Kabinet doktora Caligariho

Expresionistická nádhera a filmařina v naprosto krystalicky čisté podobě. V dnešní době by se něco mohlo zdát k smíchu, ale když je to z roku 1920????!!!!!!!! Plno nových filmů se mu nevyrovná. Jedinečné jsou kulisy, ve kterých není jediná rovná plocha a jediný normální tvar. Všechno křivé, hranaté, prosvícené dokonalou kamerou. A než se pořádně nadechnete, přijde konec (nenechte se zmást těmi 71 minut v hlavičce filmu, film má jenom nějakých 50 min.), který vyniká pointou, která je úderná i dnes. (08.02.2007)

V bizarně pokřivených kulisách městečka se na jarmarku objeví nejnovější atrakce představená doktorem Caligarim, náměsíčník Cesare, který zná všechna tajemství a probudit ho umí jen Caligari, jenže tajemství, co Cesare odhaluje obvykle nepotěší ty co se po těch tajemstvích ptali. Podivně strašidelnou atmosféru má hned první scéna a to přitom ani nejde o nic závažného a žena v bílém ani není žádný duch, takže hned následovně se děj přesune do podivně pokřivených ulic a interiérů městečka, které jsou výrazně stylizované od samotného tvaru prostor až po nábytek a vytváří tak velmi zvláštně neklidné obrazy. V těchto podivných ulicích se prohánějí normálně vypadající lidé, takže první výstup náměsíčníka Cesareho vypadá značně odlišně a hlavně strašidelně, protože Cesare vypadá jak stín z jiného světa s propadlými tvářemi a vychrtlými končetinami a vypadá nepříjemně a strašidelně jen co otevře oči. Scény podbarvuje muzika, která asi nebude původní v té verzi co jsem viděla, ale pěkně sedí a hlavně v pár důležitých scénách působí i pěkně lekavě :). Navíc je tu v té vší bizarnosti ještě to co dnešní filmaři tak rádi využívají i tam kde to nemá žádný opravdový smysl a naproti tomu tady to smysl má, protože to té přehnané stylizaci dává mnohem jasnější rozměr. Takže tu máme zvláštní stylizaci, hudbu dotvářející atmosféru, překvapení a Cesareho s několika nezapomenutelnými děsivými scénami, tak to asi bude muset být pětka i po několikátém kouknutí :) (22.09.2010)

Je to tím, že poslední dva nezvukové snímky, co jsem viděl, jsou opravdu tak skvělé, nebo jsem jim obecně snad přišel na chuť? Dost možná obojí. Kabinet doktora Caligariho je čiré umělecké atmosférické dílo s příchutí mystéria, které nestihne začít nudit, obzvláště ne ve zkrácené 51-ti minutové verzi z archive.org, kde se nápis konec objeví v momentě, kdy tipujete, že právě probíhá zhruba tak desátá minuta. Jsem opravdu spokojen. (13.05.2006)

Šílenství z KABINETU přímo prýští. Temné pokřivené obrazy (dekorace jako by vypadly z mozku postiženého stihomamem a pokřiveným vnímáním skutečnosti) v tom nejklasičtějším slova smyslu. Dodatenčná hudba je neskutečně sugestivní. Jazzová bizarnost spojená s rozličnými zvuky a doplněná symfonickým orchestrem. Neskutečně intenzivní. (06.12.2011)

Fantastické dílo, které od prvních vteřin zaujme (což jindy bývá problém němých hororů) - a můžou za to samozřejmě úchvatně stylizované kulisy od Der Sturm. Vraždící somnambul Cesare vůbec není špatným hororovým monstrem, ale u mě to na plné čáře vyhrál samotný doktor Caligari, předobraz všech budoucích ďábelských vědců. Tak, jak jsem se s hlavním hrdinou nořil do (nejen kulisami) pokřiveného světa jeho mysli, stoupalo i moje nadšení. K tomu je třeba přičíst ujeté jazzové improvizace jako hudební doprovod (restaurovaná verze na DVD z Levných knih) a ve výsledku tu máme skvělý film, jeden z nejlepších němé éry, dokonale vygradovaný k psycho finále. (15.10.2012)