Bullet Train

"Stačí, když dokážeme, že máme kufřík, kterej nemáme, a kluk je živej i když je mrtvej." Pekelně mazaně to mají Citron s Mandarinkou vymyšlený. Tihle kluci mě moc bavili. Jenže netušili, v jakým zvěřinci se ocitli. Když totiž ve vlaku cestujou Beruška, Sršeň, Vlk, Šváb, had a Channing Tatum, tak to prostě musí být zábava. Já jsem se tedy bavil královsky a taky jsem se dost naučil z psychologie. Lokomotiva Tomáš je totiž dokonalý dílo sloužící k odhalování charakterů. Jestli jste to taky netušili, tak si to nechte od Citrona povyprávět. Já jsem to rozhodně neslyšel naposledy, protože tímhle Šinkansenem se určitě ještě projedu. (02.03.2023)

David Leitch, byť mu fandím, zkrátka není Tarantino, aby dokázal ladně skloubit krvavou krimi komedii (omylů), detektivní thriller situovaný do uzavřeného prostředí, osudovou revenge story a bláznivý akčňák do pevného a jednolitého filmového tvaru. Zápletka má solidní potenciál, obsazení je výborné (Aaron Taylor-Johnson opět válí), jednotlivé momenty jsou vesměs povedené, ale celek je rozklížený a nesoudržný. Dvouhodinová stopáž je na první pohled rozumná, ale kvůli příliš hýřivému pojetí, v němž se náhodně a prvoplánově střídá švihlý humor s tragikou, Bullet Train chvílemi nepříjemně přibržďuje, než aby s blížícím se závěrem neustále nabíral na obrátkách. Bohužel se tak opět potvrdilo, že víc než Leitchovy ambiciózní žánrové a formalistické hrátky je mi bližší důmyslnost a vybroušenost zdánlivě tradičněji laděných děl Chada Stahelskiho (John Wick 2+3). 60 % (05.08.2022)

Provozní řád z Goddardova hotelu na pomezí Kalifornie a Nevady, něco z universa kolem Nevěsty a O-Ren Ishii (ale bez té precizní formy), akce od nasrané libanonské Baby Jagy a co se týká mluveného slova hodně z Deadpoola. Bohužel. Něco takového možná psal Guy Ritchie ve třinácti do šuplíku.. Asi po dvanácté funny zmínce o Mašince Tomášovi jsem chtěl zatáhnou za záchrannou brzdu, případně švihnout Olkewicze po hlavě kolejnicí. Kredit pro kvarteto Sanada, Taylor-Johnson, bojga a Shannon, že se pokoušejí hrát, i když nemají co. U Pitta v zajetí terapeutických pouček si doteď nejsem jist, jestli ho vzít kolejnicí taky, nebo vytvořit kvintet.. (18.10.2022)

Kulkovlak aneb Vraždy v Honšú expresu je naprosto parádní, svižné a zábavné Letyčovo mango, historicky snad první, které jeden netouží nechat shnít, rozšlapat a rozmazat po xichtě nějakého toho retardovaně se chichotajícího ťamana. Po dlouhých osmi letech také konečně důstojná hauptka pro dědu Pita, která neuspává, nezpůsobuje hemoroidy ani příliš nelobotomizuje a dělá z něj zase solidně vychlazeného, sympatického geronta. Vzorový flusanec na obrazovku vypatlaného paliče peněz a zabijáka kinematografie – Netflusu, s úsměškem ukazující, jak za ty prachy mohli vypadat všichni ti Šedomuži, Rudá varovnání, Zvrácená města a další předražené, mentálně atrofované pičočalabády pro absolventy jedno až dvouletých učňovských oborů a vězně. Kromě výborné akce je tu především znát vymazlený, popkulturně brakový literární podklad, tudíž si to i příběhově nonšalantně vytírá prdel s výše uvedenými výsledky obvyklého rychlokvašného BLMLGBTMEE2 assstormingu neomarxistických soudruhů, nahozenými posléze rukou od Nutelly na hajzlpapír nějakým sice přitroublým, avšak pro věc zapáleným mileniálním pissálkem či příbuznými předsedů politbyra. Přesné a charismatické osazení zbytku kašparů dokonce příliš nezkurvil, pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „nedegradoval“, ani trapkoštěk Čuníka Tatůma, ani zaplaťsatan krátká frontální expozice naprosto děsivé Sádry Bulíkové, prohýbající se pod tunou chemických šmakulád a centimetrovou vrstvou mejkapu tak, že vypadá jako svůj vlastní karikaturní animák. (04.08.2022)

Spíše než k Tarantinovi tohle má blíže k utrženému Ritchiemu, bohužel po lehké lobotomii. Škoda vysvětlovačky pro blbý v závěru, škoda opakujících se dialogů mezi Mandarinkou a Citronem, které mnohdy vlastně ani nebyly moc vtipné, i když se snažily být moc cool. Ritchie by tyhle chyby nedělal. Rozhodně vzhledem ke jménu režiséra nečekejte novýho Johna Wicka, zdejší full-contact souboje nemají takovou šťávu a nápad, a určitě bych se obešel bez přepáleného závěru s šinkanzenem, kde už jsem jenom čekal, že odněkud vylezou Tom a Jerry a začnou se mlátit pánvičkami. Ale jinak to bylo příběhově skvěle vymyšlené, mělo to překvapivou pointu, všechno to ke konci dávalo smysl a některé scény byly tak neuvěřitelně absurdní a absurdně vypointované, že byly vlastně fajn. Zajímavá postmoderna, kterou bych od  bývalého kaskadéra nečekal. Z herců nejvíc zářil Aaron Taylor-Johnson, to je chodící maskulinita s hereckým talentem. (22.08.2022)