Srdce je osamělý lovec

Fantasticky namíchaný příběh emocemi a nevyřčenými pravdami. Neuvěřitelně lidský film o strastech dobré duše a přátelství. Fyzicky handicapovaný John Singer (Alan Arkin) se svou touhou po štěstí a rozdáváním dobra možná maličko balancoval na hranici sentimentality, ale přesto vše byl jinak úžasný. Jeho filmové proměny nemají v herectví obdoby. Ve filmu http://www.csfd.cz/film/19222-cekej-do-tmy/ vložil tolik děsu, že z něj šla hrůza a tady zase fůru čiré ušlechtilosti. Pokud oba filmy seženete, tak si je rozhodně nenechte ujít. (01.05.2011)

Točí-li se film podle knižní předlohy, zpravidla se to projeví na jeho kvalitě. Promyšlená konstrikce předčí obvyklé scénáře, děj je košatější, postavy plastičtější, záběr hlubší. Jestliže se navíc točí podle výborné knihy, je výsledek ještě lepší, což je právě tento případ. Pátou hvězdičku nedávám jen díky tomu, že se nepíše rok 1968, kdy byl film natočen, a léta mu z dnešního pohledu ubrala na svižnosti. I tak je to ale mimořádný zážitek. (04.10.2015)

Hukot; těkavá tendence (roz)trhnout se, je po tomhle filmu ještě větší! Singer je takový menší borec, neboť příliš dává, nic nedostává. Je hluchoněmý, u něj však nepodstatná bariéra. Netrpí, jeho duše je ryzí. Jeho kámoš, taky řízek, je oporou, ale naději chová v pišingrech. A motouz je stabilní!? Ano; chvíli je hlava v oblacích, nenáleží tělu, jenže akce vede k reakci a ta vede k ublížení, či trestu. Kolikrát za den se člověk promění, převlékne se do nálad, obelže svět, kolikrát za den je člověk dobrým člověkem?.... mezi všemi těmi současnými pseudomachry je pan Singer zjevení. Beztrestně našel úkryt v sobě samém, osamocen. A je to mžik, než film exploduje. Strhne diváka, svět, vytvoří černou díru a nehmatatelnou jizvu v hlavě, tiché tornádo. A já -bože, fakt, že jo!- řval:" nikdy nepromluvím!" Úžasný film! (03.04.2011)

Pekný film vo svojej myšlienke, ale má jednu chybu. Nezdá sa vám, že je príliš dostať do dvoch hodín hluchonemých, mentáne postihnutého, alkoholika, opilca, chorého na rakovinu, problémy dospievania, rasizmus a ktovie ešte čo ? Táto tendenčná preplácanosť je kontraproduktívna. Niekedy je menej viac. (06.11.2013)

Tenhle snímek je zcela jistě o vhodném načasování a patřičné náladě a já měl to štěstí , že se mi do ní podařilo naprosto trefit. Také jsem si dával hodně načas. Jako obrovský životabudič na mě tento snímek zafungoval. Pokud prožíváte hektické období ( kdo vlastně ne v této době :o), tenhle snímek vás ( alespoň po dobu 123min ) v tom shonu (po)zastaví a vaše myšlenky začnou jentak volně klouzat a plynout. Kdybych měl popsat o čem, že samotný snímek je ( mimochodem, ten samotný název je více než výstižný ), vypůjčil bych si slova mladičké ženské představitelky Sandry Locke ( mimochodem dotyčná zde předvádí naprosto přirozený, nenucený herecký výkon ) popisující hluchoněmému Alanu Arkinovi ( o jehož hereckém výkonu myslím netřeba komentáře, tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná ) coby J. Singerovi Mozartovu symfonii (mimochodem jedná se o jeden z vrcholů celého snímku ). Je pomalý a vlažný jako staré paní, když jdou do kostela, ale zní jako slunce za horkého dne. Je jako voda tekoucí z kopce nebo jako listy, těsně než začne pršet, když fouká vítr. Především je to ale snímek o přátelství ( o tom, jak těžké je žít bez nich ), lidských předsudcích, cti, hrdosti a v neposlední řadě o tom, jak důležité (cenné) a "těžké" je naslouchat ( a tím rozhodně nemyslím sobě samému ) a nikoliv pouze žvanit. Samotný konec ( ikdyž rozhodně né povzbudivý ) mi tak nějak k celému snímku sedne a vychází jako " jediné možné ukončení ". ( ikdyž s ním člověk třeba nesouhlasí). NÁDHERNÝ zážitek, tady slova nestačí, to se musí vidět , " zažívat, cítit ". (09.11.2010)