Reklama

Reklama

Šógun

(seriál)
Trailer 3
USA, (2024–2025), 10 h 56 min (Minutáž: 54–71 min)

Predloha:

James Clavell (kniha)
(ďalšie profesie)

Série(2) / Epizódy(11)

Seriál Šógun je originálna adaptácia románu Jamesa Clavella od stanice FX a odohráva sa v Japonsku v roku 1600 na počiatku občianskej vojny, ktorá definovala celé storočie. Lord Yoshii Toranaga bojuje o svoj život, lebo jeho nepriatelia, ktorí sú v Rade panovníkov, sa proti nemu spojili. Keď sa nájde záhadná európska loď, ktorá uviazla v neďalekej rybárskej dedine, jej kormidelník John Blackthorne prinesie so sebou tajomstvá, ktoré môžu pomôcť Toranagovi nakloniť ručičky váh moci a zničiť obrovský vplyv Blackthronových nepriateľov - jezuitských mníchov a portugalských obchodníkov. Toranagov a Blackthornov osud sa neoddeliteľne prepojí s ich tlmočníčkou Todou Mariko, záhadnou kresťanskou aristokratkou a poslednou zo zahanbenej rodinnej línie. Kým slúži svoju pánovi uprostred napätej politickej situácie, Mariko musí zladiť svoje nové kamarátstvo s Blackthornom, svoju oddanosť viere, ktorá ju zachránila, a povinnosť voči svojmu nebohému otcovi. (Disney+)

(viac)

Videá (2)

Trailer 3

Recenzie (172)

Spiker01 

všetky recenzie používateľa

Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka. ()

ilemas 

všetky recenzie používateľa

Neprve jsem v dětství viděl v kině Zajatec japonských ostrovů, což byl vlastně hodně sestříhaný seriál Šógun. Pak jsem četl rozsáhlou knihu, na kterou jsem po dočtení myslel ještě 2 roky. Knize se prostě žádné filmové zpracovaní nevyrovná, přesto nový seriál je svojí výpravou velkolepý, na příběhu se mě nejvíc líbí střet rozdílných kultur což je nejlépe vystiženo v knize. ()

Reklama

Kaka 

všetky recenzie používateľa

Japonská verze Hry o Trůny. Akorát namísto zaplivaných hospod, vulgarismů, tuny souložení a rytířských rubanic v alternativě evropského středověku tu máme saké o páté, výhledy do pečlivě pěstovaných zahrad japonských obydlí a pagod a všechno na co divák sáhne je kultivovanější a hezčí. Jestli byl například takový The Last Samurai 70 procent hollywoodská šablona a 30 procent uctivá poklona rafinované japonské kultuře, Shogun je pravý opak. Nedočkáme se mnoha velkolepých akčních scén, ani klasického zápaďáckého narativu s divokým finále. Japonský náhled do světa samurajů plyne pomalu, citlivě a velmi pečlivě buduje atmosféru a rozvíjí postavy, jejich myšlenky a motivace. Shogun nemá být epický proto, kolik je v něm bitev, nebo jak divoce se bojuje, ale proto, jak silný příběh zprostředkovává a jak působivé pouto se mezi hlavními hrdiny tvoří. A já si tuhle osobitou, myšlenkově silnou, náladově ucelenou, křehkou mozaiku za podpory fantastické výpravy a skvělých herců užil. I přes co do tempa vlažný prostředek hodnotím vysoko, protože takovýchto příspěvků do kinematografie ja sakra málo. První Samuraj. ()

