Šakalík

Strašidelné to určitě je, o tom žádná, ale poněkud tomu chybí pointa. Vůbec ten závěr je dost přepálený, takže jsem při závěrečných titulcích jen tak zklamaně odfrkl, i když se přiznám, že jsem si během filmu několikrát cvrnknul do kalhot. :-) Po atmosferické stránce je to fakt bomba, byť si člověk na nějakou akci musí počkat celých třicet minut, ovšem následující hodina – to je fakt žrádlo. Škoda jen, že si autoři ukrojili příliš velký krajíc, protože místo jednoduché duchařské zápletky se tady pohybujeme v jakémsi časoprostorovém labyrintu, ve kterém se neztratí jen ti filmaři, ale dříve nebo později i sám divák. Nicméně já mám tyhle first-person duchařiny velmi v oblibě, takže i z tohoto kusu mám pocity spíše kladné, i když špička žánru to určitě není. Z letošních filmů se mi třeba více líbil australský Tunnel, ale předpokládám, že s tímto názorem budu tradičně v menšině. :-)

Vizuálně úchvatné sci-fi v ryzím slova smyslu – ano, TAKHLE vypadá vědecko-fantastický film, přičemž ono „vědečno“ (v mnoha jiných, daleko slavnějších titulech zcela opomíjené) tady zahřeje na srdci každého fanouška clarkovsky koncipované sci-fi. Ostatně v těch vesmírných pasážích nechává film vzpomenout i na takovou klasiku žánru, jakou je Kubrickova Vesmírná odysea natočená podle literární předlohy právě samotného Arthura C. Clarka. Tyto dechberoucí pohledy do vesmíru jsou skutečně velkolepé a i kdyby nic jiného, jen kvůli nim stojí za to film vidět. Přestože se nejedná o hollywoodský kasovní trhák, toto dílo dokazuje, že i na evropské půdě se dá natočit zajímavé sci-fi, byť by se mu dalo ledacos vytknout. Kromě oněch náhledů do tváře vesmíru, kterých zase není tolik, je totiž film po obsahové stránce docela prázdný a hlavně zbytečně dlouhý – ke konci už jsem se trošku nudil. Rozhodně se nejedná o film pro široké masy – člověk prostě musí být fanda žánru a a vychutnat si to jako celek, protože samotný děj ubíhá velmi pomalu a až na pár výjimek zcela poklidně, takže se o žádnou akční řežbu rozhodně nejedná. Mě osobně tenhle snímek ale zaujal, protože obdobných filmů se točí pohříchu velmi málo a žánr jako takový je v podstatě na vymření. Proto jen houšť a větší kapky!

Stejně jako ve filmu Doc West (který jsem ještě neviděl, pač ta tříhodinová stopáž mě pokaždé spolehlivě odradí) si Terence Hill zavzpomínal na mládí a své bláznivé westerny, které ho tak proslavily (jako třeba Pravá a levá ruka ďábla). Jenomže v současné době tenhle žánr už prostě nefičí, navíc Terence už není žádný mladík, což je pohříchu dost patrné, a navíc tenhle film disponuje přeukrutně uhlazeným scénářem, takže se v něm v podstatě nic nestane, s jedinou výjimkou se střílí jen do lahví a úvodní bitka zavání levnou groteskou. A pak ten příběh – i na spaghetti western je to fakt slabota. Tu a tam se objeví nějaký ten vtipný moment, ale nic k popukání to není, i když je fakt, že se na to kouká dobře a člověk u toho báječně zrelaxuje. Takže asi takhle – film jako takový nikoho neurazí, ale stejně tak bychom si ho s čistým svědomím mohli nechat ujít.

