Vzpoura hraček

Vynikající pohádka! Poukazuje na tehdejší režim prostřednictvím hlavních tří subjektů, a to: Hračky, řezbář hrařek (rozuměj - dříve byly všechny hračky výhradně ze dřeva) a představitel zákona (nacista, fašista.. to fakt nevim - každopádně záporná postava :)). Řezbár si v poklidu tvoří své malé přátele, kteří mu za jeho lástku se kterou je tvoří naoplátku pomohou. Zničeho nic příjemnou atmosféru naruší náhlý vpád cizího zlouna, který bez logiky zaútočí na řezbáře. Zde je znázorněna nesmyslnost a nelogičnost chování vysoko postavených lidí za režimu ale také bezmocnost, protože řezbáři nezbyde jiná možnost než útěk. Nastává vzrušující část filmu, jak jednotlivé hračky ožívají a chystají vzpouru proti nezvanému hostu. Dávají hlavy dohromady a společnými silami použijí vše možné aby se zbavily přítomnosti zla. Tady vidím podobnost s příslovím, že "v jednotě je síla"... Samotná hračka by toho moc nezmohla, ale za podpory a snahy všech se to k naší radosti povede. Zdálo by se jako když filmek poukazuje na to že režim by se dal zbourat nasazením, chtivostí a spoluprácí všech lidí. Film končí šťastně potupným vyhnáním zmetka. Příběh je natolik jednoduchý že jej pochopí i malé děcko, jako jsem byl já, když jsme si na chalupě promítali tento krásný snímek ještě na 8mm promítačce. (27.01.2006)

Hodně krátké a svým způsobem geniální. Oslovila mě nejen myšlenka, ale i zajímavá kombinace hraného, animovaného a loutkového filmu. Vynikající nápad i provedení. Eduard Linkers mi ve své jedinečné kreaci připomněl o rok mladší film Nikdo nic neví, ve kterém sehrál prakticky stejnou roli a na který jsem se brzy po skončení Vzpoury hraček musel znovu podívat :o) (05.02.2018)

Zřejmě jeden z prvních moderních českých animovaných filmů, zakladatelské dílo české školy tohoto uměleckého subžánru, které nás od prvních záběrů minimálně zdvojenou symbolikou vtahuje do ovzduší stále přetrvávající radosti z osvobození z nacistické okupace. Koordinované akce náhle oživlých hraček vzbuzují ve mně asociace na květnové české povstání z předcházejícího roku. Tehdy stále originální a navíc skvěle zvládnutá myšlenka na propojení animovaného a hramého filmu byla pro mne v dětském věku, kdy jsem tento film viděl poprvé na školním představení, zjevením. Zjevením je pro mne i dnes. Stejně tak jako jeho tvůrkyně, kterou jsem ponejprv poznal ve velkém dokumentárním cyklu Československé televize o historii a tvůrcích našeho animovaného filmu; uváděl ho režisér Eduard Hoffmann. Baťovy příspěvky se zkrátka objevují i tam, kde bychom je nejméně čekali. (26.08.2007)

Geniální zobrazení jediného českého schopného druhého odboje, jejž reprezentují dřevění vojáčci, hasiči, pejsek i další jedinečné postavičky. Linkersova esesáka vám nemůže nebýt líto, když vidíte, v jakém marastu se tu octl, že mu došly všechny náboje a ta dřevěná banda mu ne a ne dát pokoje. A sám führer, chudák, úpí někde v kamnech! (31.01.2005)

Tak to v životě už chodí. Bylo těsně po válce. Herci neměli na růžích ustláno a tak hermína Týrlová oslovila, když už měla příběh připravený Eduarda Linkerse, aby v tom příběhu představoval krutého a pyšného nacistu, kterému není rovno. Ví, že má moc, že má bouchačku, které se majitel hraček lekne, a neplete se. Uteče. Ale hračky v místnosti, kde je patrně majitel vyráběl tak náhle ožijí a slíznout si na gestapákovi, kterému v krátkém čase připraví tolik nepříjemných překvapení, že je tenhle od pohledu bezohledný nacista nucený rezignovat a utéci, neb jinak by ho hračky zničily. Možná, že tahle zkušenost přispěla k rozhodnutí Eduarda Linkerse k emigraci, a pak udělal skvělou kariéru na západě, proslul jako zloduch a nepřítel spravedlnosti především v mnoha westernech, ale na pobyty ve Zlínských ateliérech vzpomínal i s odstupem času vždy s láskou. . (02.06.2010)