InJo

Rozpačitá a nikterak významná coenovská westernová antologie, kde je pár povídek docela fajn (1, 2, 5), některé dost banální (3, 4) a jedna buď velmi těžko pochopitelná, nebo zkrátka jen o ničem (6). Určitě bych pochválil kameru (a to ji ani nemá na svědomí Coenovic dvorní kameraman Roger Deakins), respektive celkovou vizuální podobu filmu, hořký závěr pátého příběhu, pár šťavnatých černohumorných zásahů (ustřelené prsty) a fajn casting (Tom Waits je zlatokop jak z učebnice). Jinak ale tyhle (ne)romantické balady určitě patří do té horší poloviny filmografie jindy skvělých kultovních tvůrců. 60 %

Erotické dusno ve své možná nejlepší filmové podobě. Charismatické duo Douglas/Stone nemohlo být lepší, totéž platí i pro skvostnou atmosféru paranoie a nejistoty. Verhoeven hrající si na moderního Hitchcocka mě baví zhruba stejně jako Verhoeven přehánějící a parodující (RoboCop, Total Recall, Hvězdná pěchota). Lahůdka, která ve své váhové kategorii dodnes nebyla překonána. 90 %

Akční buddy movie přesně v tom stylu, který mám rád už od dob, kdy jsem ještě jako malej capart pořád dokola koukal na Smrtonosné zbraně, Posledního skauta, Tango & Cash atd. Sympatické hlavní postavy (chemie Jacksona a Reynoldse funguje bez problémů), na jistotu obsazení padouši (Gary Oldman jako brutální běloruský diktátor - beru za každé situace), zábavná akce, kde okatě digitální jsou snad jen některé výbuchy, ucházející humor a dostatek nadhledu. Flashback seznámení Jacksona se Salmou Hayek je skvělá ukázka ladného skloubení krvavé akce, černého humoru a ryzí romantiky. :-) Nevím, jak ostatní, ale já takovéhle filmy zkrátka pořád potřebuju. Mám z nich totiž lepší pocit a zážitek, než z většiny těch padesátidílných pseudoepických ság, které na nás všelijaká filmová studia v posledních (hodně) letech sypou ze všech stran (a už to začíná být kapku otravné). 70 %

Nejlepší film z obou Slyových životních sérií. Rambovi nejde nefandit (zvlášť, když čelí šikaně buranských fízlů), pochmurná atmosféra horských lesů je fantastická, akce správně fyzická, strhující a v rámci mezí realistická. Konec mě dojme snad pokaždé a i ten protiválečný nádech má stále svou váhu. A hlavně - na rozdíl od svých pokračování není první Rambo žádnou dobově poplatnou (reaganovskou) přepálenou oslavou USA a jejich síly. Vlastně je tomu přesně naopak... 90 %

"Homere, musíte zachránit naši milovanou komunistickou diktaturu!" - "Vy jste komouši?! Tak proč tu vidim zárodky volnýho trhu?!"

Hezký "doplněk" ke Statečnému srdci (pro mě dosud jeden z nejlépe fungujících historicko-válečných velkofilmů). Výpravných středověkých řežeb není nikdy dost, natož těch povedených. A to Outlaw King po všech stránkách je (o to víc naštve, že jsme ho u nás nemohli vidět na velkém plátně). Navíc mi dokázal, jak moc je Aaron Taylor-Johnson herecky flexibilní. Jeho živočišný berserk Douglas (pardon, DOUGLAAAAS!) je výborný a krade si film do jisté míry pro sebe. 80 %

Zkombinovat Přelet nad kukaččím hnízdem s paranoidním stalkerským psychothrillerem je dozajista hodně originální. A natočit to celé na iPhone je bezesporu výzva. Právě kvůli takovémuto svéráznému experimentování mám Soderbergha v oblibě. Kašle na sázky na jistotu (klidně by mohl natočit novou marvelovku, potterovku nebo Transformers a výsledek by určitě nebyl špatný), místo toho ale zkouší nové věci a usiluje o progres. Nepříčetná je dobře natočený a zahraný film, po celou dobu poutavý a napínavý. Hlubší diváckou stopu ale bohužel nezanechá, neboť skutečně zajímavý je právě jen svým osobitým, ambiciózním konceptem. Vše ostatní je "jen" velmi solidně odvedené řemeslo. 70 %

"Vyvoněný" výsměch soudobé hiphopové kultuře. Benefiční koncert s názvem "Vražda pro život" a hlášky typu "Jedeme vraždit svoje nepřátele. Peace!", "Teď Bart zažije PSH - pořádně seřezanou hnědku!" nebo "Mami, Líza mě dissuje!" - "Dissuje? To rapeři ještě používají?" jsou naprosto kouzelný. :-)

"Měl jsi někdy vztah se ženou?" - "Byl jsem jednou ženatý. V online fantasy hře." ___ "Proč na sobě máte kostým Kočičí ženy?" - "Cože? Chtěl jsem Kočičího muže!"

Je to zhruba takové, jaké to (asi) být mělo - distingovaný komplexní pohled na danou událost a její bezprostřední následky. Greengrassovy předchozí filmy to kupodivu nijak výrazně nepřipomíná (žádná těkavá kamera, kulometný střih či strhující gradace klíčových scén), nejen ty mainstreamové (Bourne), ale ani ty historické a paradokumentární (Krvavá neděle, Let. č. 93). "Greengrassovštější" (zážitkovější) je paradoxně spíše norská verze (Utoya, 22. července). Tři stěžejní postavy (Breivik, jeho obhájce, traumatizovaný přeživší) zrcadlí tři odlišné nosné perspektivy na onu tragédii. Pohled oběti přináší samozřejmě primárně lítost a soucit, Breivik je svou chladnokrevností a nulovým pochybováním o své "pravdě" odporný i fascinující zároveň. Divácky možná nejzajímavější pozici má však jeho advokát, jenž s postoji a činy svého mandanta otevřeně nesouhlasí, ale přesto se svou práci snaží odvést co nejprofesionálněji. Film má od začátku velmi svižné tempo a rychlý spád, takřka neustále se v něm děje něco zajímavého (v druhé polovině především výslechy Breivika a výpovědi přeživších u soudu), takže snímek nepůsobí přehnaně dlouze i při téměř dvouapůlhodinové stopáži. Celkově velice dobrý film, jen jsme zkrátka od natolik renomovaného a osobitého tvůrce mnozí zřejmě čekali něco více, respektive jiného... 80 %