Poslední závod
The Last Race
Réžia:
Tomáš HodanScenár:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrajú:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (viac)Obsahy(1)
Krkonoše boli pred prvou svetovou vojnou chudobným regiónom, v ktorom sa stretával český živel s nemeckým. Bohumil Hanč bol najznámejším českým lyžiarom svojich čias, ktorý vyhrával preteky doma aj v zahraničí. Všestranný športovec Emerich Rath bol zase jediným Nemcom, ktorý sa pravidelne zúčastňoval na českých pretekoch. Ostatní Nemci z Krkonôš ich z národnostných dôvodov bojkotovali. Hanč a Rath sa dobre poznali a stretli sa aj na štarte osudných pretekov v roku 1913. Po prvom kole sa počasie rýchlo zhoršilo, vypukla snehová búrka a všetci súperi sa postupne vzdali. Hanč zostal na trati sám, boj o prvé miesto sa však čoskoro zmenil na boj o holý život. Václav Vrbata stojí na trati ako jediný divák, Emerich Rath sa vydáva Hančovi na pomoc a všetci traja začínajú v neľudskom mraze a nepreniknuteľnej víchrici písať príbeh o hrdinstve, odvahe, nezlomnej vôli a priateľstve. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (7)
Recenzie (366)
Jako mezi běžkováním ve vyfrézovaný stopě a freeridem v čerstvým prašanu, tak takovej rozdíl je i mezi Posledním závodem a filmem, o kterým bych dokázal říct, že se mi dostal pod kůži. Když si v Krkonoších u pomníku přečtu cedulku s příběhem Hanče a Vrbaty, mám větší husinu, než když koukám na tohle filmový drama. Na druhou stranu je ale potřeba sportovně uznat, že vzhledem ke skromnejm podmínkám a režijnímu debutu Hodana jde vlastně o dost kvalitní závod, kterej by spousta našich tvůrců ani nedokončila... ()
Synové hor asi vytanuli nejen mně na mysli, když jsem usedl k tomuto filmu. Natočeno je to zručně, poctivě, herci si asi museli máknout. Člověk chtě nechtě musí srovnávat dnešní borce v softshellových goretexových nanovlákenných mundůrech z látek původně dělaných pro kosmonauty a ty tehdejší srdcaře. Bavlněná košile, vestička, nějakej ten kulich, golfky a pletený podkolenky zřejmě od babičky... To byla celá výstroj závodníka. Jo a ještě kožené pohorky namaštěný sádlem upnutý do primitivního vázání ke dvou bytelnejm ohoblovanejm fošnám se špičkou vpředu. A i tak borci předváděli neskutečné výkony, a i v tom lezli před válkou třeba na Everest což nedávno odhalila jedna z mnoha mrtvol, kterou odkrylo tání i s její kompletní dobovou vysokohorskou výbavou. A co teprve takový Ötzi co si to na lehko štrádoval po ledovcích jen v polobotkách vystlaných senem... .-). Jenže co od filmu čekat víc než hory, onen závod a děj, který je většině vzdělaných notoricky znám. Film tak mohl zaujmout hereckými výkony a svým současným vyprávěním. Olda Kaiser z toho vytřískal maximum. Že bych byl ale nějak napnutý, nebo cítil nějaké emoce... To bohužel ne. Ale za to poctivé zpracování dávám za 4 hvizdy na píšťalku. * * * * ()
Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) ()
Mám hodně rád sportovní filmy, a na poslední závod jsem se moc těšil. Film má historicko-politický kontext, má napětí, a povedenou technickou stránku. K čemu to ale všechno je, pokud je scénář nepolíben dramaturgií. Ve výsledku má divák pocit, že v první půlce ještě koukal na nacionalistický sportovně-společenský konflikt, a v té druhé na pietně lítostivý film jěště před tím, než by kdokoliv umřel. Výsledný dojem je rozporuplný, a tak se dá říct, že se jedná o promarněný potenciál. "Zátopek" měl taky své mouchy, ale jednalo se o mnohem komplexnější počin, který si s radostí pustím znovu. ()
Galéria (71)
Zaujímavosti (19)
- Herci prošli kurzem otužování, aby zvládli extrémní horské podmínky. (Duoscop)
