Mission: Impossible II

"Nevíme, co máme, protože nevíme, co má on a kde to má a co s tím chce dělat v Sydney." A já zase nevím, který ksicht je pravý a který je gumový. Nicméně zorientovat se v tom dá, hodné od zlých jsem po chvíli bezpečně rozeznal a náborovou techniku na zlanaření zlodějky Nyah si budu muset co nejrychleji osvojit. Jen ta neustále protahovaná akce mě trošku unavovala, protože lidumil Hunt musel každého nejméně pětkrát přeprat, než mu udělal dostatečně devastující bebíčko. Mě prostě ke štěstí stačí svižná akce s jednoduchým bojem, protože od Hunta fakt neočekávám uširomawaši tobigeri s třemi salty a pěti vruty. (13.09.2018)

Co jsme před dvanácti lety nemohli plně posoudit, se ukazuje teď – M:I 2 je film, který stojí svým filmařským stylem mimo západní filmařské tradice, okázale se vysmívá estetickým normám a představuje totálně solitérní úkaz tvůrčí svobody, který není díky hongkongskému režisérovi se značnou tvůrčí svobodou svázaná americkým uvažováním, případně strachem z přepálenosti či přílišného patosu. __ M:I-2 využívá obrovské kvantum možností filmového média: zrychlené a zpomalené části záběrů, opakování stejné akce několikrát za sebou, rychlé střídání širokoúhlých objektivů a teleobjektivů, dlouhé záběry i rychlé montáže, barevné vzorce sladěné v pohybu či sestříhané na hudební doprovod tanga, fetišizace tváří a těl (a to zdaleka neplatí jen pro úvodní scénu Toma Cruise na skalách), případně strojů a zbraní atd. __ Jistě, do série příliš nezapadá, vyprávění nepatří mezi nejkomplikovanější (ačkoli lze ocenit práci s deadliny) a k vývoji špionážního žánru nijak zvlášť nepřispěl. Pro estetické dějiny filmu je ale ve své nezřízené vzpouře vůči tradici neviditelného stylu v hollywoodské kinematografii velmi důležitý. Z tohoto hlediska má smysl ho nepřeskakovat, nezatracovat a naopak si všímat, čím vším ozvláštňuje zkušenost s filmovým uměním – i když se vám budou občas nad tím estétstvím kroutit prsty u nohou. (28.06.2012)

Dvojka už neni tak dobrá jako jednička, hlavně v příběhu, který je skoro pořád snadno předvídatelnej, ale to co se ubralo na příběhu, to se zase přidalo do akce a ta se opravdu povedla, bohatě stačí na to, aby se člověk ani chvilku nenudil a do toho ještě hraje super hudba, co jinýho se taky dalo čekat od mistra podobných filmů, jakým je John Woo a ty jeho skvělý stylový akční záběry nemaj chybu. Samozřejmě, že tam je spousta nesmyslnejch a občas nechtěně směšnejch scén a dialogů, ale pokud se to nebude brát jako film k zamyšelní, ale jako perfektní akce s dostačujícím příběhem, tak se u toho dá královsky pobavit (01.05.2005)

Mission Impossible jednička mě příjemně překvapila. Jak svými dvěma mistrovskými scénami v CIA a v tunelu, tak svým krásně překombinovaným dějem, ve kterém se sám divák cítil jako špión, i celkovou atmosférou seriálu. To všechno ve dvojce chybí a navrch přidává hudbu Hanse Zimmera (ehm), patos, trapnou akci, nudu a motorky. (14.01.2007)

Jak já se na tenhle film těšil. A co z toho nakonec vzniklo? No hrůza. Jednička byl skvelý špionážní thriller, ale tohle je hrůza. Jako by John Woo vůbec nevěděl co má dělat. Akční scény jsou špatně natočené a působý trapně a směšně, příběh je tuctový a hloupy, herci jsou nudní a nevýrazní. Veliké zklamání od člověka, kterého jsem si vždy vážil. (05.02.2006)