v poslední epizodě Rudolf Hrušínský. Jeho kasař ze staré školy je úžasnou ukázkou člověka žijícího v časech dávno minulých, do těch "dnešních" se nehodícího - kus herectví, který byste čekali možná od Hříšných Lidí Města Pražského, ale ne od době poplatného "vé bé" seriálu československé televize. Závěrem tedy asi tolik - ideologicky ani zdaleka nepohorší tolik jako Major Zeman, po umělecké stránce nenadchne jako například legendární Sequensovy příběhy z dob galérky nebo klasické filmy jako Na Kolejích Čeká Vrah, prostě je to obyčejná česká detektivka, a je rozhodně lepší než o nějaký ten rok mladší Případ pro Zvláštní Skupinu:P 60%. (21.04.2008)