Můj ty bóže. Tohle je typická marvelovina se vším všudy, takže nadávat na to, že se tady hyzdí jinak malebná severská mytologie, je boj s větrnými mlýny, protože takový ten komiks prostě je. To ale nic nemění na tom, že tenhle film je kýčovitý, patetický a poplatný naší době, což pohříchu nevěstí vůbec nic dobrého. Při první návštěvě Asgardu jsem schválně tipoval, kdy se nám tam objeví první Asiat (devátá minuta), potažmo první černoch (šestnáctá minuta) – politicky jsme tedy vpravdě korektní. :-) Co se samotného příběhu týče, je docela přímočarý, na nic složitého si to nehraje, ostatně proč taky. Moderní divák si vystačí s pohledným hereckým ansámblem, kterého se mu tady dostane požehnaně, a pořádnou akcí, která ve filmu také nechybí, takže si to své fanoušky určitě najde. Ke kladům filmu patří občasné vtipné momenty, třeba když – pozor SPOILER – Thor vejde do zverimexu a chce koupit koně. Když se mu dostane odpovědi, že vedou pouze kočky, psy a ptáky, řekne: „Tak mi dejte takového, na kterém se dá jezdit.“ :-) Nejosobitější postavou snímku překvapivě není Thor, ale úhlavní Odinův nepřítel Laufey, jehož mrazivá image v kombinaci se zlověstně červenýma očima je úchvatná a jakmile jsem ho poprvé spatřil, bylo hned jasno, komu budu fandit. :-) Na závěr ještě krátká poznámka k učinkování Natalie Portman – ona je prostě kouzelná za všech okolností, ale možná by si před výběrem role mohla přečíst scénář. Na tyhle krávoviny je jí vážně škoda.

Prapodivná záležitost, která – přestože občas člověk neví, kde mu hlava stojí – vývojem příběhu neustále překvapuje. Ve filmu se potkávají tři skutečné herecké veličiny – Vincent Price, Christopher Lee a Peter Cushing, byť všichni tři jen ve vedlejších rolích. Samotný film je natočen nekonvenčně, prolínají se v něm tři zdánlivě zcela nesouvisející příběhy. Celé to začíná příběhem nešťastníka, který se zhroutí na ulici a probudí se na neznámé klinice bez jedné nohy (pozor SPOILER – a pokaždé, když se film k této postavě vrátí, má na těle o jednu končetinu méně – tady v těch pasážích příjemně zamrazí). Nejzajímavější částí filmu je policejní vyšetřování brutálních vražd, které má na svědomí jeden psychopat. Vrcholem této pasáže je bravurně natočená policejní honička v autech, u které každý milovník starých bondovek slastně zachrochtá. :-) Naopak třetí příběh o jakémsi prazvláštním politickém režimu působí dost těžkopádně. Všechny tři příběhy se ve finále spojí v jeden a divák se tak konečně dozví, co že to všechno mělo znamenat. Toto prozření mě sice nijak zvlášť nenadchlo, ale závěrečnou konfrontaci Price vs. Lee jsem si vychutnal do poslední kapky. :-) Celkově se mi tento film docela i líbil, přestože jeho příběh je opravdu zvláštní a z dnešního pohledu to na zadek nikoho neposadí.

Je mi líto, že jsem svým hodnocením shodil tenhle film do modrých čísel, ale nemohu jinak. Čekal jsem kvalitní upírovinu s gotickou atmosférou, která nabídne originální příběh a nějakou tu krev – no nedočkal jsem se snad s výjimkou té gotiky ani jednoho. Příběh je strašně fádní (a to i na upírský horor), gotická atmosféra je sice všudepřítomná, ale to samo o sobě rozhodně nestačí. Film je strašně uhlazený, dialogy mezi postavami strojené a o nějakou akci aby divák přímo škemral. Co se v tom filmu vlastně stane? Pozor SPOILER – hlavní upír Ash si párkrát hltne z krčku sličné pianistky, které se to nelíbí, přičemž tato scéna se bez jakékoli invence opakuje asi třikrát. Jeho úhlavní sok Zachary obchází kolem Ashova sídla, aby Sofii zachránil a pač tím Ashovi leze na nervy, tak ten ho raději pozve dovnitř. Tam mu nejprve nabídne taky něco k pití (v přírodním balení) a zamkne ho v komoře. Kam čert nemůže, nastrčí bábu, a tak s pomocí Ashovy lidské společnice Iris se Zachary dostane ven a hajdy za Ashem, který má už Sofie plné zuby. :-) A protože Ash nechává upírobijecké meče válet jen tak na zemi, stane se mu to osudným – no příběh jak noha, vám povím! Jako levný videofilm to ve své době v Rumunsku možná obstálo, já ale dávám přednost daleko promyšlenějším záležitostem. Tohle mě vážně nebralo.