Devadesát Dva 

všetky recenzie používateľa

"Together... forever." Jak je u Japonců zvykem, je to hodně kecání, hodně politiky, kdo koho za co urazil, kdo se snaží předstírat že je to či ono a hlavně "kdy a proč bude nejbližší příležitost k seppuku?" - vše samozřejmě s obřadní nenuceností a stoickým klidem. Nicméně, jak mi blízký přítel naznačil, máloco ho chytilo ke čtení tak, jako Clavellův 'Šógun' a jen z příběhu je člověk jasné proč. Do Japonska se doslova na poslední chvíli, na prahu smrti, dostává posádka a loď protestanta Johna Blackthornea (mimochodem geniální casting Cosma Jarvise, kterého jsem tak rok zpátky viděl v neméně úžasné roli v Calm with Horses) a ten se velmi brzy dostává do popředí zájmu lorda Jošiho Toranaga (Hirojuki Sanada, mainstreamově nezapomenutelný už od Posledního samuraje [2003] ale konečně v řádné větší roli, navíc sympatické, což je podle mě důležitým prvkem proto, aby tohle fungovalo, že Joši bude charismatický), proti kterému se snaží plotovat Rada regentů, po smrti posledního Šóguna, který nechal svého syna příliš mladého k vládě a jehož byl Joši jaksi oblíbencem "na pokec". Joši sice tvrdí, že chce hocha vidět vládnout, ale zbytek rady mu to moc nežere. Takže problém typické závisti vede zbytek lordů k tomu se k Jošimu stavět od začátku jako k někomu, koho je třeba odstranit (a v kontextu konce je zajímavé se na tuto otázku podívat znovu), takže vše se přetavuje v politický cíl, každý akt, dvojití agenti. A jestli si myslíte, že víte, co se děje, nevíte. Politika. Blackthorne se postupně sbližuje s kulturou a dokonce u Jošiho stoupá na ceně (Jošiho odůvodnění ve finále, proč ho nechal žít, lol), jak postupně představuje efektivnější užití děl, ale hlavně i fakt, že (jak je jeho primární cíl plavby a i Jošiho záměrem) je silně postaven proti jezuitům a portugalským obchodníkům, kteří znásilňují Japonsko skrze kontrolu některých lordů (skrze víru) a mezi ně chtějí použít tento náboženský rozkol, jako klín. Je nutno zmínit ještě jednu důležitou postavu a tou je Mariko (mimochodem, i přes rysy, neskutečná novozélandská kráska Anna Sawai), která drtivou většinu příběhu tráví jako překladatelka, prostředník a vlastně mučedník. Vše je ale samozřejmě trochu jinak a tentokrát tu opravdu nemám prostor na to, rozepisovat celý příběh, protože kniha má v originálním vydání nějakých 1100 stran a primárně je to vážně to typické japonské, zdlouhavé... no prostě ping pong a hutnej ping pong, adaptace má 10 hodin a vleče se to, speciálně, když to chcete sjet, vědět, jak se příběh dál vyvrbí. Za co určitě veliké plus taky je užití japonštiny, respektive všech možných jazyků, dodává to více elementů, než když vše zjednodušíme na jeden, jak se u filmů často děje. 'Šógun' nabízí určitě i mnoho zajímavých postav (např. Kashigi Yabushige) a definitivně konec, který vás nechá ve své otevřenosti v asi tak pravdivém rozpoložení, jak to jen jde. Člověk, co čeká po takovém času nějaké closure, je naivní, to není život, jak vím moc dobře. ()

massdonfel 

všetky recenzie používateľa

Po objektivní stránce tomu  nemám co vytknout, ale ačkoliv jsem se dodíval včera, tak už dnes si nepamatuji většinu toho, co se tam dělo.. Jména postav jak by smet,. Atmosféra, a celkově vzhled seriálu je na 10/10, japonská kultura byla zde velmi dobře vykreslená, alespoň i ti co neví vidí jak odporný mohl být život v této době a opravdu by jste se v té době nechtěli ocitnout jako cizinec v Japonsku.. silných 8/10 ()

Galéria (156)

Zaujímavosti (9)

  • Bitva u Sekigahary, zmíněná v závěru Toranagou, se udála 21. října 1600 a znamenala začátek 250 let šógunátu. Armáda vedená Ishidou byla početnější, Ieyasu Tokugawa (historický předobraz Toranagy) však dokázal mnohé z jeho spojenců přesvědčit, aby se do boje nezapojili a zvítězil. (Jirka_Šč)
  • Hatamoto byla důstojnická hodnost, přeložitelná jako „strážce vlajky“ nebo „muži shromáždění kolem vlajky“. Člověk s touto hodností měl právo osobní audience u šóguna. (Jirka_Šč)
  • Předobraz Johna Blackthorna (Cosmo Jarvis), William Adams (1564–1620), připlul do Japonska v roce 1600 na lodi De Liefde (Láska nebo Milosrdenství). Původní název této lodi byl Erasmus, podle učence 16. století Erasma Desideriuse Rotterdamského. Na zádi nesla jeho dutou dřevěnou sochu. Tato socha je jediná část lodi, která se dochovala (aktuálně v Národním muzeu v Tokiu). K přejmenování došlo z důvodu souladu se jmény ostatních čtyř lodí flotily. (Jirka_Šč)

Súvisiace novinky

Minisérie Shōgun našla obsazení

Minisérie Shōgun našla obsazení

09.06.2021

Očekávaná minisérie Shōgun od stanice FX (Takoví normální Američané, Atlanta) konečně našla hlavní představitele. Minisérie, která bude podobně jako předchozí televizní adaptace vycházet ze… (viac)

Reklama

Reklama