Anthony Delon: Má rodina, můj příběh

Anthony Delon se narodil jako syn filmového idola a svobodomyslné herečky – Alaina a Nathalie Delonových. V knize "Má rodina, můj příběh" vypráví o tom, jaká byla jeho rodina za zavřenými dveřmi a mimo kamery. Dojemně popisuje dětství a mládí ve stínu slavného otce i nemoc matky, které zůstával nablízku až do jejího posledního dne.

Malý Anthony měl celé dětství potřebu proti něčemu se vymezovat, utíkal ze všech možných internátních škol, které kvůli kázeňským prohřeškům střídal jako ponožky – a že jej to dovedlo až ke krádežím aut a koketování s mafií. Nemůžeme se mu ale divit, když vezmeme v potaz prostředí, ve kterém vyrůstal: despotický, manipulativní, věčně zaneprázdněný otec s cyklicky se opakujícími záchvaty vzteku a matka, která měla do dokonalé rodičky také daleko. Profese filmových herců oba Anthonyho rodiče na dlouhé měsíce odváděla do všech koutů světa – a malého syna ani jeden z nich nepovažoval za nutné brát s sebou.

Anthony proto hledal osoby, které mu budou vzorem, jinde. Našel je ve filmovém agentovi Georgesi Beaumeovi a chůvě Loulou. Autority, kmotři, kteří Anthonymu pomáhali v těžkých životních chvílích. Lidé, na něž se obracel, když potřeboval poradit nebo najít vnitřní klid. Právě k nim utíkal, jakmile mu bylo zle, u nich nacházel porozumění, soucit… a lásku. Nepřiznaní náhradní rodiče, kteří byli nablízku v době, kdy se ti skuteční, biologičtí, zabývali sami sebou, svými kariérami nebo problémy se stále se střídajícími partnery.

"Má rodina, můj příběh" plyne před čtenářovýma očima jako film. Přeskakuje z místa na místo, do různých časů, pomocí ostrých střihů vypráví stručně, s nadhledem, ale zároveň velice emotivně jednotlivé příběhy, které tím, jak se střídají rychle za sebou, vytvářejí spíš mozaiku než ucelený obraz. Jednotlivé tváře se mihnou a zmizí v zapomnění, případně se cyklicky vracejí. Život v luxusu se mísí s depresivními obrazy internátních škol nebo vězeňské cely. Exotika z cest po celém světě textu dodává to správné koření – a uprostřed všeho se pozvolna vynořuje obraz samotného Anthonyho. Kluka, který má pocit vykořeněnosti, odosobnění a nekonečné samoty ve světě, kde rodiče se o něj zajímají jen letmo.

I přes to všechno se v závěru zdá, že Anthonyho složitá cesta k sebepoznání nakonec byla úspěšná a při výchově vlastních dcer Liv a Loup se dokázal chyb svých rodičů vyvarovat. A že se mu podařilo „rodinné prokletí“, jak on sám prostředí, ve kterém vyrůstal, nazývá, zlomit.