Réžia:
Filip PošivačScenár:
Jana ŠrámkováKamera:
Denisa BuranováHudba:
Ádám BalázsHrajú:
Michael Polák, Antonie Barešová, Ivana Uhlířová, Matěj Hádek, Jana Plodková, Pavel Nový, Jaroslav Plesl, Sabina Remundová, Eva Holubová, Linda Křišťálová (viac)Obsahy(1)
Jedenásťročný Tonko má jedinečnú vlastnosť – od narodenia svieti. Jeho príliš starostliví rodičia sa ho snažia držať doma, aby ho ochránili pred vonkajším svetom. Keď sa do ich domu pred vianočnými prázdninami nasťahuje tajuplná Slávka, Tonkov svet sa obráti naruby. Získava prvú naozajstnú kamarátku a vydáva sa s ňou na dobrodružné pátranie po pôvode záhadných chumáčikov tmy, ktoré vysávajú z ich domu slnečný svit. Tonko, Slávka a kúzelné svetlo je film o tom, aké je to byť iný, príbeh o priateľstve a fantázii, o svetle a tme. (Continental film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (40)
Jéžiš, to bylo tak milé, laskavé, strašidelné a pravdivé zároveň. Opět film s mým človíčkem, který jsem, ale chtěla vidět já víc než on. Nakonec jsme byli spokojeni oba. Mě se nejvíc líbil "zrůda"Tonda a človíčkovi zase "genius loci domu". Bylo to opravdu pohlazení po duši. No snad se zase po dlouhých letech vrací česká animatorní scéna, která měla před lety světové renomé a pak na dlouhá léta zanikla...Tohle dílo má na to na její renomé navázat... Za mě pohlazených 95% ()
Tonko, Slávka a kúzelné svetlo je na československé filmové pomery veľmi odvážnou rozprávkou. Cez krásnu animáciu podáva príbeh o starých budovách a pestrej detskej fantázii, ponúka originálny pohľad na ducha vzácnych miest, hodnotu urbanizmu a medziľudských vzťahov. Tieto dospelé a jedinečné témy sú dôkazom, že sa v nej nehrá na istotu a za to patrí tvorcom obrovská poklona. ()
Luxusní animace, která mě hodně bavila, stejně jako vizuální podoba postaviček jejich dabérům. Dobrá pohádka se pozná, když baví dospělé a děti u ní nezlobí. Tady se dospělí bavili a sem tam zasmáli a prckové, ti byli zařezaní do sedaček a ani nemukli. Takže dobrá práce. Jen pohádka trochu v premiéře předběhla svou dobu, protože je dokonale vánoční a v prosinci by jí přítmí kinosálu slušelo víc. ()
Česká (a slovenská) animace je v posledních letech opět na světové úrovni. Nejnověji to potvrdil česko-slovensko-maďarský loutkový film Tonda, Slávka a kouzelné světlo, nedávno oceněný v Annecy. Celovečerní debut Filipa Pošivače vypadá díky úžasným barvám, světlům (!) a neotřelým vizuálním nápadům tak dobře, že jsem měl chuť pomalu každý záběr zastavit a chvíli si jej vychutnávat. Už jen svým dotaženým zpracováním (např. dynamická kamera Denisy Buranové, která si bere něco z hrané tvorby a přispívá k originalitě výtvarné koncepce), kdy mi jedinkrát nepřišlo, že by tvůrci dělali nějaké ústupky, natož něco odbyli, jde o mimořádný film. A výjimečný, nejen v tuzemském kontextu, je i příběh napsaný Janou Šrámkovou. Způsobem, který je (soudě z reakcí) srozumitelný dětem – nahánění andulky, která stejně jako Tonda nechce zůstat v kleci, udržuje dění v pohybu – a na hlubší rovině oslovuje i dospělé, vypráví o malém velkém dobrodružství jedenáctiletého kluka, který svítí. Možná si najdete jiný interpretační klíč, ten film má dost tematických rovin (deprese, rodičovství, seberealizace), ale pro mě šlo hlavně o vzácně citlivé (a extrémně relatable) vyprávění o prožívání dítěte, které je neurodivergentní (nebo prostě jakkoli jiné – za svícení nechť si každý dosadí to, s čím se nejsnáze dokáže ztotožnit) a snaží se, vzdor milujícím, hyperprotektivním rodičům, najít své místo ve společnosti, zde zastoupené jedním mnohapatrovým činžákem. Film na příkladu přátelství titulní dvojice ukazuje, že celkem pomáhá, když potkáte lidi, nebo alespoň jednoho člověka, se kterým si rozumíte (Tonda jako jediný vidí Slávčiny představy) a přijímáte se ve své odlišnosti natolik, že vám to dodá odvahu vystoupit z privátního (fantazijního) světa a podělit se s ostatními o své vnitřní světlo, které jste dlouho vnímali jako omezení (bez světla, ať od Tondy nebo ze Slávčiny baterky, je přitom okolní prostředí, zde zpřítomněné duchem místa, vyživováno jen negativními emocemi rozhádaných lidí). Někomu se podobné (sebe)přijetí poštěstí v jedenácti, někomu v devětadvaceti. Nádherný film pro empatické publikum. A samozřejmě, že pracuje se symboly, které lze interpretovat různými způsoby (ale které logicky/motivicky zapadají do celku, stačí být trochu všímavější, vnímat film, ne jeho ideální verzi, kterou máte v hlavě), a s archetypálními postavami reprezentujícími určité vlastnosti, nikoliv s psychologicky prokreslenými charaktery, jejichž každý krok by byl realisticky motivován, je to přece pohádka/podobenství. 90% ()
Rodinný animovaný film o přátelství svítícího kluka a dívky s bujnou fantazií, kteří žijí v bytovém domě, jenž je obrazem společnosti potýkající se s mocichtivostí, úzkostmi a neschopností si naslouchat, dokáže oslovit stejnou měrou děti i dospělé publikum. Do hloubky pracuje s tématem přijetí jinakosti a citlivě ukazuje, jak může vzájemné porozumění a sdílení navzdory odlišnostem vést k tomu, že začnete sami sebe přijímat mnohem sebevědoměji. Film předává cenné lekce bez nutnosti vše doslovně vysvětlovat a splétá kouzelné fantazijní prvky se strastmi skutečného dospívání i rodičovství a s náznaky dalších vážných témat, aniž by přitom ztratil zářivý pohádkový nádech. Krom toho nádherně a uvědoměle pracuje s barvami a se světlem. ()
Galéria (17)
Fotka © nutprodukcia
Reklama