- Pro potřeby filmu byla digitálně odstraněna dnešní Labská bouda od Zdeňka Řiháka a nahrazena z historických fotografií původní Labskou budou, která vyhořela v roce 1965. (vyfuk)
- Při záběrech z Medvědí boudy směrem na horu Medvědín si můžeme všimnout vysílače, který na vrcholu je dnes a tehdy být nemohl. Nicméně z dálky zapadá do krajiny podobné lesu, takže vysílač není moc k rozeznání od stromového porostu. (vyfuk)
Súvisiace novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (viac)
4/10 – Když jsem si jako malý představoval Hančův hrůzostrašný závod o život s nemilosrdnou sněhovou bouří, vypadal mnohokrát děsivěji a také byl dotažený až do konce. Zde má scénárista Hodan z nějakého důvodu strach jakýkoli rozpracovaný motiv / naznačený děj dovést do zdárného konce – nechci ho za to urážet, patrně totiž trpí tzv. schlussphobií – a tak po celých leckdy úmorných 102 minut jenom nesměle klouže po povrchu, místo aby zajel hluboko do prostaty, totiž podstaty. Výsledkem je pak vskutku vysilující podívaná na neustále se opakující koloběh: kamerou / scénářem je něco ZAJÍMAVÉHO naznačeno, načež se divák samozřejmě naivně nabaití, že se schyluje k něčemu vzrušujícímu. Jenomže pokaždé Hodan akorát přezíravě zmáčkne klapku a následuje buď příjemná rychlovka s dronem, anebo intenzivní tlachání s dědou Rathem 30 let poté. Následně, když už divák promrzá nudou do morku kostí a skoro zapomněl, že se jedná o velkofilm pojednávající o napínavém závodě, je opět konfrontován se situací na frontě, totiž na kluzišti. Bohužel se však vždy ocitá v čase o půl hodiny později, než z jakého vyskočil, a zjišťuje, že zatímco se věnoval své drahé polovičce během Rathových zcestných plků adresovaných na pro příběh zcela bezvýznamného majitele jakési hospody, rozehraná scénka už je dávno ta tam a místo toho je nezáživným způsobem seznámen s jejím výsledkem. Vidím to asi takhle: deadline se neúprosně blížil, a zatímco kluci filmaři prokrastinovali létáním s vypůjčeným dronem po horách, tenčil se čas i rozpočet. A koneckonců, jak chcete klouzání se v dřevěných lyžích natočit poutavě, aby to diváka bavilo sledovat déle než 5 minut? Tohle vůbec nemusíte Hodanovi vykládat. Sám si s tím lámal hlavu a přišel na pozoruhodné řešení, filuta jeden. Rozhodl se to nenatočit vůbec, naservíroval divákovi několik napínavých sestřihů a důmyslně to proložil střihy na kecajícího dědu a samozřejmě nezapomněl všechny okouzlit ukořistěným materiálem z dronu, aby ta investice nebyla úplně zbytečná. Výsledkem je hodně všelijaká směs, ale rozhodně ne film, který by důstojně reprezentoval tehdejší boj o život 2 českých lyžařů. Zvlášť uvážíme-li fakt, že druhý z nich ve snímku v podstatě ani nefiguruje a jen na konci si někdo všimne jeho nepřítomnosti – hele, vždyť von taky chybí! – a celá jeho maličkost je dodána retrospektivně. Během sledování jsem se nevýslovně nudil, snímek negradoval, k žádnému stupňování emocí / sázek nedošlo, jestli tam vůbec nějaké byly, citová pouta k postavám na bodu mrazu, scénář je strohými dialogy absolutně neprodal a herci také nebyli kdovíjak výrazní. Herecký výkon pana hostinského z o 30 let poté, je asi odpovídající tomu, co byste tak očekávali od člověka, co si smočil fráček v Ordinaci v Růžovce. Celá linka s dědou Rathem je zbytečná a koncept vyprávění zážitků z mladých let je totální klišé, navíc v podání Hodana velmi útrapné. Prvních 45 minut se nic neděje a vzhledem k tomu, že o jakémkoli promyšleném tempu nemůže být řeč, jedná se o velice bolestně strávený čas. Verdikt: „Ideální film pro děti na dobrou noc, garantuji vám, že po tomhle materiálu budou spát jako zabitý.“ () (menej) (viac)