Gepard

Prečo si ma nechceli získať? Nechajú nás nazrieť domov ale do duše iba málo. Tú odkrývajú až na konci v mene kniežaťa Fabrizia. Sprvu som myslela, že len perlí ale v závere strhával celé moje sympatie. Vďaka jeho myšlienkam pochádzajúcich z univerzu, nadpozemna. Vďaka dlhému pohľadu a pomaly padajúcej slze. Až bál mi odkryl časť významu filmu. A manželkin pohľad, Tancredi prelietavý v názoroch, ,,skackajúce opice". Akoby nám tvorcovia ukázali nehmatateľnú atmosféru života z pohľadu 3. nezúčastnenej osoby. Ach keby som sa dokázala naladiť na túto vlnu už skôr... (01.04.2013)

Předlohu Giuseppe Tomasi di Lampedusy považuji za nejlepší historický román vůbec a film se jí naštěstí pevně drží. Mám ráda i ostatní Viscontiho snímky – obzvlášť Rocca – ale Geparda považuji za jeho vrcholné dílo. V hlavních rolích jsou nádherné lokace, detaily dovedené k dokonalosti - kostýmy počínaje a hudbou konče - virtuozita hromadných scén a citlivost těch ostatních. A pak jsou tu herci: vznešený Burt Lancaster (kníže ze Saliny), živočišný Alain Delon (Tancredi Falconeri), krásná Claudia Cardinale (Angelica Sedàra), temperamentní Serge Reggiani (don Ciccio Tumeo), distingovaná Rina Morelli (kněžna ze Saliny), slizký Paolo Stoppa (don Calogero Sedàra), mladý Mario Girotti (hrabě Cavriaghi), zásadový Romolo Valli (otec Pirrone). Film skvělý jako doušek sicilského vína ve stínu oliv po parném letním dni. (28.03.2011)

Ukrutne dlhé, takže toto nebude pre každého. Ani milovníci histórie si neprídu na svoje, pretože film nie je dostatočne výpravný a zaoberá sa pre našinca málo známou témou. Vyzdvihnúť ale musíme skvelé herecké predstavenia, kde kraľuje jednoznačne Burt Lancaster. Avšak netrpezlivý divák to vypne, je to dosť pomalé. (17.11.2017)

Předně děkuji, že jsem film mohl vidět znovu a lépe na velkém plátně! Byl to fenomenální zážitek. Veledílo evropské kinematografie, které funguje na všech rovinách a ani na vteřinu nenudí. Luchino Visconti využívá svých inscenačních zkušeností, jež nabyl při práci operního režiséra, k tomu, aby strhujícím způsobem zachytil a komplexně odvyprávěl pestrý obraz života šlechty na pozadí společenských změn v Itálii 2. pol. 19. století. Herecké obsazení je význačné: počínaje Burtem Lancasterem v roli hlavy rodiny, mladičkým, avšak nesmírně jiskřivým Delonem pokračuje, a krásnou Claudií Cardinale konče. Gepard je jako jedna velká filmová freska zachycená na širokoúhlém formátu. Stejně jako nejvýznamnější díla Michelangela, Berniniho a dalších klasiků má i Viscontiho snímek nadčasový přesah, univerzální dosah a navzdory trhlinám času nesmírnou energii i pro dnešní "zhýčkané" publikum. A přitom je jeho téma neuvěřitelně prosté: Osamocení člověka (Lancasterův pohled do sálu mi dlouho nezmizí z paměti). Existuje-li filmová obdoba Tolstého epické Vojny a mír, již jsem sic s výjimkou ukázek nečetl, ale znám její genezi i kvality, pak je to Gepard Luchina Viscontiho. Plesová sekvence je vedle Felliniho snových kontur v "Otto e Mezzo" jedním z největších momentů ve vývoji modernistického příštupu k filmové řeči. (18.10.2023)

Viscontiho Gepard je úskočný, a skoro jistě vás dostane. Těžko rozhodnout, je-li to film o povrchnosti, aroganci a marnotratnosti moci, která vládne světem, anebo film pouze tak arogantní a povrchní. Tak či tak se mu díky té absolutní plytkosti a bezútěšnosti daří beze zbytku zpředmětnit pravé příčiny zoufalství izolovaných ušlechtilých srdcí a myslí stejně jako amorfní utrpení neprivilegovaných, příčiny toho, proč se tento svět právem nazývá slzavým údolím - skrze všechny a všechno, co se nevejde do objektivu ani do vágních glos, skrze všechno to oslyšení hloubky, nedoléhání bídy, strádání a zmarňovaných nadějí na svět spravedlivější pro všechny. Nikdy to nebyla otázka volby mezi královstvím a republikou, zaručená moc nad druhými korumpuje vždy. *~ (29.06.2020)