Tieňohra

Bebjak patří mezi špičku tuzemských žánrových tvůrců, jeho potenciál je ostatně patrný již v Čáře z roku 2017. Stínohra nadchne přímočarostí, syrovostí a autenticitou sociálního dramatu. Jeho nejnovější snímek patří do stejné „rodiny“ jako Můj pes Killer Miry Fornay, Kobry a užovky Jana Prušinovského, nebo Koza Ivana Ostrochovského. Místo rutinního kriminálního procedurálu jde o plnokrevné drama, které prozkoumává černočerný svět polostínů a polosvětel, v nichž se pohybují sebedestruktivní postavy naplněné vztekem a touhou po pomstě. Stínohra je vlastně duel, jehož působivost se odvíjí od vynikajícího castingu a herectví, které se povedlo podobně jako v Budiž světlo Marko Škopa, nebo Pustině Ivana Zachariáše a Alice Nellis. Milan Ondrík a Jan Jankovský, vypůjčený z Prušinovského Chyb, podávají výkony hodné Českých lvů. (19.04.2022)

"Občas je potřeba udělat něco špatně aby něco bylo dobře…" Neříkám, že je všechno v tomto filmu špatně, výborná je třeba hudba (primárně klavírní), ač má někdy člověk pocit jakoby patřila k jinému filmu (určitě méně ponurému a depresivnímu). I kamera mi (minimálně v některých scénách) přišla poměrně zajímavá (záběry při scénách u jezera jsou asi nejlepší). Herecké výkony jsou ve filmu též spíše nadprůměrné (Čermák, Javorský zvláště). Žel ne vždy mají dotyční o čem hrát.  Vendula Bradáčová je moje spolužačka ze základky, tak jsem ji moc přál, aby se film povedl. Bohužel takhle zmatený scénář, kde se člověk dosti těžko orientuje v jednotlivých postavách a jejich pohnutkách, jsem dlouho neviděl. Zaujala mě tak asi jen myšlenka o tom, že "celej život je boxérskej ring..." (05.06.2023)

Pokud bych měl vybrat něco, co na mě udělalo největší dojem, tak to byla ošuntělost. Policejní služebna, tělocvična, nemocnice či byt, to všechno na mě působilo bezútěšným a otlučeným dojmem. Snad nejlépe z toho všeho vycházel kriminál. Své si odvedla i civilní kamera. A to všechno mě strašně bavilo. Dalším plusem jsou výborní herci s perfektně rozervaným Ondríkem na čele proti nemuž stál drogami narušený Jankovský, kterému jsem žral každé gesto. Příběh sám se sice zpočátku tváří jako klasická story s pomstou coby ústředním motivem, ale okolnosti a hlavně závěr ho staví spíš do roviny, ve které hraje hlavní roli odpuštění sama sobě. Bez čeho bych se dokázal obejít jsou některé dějové odbočky a konkrétně linie Leony Skleničkové mi přišla zbytečná. Nicméně Bebjak ukázal, že umí a podle mě by měl dostat do ruky konečně pořádný rozpočet. Ostatně kdo jiný? 80% (06.03.2023)

Sympatičtější hlavní hrdina by neškodil. Jeho život záchranáře utrží povážlivý obrat, když jeho ženu, se kterou se rozešel, sprovodí ze světa bezcitný feťák. Ten sice končí za mřížemi, jenže jen s mírným trestem. A náš hrdina chce víc. Peter Bebjak natočil celkově odlišné drama. Většina míst působí depresivním dojmem a nejedná se o žádná negativní místa. Do toho zajímavě těká kamera a navozuje taktéž solidně frustrující prožitek. V odpudivé roli delikventa září Jan Jankovský. Vyšetřovatel Vladimíra Javorského také nebyl vůbec špatný. Náhledy do boxerského klubu byly zcela nadbytečné. Pravda, vyskytovala se tam Leona Skleničková s vilným pohledem, ta se pak nestyděla ukázat prsní výbavu, ale docela dost tyhle odbočky tříštily děj. Síla filmu postupně brala za své. Milan Ondrík v hlavní roli začal vlivem své urputnosti působit víc nesympaticky než sympaticky. A z filmu se začala vytrácet zajímavost. A kdo má rád filosofické prvky, také si přijde na své. Určitě se nejedná o marný psychologický pokus či sondu do rozervané duše jednoho záchranáře. Snímek má své silné sekvence, umí zatlačit diváka do kouta a dokáže navodit nervozitu. Životnost těchto předností je ale limitovaná, takže to v praxi znamená, že se to z filmu začne vytrácet a závěr nepřijde s nikterak silným vyústěním. Podobně natočených počinů je pomálu a tak je dobré tohle životní drama divácky absolvovat. 6/10 (07.05.2023)

Stínohra je filmem n pomezí světla a stínu. Světlou stránkou jsou výborné herecké výkony a dobře vytuněná  atmosféra. Samotný příběh není nezajímavý, přesto jsem při sledování měla pocit přílišného vrstvení. Je to jako v galerii - nějaký obraz vás zaujme, ale do obývák byste si ho nepověsili. Buď je zajímavý jako celek nebo vás upoutají ještě více jeho detaily. Taky bylo detailů tolik že se mi chvílemi ztrácel celek. Kdo tu byl hlavní postavou, na kterou měla být upřena pozornost? Byl to skutečně Jan Kavka? (14.05.2023)