Občan Kane

Jsem už zkažen všemi různými filmy a tak asi nedokážu dostatečně pochopit Kanův význam pro film. Nezlobte se na mě, ale prostě nevidím milníky filmové řeči a vypravěčské postupy. Ukažte mi je ať chápu jinak opravdu nedocením technickou kvalitu tak jako všichni ostatní. Svou sílu a působivost film jednoznačně má, ale do dokonalosti mi něco chybí a snad se to na druhé podívání vše ukáže a já pochopím. Podle mě je velmi důležité snímek chápat v kontextu doby natočení a k tomu velmi dobře poslouží např. RKO 281. Pro všechny je Poupátko nedotknutelný symbol, ale pro mě zůstává jen třešničkou na krásném filmu, kterému něco chybí k dokonalosti. (31.12.2006)

Najlepší film histórie. Ohľadom na dobovosť, kultovosť, jedinečnosť (a neviem čo sa ešte o tom píše a hovorí) filmu som sa snažil byť schovievavý a podstivo som sledoval a sledoval, ziiiv, sledoval...ziiiv. Celkom zaujímavý príbeh a dobrá kamera ako najväčšie klady filmu nevydržali ťarchu ubíjajúceho tempa a darmo som hľadal okamžik, ktorý by moji pozornosť naštartoval. Ale klamal by som ak poviem, že mi nevŕta hlavou aká to genialita je mojím očiam upieraná. Málokedy sa mi stane, že film nedopozerám, ale toto fakt sa nedalo. (08.06.2005)

Takéto filmy by si mali povinne púšťať začínajúci filmoví labužníci, pretože po troch tisíckach zhliadnutých filmoch už snímok pre mňa nevyznie až tak originálne a pôsobivo, ako by mal. Príbeh triumfuje už od samého začiatku, rozprávačské tempo je nasadené tak vysoko, že som nechcel uveriť, že bude tak strhujúco pokračovať až do samého záveru. 85%. (14.10.2008)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." (04.11.2012)

Tak jsem konečně viděla slavný film o muži, který měl peníze a moc , který mohl vše, přesto nebo možná proto jeho poslední slovo před smrtí bylo "Rosebud", a nelituju. Co byl tedy Rosebud pro člověka, jehož možnosti byly TÉMĚŘ neomezené? Budoucí nákup věci, člověka, země, dostihového koně? Celé to strhující vyprávění k tomu směřuje, každý si ale to slovo musí rozšifrovat sám. (30.10.2005)