Upřímně se přiznám, že jsem ten film vlastně ani nepochopil. Zpočátku to vypadalo na klasické drama, ve kterém manželský pár pátrá po svém synovi, kterého smetla tsunami, ale pak se to přehouplo do prapodivné, psychodelické roviny. Především Jeanne začala postupně úplně ztrácet smysl pro realitu a její nezlomné přesvědčení, že její syn stále žije, naráželo na racionální pohled jejího manžela, kterého mi pak začalo být až líto. V poslední třetině však snímek sklouzl až k těžko zpracovatelnému psycho-hororu, přičemž bloudění v džungli a následovná konfrontace s jakýmsi dětským kmenem barmských divochů byla skutečně velmi sugestivní. S přibývajícími minutami si ale stále hlasitěji o slovo říkala otázka „co tím chtěl režisér vlastně říct?“ a přestože při samotném finále lehce zamrazilo, po skončení filmu jsem jen kroutil hlavou. Ano, tenhle film něco do sebe má, ale rozhodně to není film pro každého. Své fanoušky si určitě najde, byť já mezi nimi nejspíš nebudu.

Jeden z největších hitů této sezóny nakonec dopadl mnohem lépe, než jsem očekával. Johnny Depp dobře věděl, proč nenechal jednu ze svých nejslavnějších postav padnout v zapomnění, přestože by se tomu po rozpačité trojce nikdo asi nedivil. Čtverka se svou koncepcí přibližuje geniální jedničce a maje na vědomí, že v jednoduchosti je síla, prezentuje se prostým, snadno uchopitelným dějem, který na předchozí díly vlastně ani moc nenavazuje. Taktéž se oprostila od citového vydírání, kterého si divák v předchozích dvou dílech užil až až. Piráti z Karibiku = Jack Sparrow. Tahle rovnice platí v tomto díle více než kdy jindy, protože Johnny Depp je opětovně famózní, jeho postava doslova září a úsměvnou vyčuraností dodává filmu ten typický sarkastický lesk. Sparrow taky několikrát vtipně zahláškuje (třeba: „Kapitáne, chtěl bych nahlásit vzpouru!“ :-)) a vůbec tahle postava dělá z filmu moc příjemnou podívanou. Zkrátka a dobře, tihle Piráti se povedli.

Tak tohle je vážně slabota. Po docela povedeném úvodním mordu přijde rozčarování, protože v následujících dlouhých minutách se pranic zajímavého neuděje, přestože kupříkladu scéna s pianistou potenciál má, ale vyšumí úplně do prázdna. Film jako takový balancuje někde na pomezí detektivky, thrilleru a takového light-slasheru, přičemž tento žánr je zastoupen opravdu jen okrajově. Samotný příběh zpočátku sází na postupné odhalování pachatelova motivu a následně jeho identity, přičemž jak do toho zapadá hlavní hrdinka, není dlouho vůbec jasné. Nutno dodat, že konečné rozuzlení mě pranic nenadchlo, pač je strašně těžkopádné, a úplná pointa jen podtrhává celkovou bezradnost tohoto filmu. Podívat se – a rychle zapomenout.

Tak tady se s místními komentáři příliš neshodnu. Mně se totiž naopak více líbila první polovina filmu, která sázela na hutnou atmosféru a s pomocí podmanivé hudby to opravdu fungovalo. Nejlepší část filmu přišla ve chvíli, kdy se na obrazovce objevili tři malí zombíci, kteří působili opravdu děsivě a následná naháněčka byla výborná. Jenomže závěr se filmařům a hlavně scénáristům docela vymkl kontrole, protože jak ta zombie bába, tak ten přerostlej hafan byli dost ubozí a mně osobně výsledný požitek z jinak velmi originálního a zábavného horůrku vyloženě pokazili. Já nevím, ale u mě platí, že čím jsou potvory menší a nenápadnější, tím mi nahánějí větší hrůzu, takže nějaký pudl, byť asi tak dvoumetrový, s mašličkou na hlavě mě osobně teda absolutně nebere. Celkově je to ale bezesporu zajímavý film, který fandy žánru určitě zaujme.