Reklama

Reklama

Láska, to nejsou jen písmena

(koncert)
Hudobný
Česko, 2020, 52 min

Réžia:

Jan Mudra

Obsahy(1)

Recitál zpěvačky Jitky Molavcové k jejímu životnímu jubileu natočený v jejím domovském divadle Semafor. Jitka Molavcová, pozoruhodná stálice divadla Semafor (přes neuvěřitelných 50 let), vynikající herečka a zpěvačka, ale i spisovatelka, je autorkou tohoto recitálu: je sestaven z písní legendárních, z šansonů výrazných a slavných autorů Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra, dále pak skečů, básnických replik, citací smysluplných souvětí, chytrou zábavou i nápaditým zamyšlením nad životem (o životě), o lásce, o vztahu muže a ženy, o manželství, o stáří i konci života. A to vše ve spojení a s doprovodem skvělého pianisty Petra Ožany, který je také autorem několika interpretačně náročných skladeb, které v recitálu Jitky Molavcové zaznějí. Recitál Jitky Molavcové srší nápady, bezprostředností, svěží mladostí sedmdesátnice, řekněme až omračujícím jiskrným elánem, záviděníhodnou energií, emocemi, lehkostí, šarmem a humorem, který není jen jakousi ekvilibristikou žongléra, ale chytře komponovaným pořadem, který pobaví, přinese zamyšlení, vnese diváka do světa představ i snů, kde slova spojená ve větách přinášejí myšlenky, něco, co člověka odedávna povznáší. Recitál je ovšem také jakýmsi portrétem Jitky Molavcové – připomenutím jejích hereckých rolí a divadelních období, která symbolizují určité písně a šansony, interpretované Jitkou Molavcovou během jejího uměleckého života. Recitál Jitky Molavcové, doprovázený Petrem Ožanou, je komorním dílem, citlivým a cituplným pořadem o podobách lásky v různém věku, kompozicí, která diváka rozeznívá ve všech jeho barvách pocitů. Ústřední postavou je suverénní sólistka Jitka Molavcová. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (2)

bohemia_regent 

všetky recenzie používateľa

Jitka Molavcová je výborná, bez problémů utáhne hodinový recitál jen s doprovodem klavíru. Ale při neúčasti obecenstva to přece jen působí trochu uměle - zvlášť když zpěvaččina mimika, kterou dotváří výraz písní, každou chvíli naznačuje kontakt s diváky, ať už jako s celkem, anebo s vyhlédnutými jednotlivci. Hrobové ticho z hlediště pak vypadá dost divně. Rozmýšlel jsem se mezi 3* a 4*, k čemuž bych jinak neměl důvod. No tak teda slabší čtyři... -------- V titulcích pořadu uvedeno: název (s chybou v interpunkci) Láska to (ne)jsou jen písmena. ()

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

Na tomto recitálu je možné si potvrdit, jak důležití jsou pro výsledný dojem diváci. Jitka Molavcová je divadelní herečka a zpěvačka, interakci s publikem potřebuje. Tedy možná tu její interakci se živým publikem potřebuji více já, než ona. Zdá se, že pro ni není problém vtipkovat, hrát a zpívat bez odezvy, ale já vnímám takové představení jako hluché. Jitka Molavcová prostě není typ pro videoklip, což bohužel Mudrovi evidentně nedošlo. Z Molavcové sálá energie, šarm a dobrá nálada, dokázala mě bavit i navzdory naprosto nevhodně zvolenému formátu prezentace. Opět musím obdivovat, že se prostě naučila hrát na saxofon, protože to bylo potřeba. A vlastně i to, co zpěvačka s tak malým rozsahem dokáže všechno zazpívat. To, jak se zhostila některých šansonů, je navýsost dobré. ()

Reklama

Galéria (15)

Reklama

Reklama