Réžia:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrajú:
Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Lucie Zedníčková, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Jana Synková, Petr Vacek, Ota Jirák, Jitka Molavcová, Valérie Zawadská (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (426)
Hodne dobrej film a to hlavne zasluhou hercu. K filmu mam jen jedinou vytku, ze misty pusobi tak jakoby umele a televizne. Jinak vtipu tu je dost, ne naky vylozene kulervouci, ale vetsinu casu je film vtipnej, navic sem tam padne naka slusna hlaska. No a pak herci. Havelka je sice takovej chudacek, ale spatnej neni. Hodne libovej je Petr Vacek. Pak Jana Synková byla tak neskutecne vostra, snad jeste vostrejsi nez v Byl jednou jeden polda. No a pak tu je Oldrich Vizner, kterej podava snad zivotni vykon, ten byl fakt perfektni. Tech 100 minut jsem se dobre bavil a film rychle utek. ()
Nepřeložitelný slovní humor, který je zde dohnán do extrému (Ví Bůh), je tím hlavním, na čem Saturnin staví. A že to jsou základy pořádně pevné.K tomu perfektně napsané a zahrané postavy a jednoduchý, ale zajímavý děj, dělají z tohoto filmu jeden z klenotů devadesátých let, který by nikdo neměl opomenout. 95% ()
S odstupem let je to pořád skvělý film, stejně jako je s odstupem let pořád skvělá kniha Zdeňka Jirotky. Zde se postavy zcela konkrétně etablují do svých knižních předloh a vzniká tak dokonalý humorný filmový román, kde dáte několik protikladných rolí dohromady, do krizové situace, a zkusíte z nich vykřesat maximum. To se povedlo, neboť role byly svěřeny vynikajícím hercům. Za nejlepší volbu považuji dosadit Petra Vacka za Milouše a Janu Synkovou do role tety Kateřiny. Film působí dosti lacině, skoro až seriálově, ale nakonec lze říct, že je to tak dobře. Atmosféru Jirotkovy knihy to zachycuje zcela brilantně. Těžko si film představit s jinými herci a jinou, bohatší, produkcí. Jestli někdo v budoucnu natočí Saturnina znovu, dopadne to podobně jako s Černými barony. Nový bohatší háv, větší konkrétnost s předlohou, ale laťku nastavenou původním zpracováním nikdy nedosáhne. ()
Hluchá, nikoli suchá planeta. Totiž adaptace. Od problematického obsazení (sedli mi jen Lasica a Lipský) po často neodpovídající podání humoru - repliky se tu často trousí dutě do prázdna. I když se pár skvělých pasáží najde (Obdivuji vás. Víte, kolik lodí se ročně potopí? - Všechny se ale nepotopí na Vltavě. - To ne, ale všechny se potopí až na dno. / Servírovat v mém věku rakvičku jako zákusek je prostě ohavné.), přece zbyde dojem těžce nevyužitého potenciálu. Otázka je, zda lze předlohu zfilmovat lépe. Ovšem když to porovnám třeba s Bylo nás pět, je vidět, že to jde. ()
Nevím, jak je filmový (či ten televizní) Saturnin věrný či nevěrný knižní předloze, ale jako divák se u něj už od dětství koušu nudou. Dnes, ve sváteční den, jsem mu dal asi třetí šanci a opět jsem byl zklamán plytkostí děje i filmařským zpracováním (ty šedo-bílé, takřka snové filtry, jsou utrpení). Hlavní postava je mi navíc nesympatická, čímž však nijak nesnižuji herecké umění pana Víznera, který mě v jiných filmech baví. Vyzdvihl bych Ondřeje Havelku a mistra Lipského, jinak bohužel není moc co chválit. Jeden z nejnudnějších českých snímků napříč časem, se kterým jsem se dnes asi sešel naposledy. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (13)
- Když Jiří Oulický (Ondřej Havelka) se Saturninem (Oldřich Vízner) jedou k dědečkovi (Lubomír Lipský st.), má jejich automobil volant vlevo, ačkoliv podle tehdejších pravidel (jízda vlevo) by měl mít volant vpravo. (ladyViolet)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) pojetí své role a její kontakt/kontrast s jeho vlastní povahou komentoval: "Dohodli jsme se s panem režisérem, že budu hrát co nejcivilněji. Jsem s dobou, v níž se film odehrává, spojován díky muzice, kterou zpívám a skutečně jsem do ní velmi ponořen. Řekl bych, že jsem ve vztahu k meziválečné kulutře jako 'zamilovaný badatel'. V okamžiku, kdy obléknu kostým, jse má vnitřní představa o vnějším chování tak jasná, že bych dalším hraním nějaké stylizace takzvaně zdvojoval informaci, a to je vždycky zbytečné a hloupé. V roli Jiřího Oulického jsem v podstatě Ondřejem Havelkou. Já jsem i v civilu plachý a tichý člověk. Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický. Proměním se až ve chvíli, kdy si obléknu frak a popřípadě i stepařské boty. V ten moment do mě vstoupí zvláštní exhibicionismus, který v civilním životě neznám a nemám." (NIRO)
- Ondřej Havelka (Jiří Oulický) si při natáčení scény pádu do jezera rozbil brýle. Nešlo ovšem o standardní rekvizitu, nýbrž o brýle dobové, neexistující v duplicitní verzi. Aby tedy nebylo vidět, že je obroučka prasklá, musely být všechny následující scény natáčeny z větší vzdálenosti. (NIRO)
Reklama