Třicet jedna ve stínu

V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, pozvolna, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou. (24.03.2022)

„Je to na mě silný kafe…“ Na mě to tedy takto silně rozhodně nezapůsobilo. Snad možná jen ve chvíli, kdy kontrolor Kurka vede rozhovor s prodavačkou Alenou a říká "já nejsem soudce, já jsem kontrolor.“ Jinak mi ten způsob vyprávění se spoustou retrospektivit přišel takový spíš průměrný. Možná to u mě souvisí i s tím, že tu člověk až na výjimky neuvidí známé české herce, ale zato řadu herců anglických. To samozřejmě je jistá zvláštnost tohoto filmu. Ale rozhodně to nečiní film ničím výjimečný. Co mě určitě zaujalo byla pěkná jazzová hudba. Ale asi jsem celkově čekal trošku víc. (29.10.2017)

Jiří Weiss, v tom krátkém období, kdy mohl točit u nás, se dal v určitý moment na společenské příběhy, šmrncnuté detektivkou, je v nich kritika socialismu a zároveň určitá psychologičnost nové vlny (i té francouzské). Jenomže všechny tyhle složky jsou nedotažené, (proč psal film z českého prostředí Angličan?), ani jedné se tvůrci pořádně nevěnují a Rudolf Hrušínský a konec, kdy si snímek trochu pohraje s časovými rovinami, už to nezachrání. 50%. (19.03.2020)

Třicet jedna ve stínu se chce tvářit jako velký evropský film, ale díky scénáři je to jen prachobyčejná česká dobová kriminálka ambiciózního režiséra, což by ještě vůbec nemuselo být na škodu, pokud by ovšem nestála na tak banálním příběhu, jakým jen ,,rozkrádačka" socialistického majetku může být, ještě že to zachraňuje ten konec a trocha té psychologie. Rudolf Hrušínský coby oživlé svědomí byl skutečně silný moment. Kolik se toho může skrývat v jednom pohledu a výrazu tváře...Snímek (jistě schopného a progresivního) Jiřího Weisse dobře ilustruje civilizační posun, který kinematografie i společnost (a to nejen česká) za to zhruba půlstoletí urazila... (01.12.2011)

Lehký, ale smutný kriminální příběh s krásnou Anne Heywoodovou na pozadí tragedie zničeného mileneckého vztahu. Čeští herci v čele s Rudolfem Hrušinským jsou, jako obvykle, výteční. Šedesátá léta jim zkrátka pěkně svědčila. Nesmyslná oběť ženy na oltář ztracené lásky a pohled na bezcitné jednání muže, zametajícího stopy své nezodpovědnosti. (04.05.2013)