tomtomtoma

Přepsáno v dubnu 2018. Film Střílejte na pianistu je z hlediska filmové estetiky krásnou ukázkou noirové hravosti. Střílejte na pianistu je postupným a neodvratným pádem jedince až na dno beznaděje vlastní duše. Nejpůsobivější je v navozování atmosféry výjevů posloupnosti, využívá se kontrastní hudba Georgese Deleruea, naléhavost dochází vrcholu v detailech pohybu. Vzrůstající apatie má nepřítomný pohled a jednoduchou rytmiku jednosměrnosti. Charakteristika postav se prolíná s maskulinním pohledem na ženy. Vychutnává si stavy předurčení, ohlíží se za světlem, padá do osamělosti. Hlavní postavou psychického tápání duše je Charlie Kohler alias Édouard Saroyan (dobrý Charles Aznavour), tichý pianista zakouřeného lokálu. Sláva minulosti zaklepe znenadání na venkovní dveře, nečeká na pozvání a v lavinovém efektu uchvacuje vše v blízkém dosahu. Současně vstoupil i temný stín, vyhladovělý nezájmem. Za stínem vykoukne naděje, vnitřní boj dostává zřetelné kontury a barvy. Strach, odpor, vrací se bolest, chybný úsudek. Stín je překřičen štěkotem létajících kulek a zahnán na útěk. A vítězem je apatie a vtíravý pocit vlastní viny. Hlavní ženskou postavou je Hélène, neboli Léna (zajímavá Marie Dubois), mladá pohledná servírka s nákloností pro uzavřeného pianistu. Osudovost dodává odvahu i nevyhnutelnost. Naplnění je předzvěstí, obětavost samozřejmostí. Důležitou postavou je Théresa (velmi zajímavá Nicole Berger), ozvěna minulosti manželky slávy dobývajícího Édouarda. Břemeno vlastního morálního pochybení se vyznačuje odmítáním i sebetrýznivým uzavřením. Bolest zde dostává velkolepé antické tvary. Výraznější postavou je Clarisse (dobrá Michèle Mercier), nevěstka s laskavě svérázným soužitím s Charliem a jeho malým bratrem. A také Plyne (zajímavý Serge Davri), osobitě idealistický a žárlivý majitel kabaretu. Z dalších rolí: malý a školou povinný Édouardův bratr Fido (Richard Kanayan), problémové situace přitahující drze sebevědomý bratr Chico (příjemný Albert Rémy), klidný a s Chicem spřízněný bratr Richard (zajímavý Jean-Jacques Aslanian), neodbytně honící podvedení zločinci Momo (Claude Mansard) a Ernest (Daniel Boulanger), významný a přízemní impresário klasiky Lars Schmeel (Claude Heymann), či kabaretní zpěvák (Boby Lapointe). Střílejte na pianistu je noirová zábava s Truffautovou estetickou poetikou. Stavy duše člověka v pádu do psychického marastu apatie jsou neúprosně stísněné. Pro mne podmanivý sdělný formát.

Přepsáno v dubnu 2018. Nikdo mne nemá rád je skvostný dlouhometrážní debut Truffauta. Nikdo mne nemá rád je mým esoterickým zrozením, to François Truffaut mě naučil vnímat filmovou estetiku. Nikdo mne nemá rád je začátkem se vším všudy, pohled je zaměřen na děti v jejich nejdůležitějším období formování osobností. Truffaut tká šikovně obrazy nálady z nitek psychologické naléhavosti. Obrazy udávají dynamický rytmus, využívají se kontrasty, slova si nesměle pohrávají s přímočarostí, vyznání je prodchnuto bezprostředností. Dokáže pojmenovat příčiny, nesoudí, ani neodsuzuje a v omamném opojení recituje stav duše. Nikdo mne nemá rád je elegantní fackou trouchnivějící maloměšťácké morálce a obnažuje jádro věci. Hlavní postavou dramatu dětské duše je Antoine Doinel (velmi zajímavý Jean-Pierre Léaud), školák se stálým pocitem nechtěnosti a nespravedlnosti. Okolnosti mu nepřejí, rodinný okruh nemá trpělivost, ani empatii. Obrana je zbytečná, tresty se stupňují a do popředí se dostává vzdor a hrdost. Rebelie není svolná k dobrovolnému spoutání, nechce zůstat ve své společností určené úloze špatného příkladu. Svoboda dostává vyšší význam, blíží se nedosažitelnému ideálu, je jediným smysluplným cílem, kde tepe vůně života a kde lze bez omezení volně dýchat. Hlavní ženskou postavou je Gilberte Doinel (zajímavá Claire Maurier), Antoinova matka, nespokojená s každodenní trudnomyslností rodinného soužití. Hřejivá náruč je výjimkou, pulsující život potomka je připomínkou vlastních chyb. Nevybíravý pád nabírá na rychlosti. Hlavní mužskou postavou je Julien Doinel (dobrý Albert Rémy), Gilbertin manžel a Antoinův otčím. Hranice trpělivosti je obroušena časem, partnerské rány vyčerpávají zásobárnu psychické odolnosti a osud vše posvěcuje úředním razítkem. Důležitou postavou je René Bigey (pozoruhodný Patrick Auffay), nejlepší Antoinův kamarád. Nefunkčnost rodiny i třídní zařazení má zcela jiný ráz, přesto je René jedinou spřízněnou duší a jistou formou útočiště před okolním světem. Z dalších rolí: Reného osamělý a společensky významnější otec Bigey (dobrý Georges Flamant), jeho opilecká manželka (Yvonne Claudie), přepjatě přísný třídní učitel Sourpuss (zajímavý Guy Decomble), přívětivější učitel angličtiny (Pierre Repp), Gilbertin zvídavý milenec (Jean Douchet), či pokoušející a schovávající se spolužák Betrand Mauricet (Daniel Couturier). Truffaut dokázal přesvědčivě vyvolat vnitřní svět dítěte, i s jeho bezelstností při pojímání bytostnosti slova život a s rozervaností z nedostatku potřebně ochraňujících citů. Téma se noří do základu lidské společnosti, vedení příběhu provádí naléhavé tahy štětcem, estetické probouzení vše vkládá do novovlnné formy estetického chápání. Po všech stránkách (obsahově, vizuálně, akusticky i sdělně) úchvatný to film!