Scalpelexis

Kvalitní řemeslnická práce na téma manželství pod pokličkou. Je až znepokojující, kam až clověk může zajít a pro jaké nástroje dokáže sáhnout, když se octne na dně, jakým způsobem dokáže milovat anebo naopak nenávidět. Emoce ve mně i skrz mrazivější atmosféru vřely a cloumaly, zvlášť k přibližujícímu se konci, kdy už jsem přestal chápat uvazování hlavních postav. Líbil se mi plynulý přechod ze zajímavé detektivky na rodinné psycho. Rosamund Pike je výborná a žerete ji každý cenťák, co ve filmu dostane (scéna ve sprše ale bohužel mužské oko malinko zklame :-) ), dokonce i Bel Affleck nehrál tak toporně; postava mu, s dovolením, doslova šitá na míru. U mě dobrý.

Mno nic. Stejně jako mnoho jiných, i já se musím přidat k té skupině, která preferuje první polovinu seriálu. Náběh to mělo výborný: Záhady se jen kupí, vysvětlení žádné, zvláštní smrti vyvolávají neklid, chaos a divák je celou dobu zvědavý, napjatý, co dalšího nám přinese následující díl; jestli přitvrdí anebo už dojde konečně na nějaké vysvětlení. Po čase se dostáváme k jádru pudla, ale od této chvíle dochází nápady, překotně se sprintuje k naprosto mizernému závěru, který zkazí jakýkoliv do té doby vybudovaný pozitivnější dojem. Abych pravdu řekl, ono konečné vysvětlení mi nepřišlo vůbec dostačující, zvlášť, když se dozvíte o dispozicích, resp. možnostech jedné z hlavních hrdinek.

Velmi povedený počin. Seriál na nic nečeká a servíruje nám výbornou hlavní postavu, které konečně netrpí něčím, co mi u mnohých takových překáželo: Chyby. Kvůli tomu nemám problém ji fandit od úplného začátku až téměř do samého konce i skrz různé charakterní proměny. Bohužel, chyby ovšem obsahuje děj, který je postupně napínán, rozmnělňován, je mu věnováno čím dal méně času a tak shazuje nadějně rozjetý projekt do průměru. Za první polovinu bych dal mezi 4* - 5*, druhá polovina nestojí už za moc.

Pecka! Neskutečný scénář, výborné herecké výkony, drtivý finiš. Tohle můžu.

Očekávání z prvé série zdaleka nebyla naplněna. I když hlavní hrdinka už se nám trochu vyvinula a nejedná tak vyjukaně, ze záporáka jsem trochu nesvý a zápletka, i když nabízí potenciál, tak se dlouho motá až dojde k zbrklému rozuzlení a zazvonil zvonec. Bohužel Psycho-Pass 2 se přestal zajímat o vedlejší postavy mimo jistého člena potírající zlo a nenabídl mě dostatečnou dávku napětí. Jsem mírně zklamán, všechno s ezdálo být najednou až moc uspěchané.

Netřeba zbytečných slov. Skvělá režie, skvělé herecké výkony, perfektní hudba. Cit pro okamžik je silný. Mám raději svižnější tempo a o něco více povídání, ale to je jen mnou, takže na to nehleďte.

Dle mě poměrně overhyped. Legrace to docela i je, neberte mě zas špatně, ale nic nového pod sluncem. Příjde mi to jako směsice všeho možného, kde se nedodržují žádný stanovený standardy a zákony. Cestuje se odněkud někam, úmysly jsou prazvláštní. Grootmánie mě též minula. Chris Pratt je mi ale docela sympatický, walkman je cool. Ale nazývat tyto postavy Strážci Galaxie mi příjde odvážné. Oddechovka na jedno zkouknutí.

World of Tanks na filmovém plátně! Nepřehánějme, přeci jen je to v značně menším provedení, tanků uvidíme jen pár, ale ten jeden hlavní pěkně detailně. Ayer nenatočil vůbec špatný film. Není to jen čistý masakr, napětí, ale spíš špína, morálka, víra. Scénka s rodinnou je poměrně zajímavá a pohled na válku očima tankisty, který jede z místa A do místa B a pak do místa C, aby rozbombil, co mu přijde v cestě, taky není něco, co vídáme každý den. Přesto se dočkáme pár hluších a přetaženejších scén, kde se jen hloupě brblá (ono zase, co čekat od vojáků), což by stále nevadilo, ale co film shodí z milého překvapení do průměrnějších vod, je přío přepatlaný, naprosto nešťastný konec. Jistě, trochu toho heroismu a božské aury nesmrtelnosti mi nevadí, ale možnost nahodit IDDQD mód by mělo jít jen v dimenzi počítačových her. To vůbec nepočítám až skoro demenci a neschopnost soupeřů, skok z odpoledne do temné noci či ten Dryweather anti-explosivum Taft, co ma Braďák na hlavě. Ono zas nic proi Pittovi, hraje velmi důstojně; světlo reflektoru mu ale určitě krade poměrně nenápadně Shia, který zahrál pobožného dělostřelce vskutku náramně. Verdikt je tedy stále pozitivní, ba dokonce by býval i nadprůměrný až na ten americký konec. Co naděláme.

A je to tu. Fanoušci, pokud něco Nolanovi vytýkaly, byl chlad, ne moc dobrá citová linka a mírná absence romantiky. Jako kdyby právě Nolan tímto snímkem chtěl zavřít ústa těmto pochybovačům, vznikl Interstellar. A dílo je to vskutku epické. Nedokážu najít vhodnější slovo, protože režisér se protentokrát rozhodl odprostit od svého základního a přímo specifickému adjektivu: Dokonalé. Ano, Interstellar není dokonalý počin. Příběh není kdovíjak originální, spoustu scén bylo adaptováno od svých starších sci-fi kolegů a nikomu to nevadilo, natož mě. Výjimečně se Nolan i rozhodl, že nebude nechávat diváka na pochybách i měsíce poté nad něčím nevysvětleným. Vše je prosté, jasně dané. Ono to má něco i společného s tím, že jisté aspekty života, vemíru a celkové fyziky nemá člověk vůbec probádané. Tak proč je tento snímek tak unikátní? Způsob a styl, jakým byl vytvořen. Ilyada dle mě taktéž nemá unikátně výjimečný děj a i přesto je to vrcholné dílo řecké antiky. Jak tu všichni již zmínili, Gravitace byla svým vizuálem užásná, ale proti Instestellaru je to takýv aperitiv. Obrazovká a zvuková stránka filmu je opravdu taková, jakou jsem ještě nezažil. Člověk má po shlédnutí chuť se vydat na stejnou cestou za poznání neznáma, dotknout se míst nepředstavitelně vzdálených, poslouchat vesmír. V poslední třetině jsem byl doslova přikovaný, zíral s otevřenou pusou, nechal si Nolanem až násilně pohrávat s mými vjemy a srdcem. A o tom to je vše je. Je zbytečné se tentokrát patlat v logice fyzikálních zákonů, v logice chování lidí, kteří jsou zahnáni do kouta a jen plně pracuje jejich pud sebezáchovy. Herecké výkony jsou úplná špička, Matthew dorostl do oscarových proporcí, ten by zahrál i toho sympatického robota. Kamera je neskutečná, místy až dunící zvuk Vás rozechvěje na tisíc strun a kláves, hudba frenetická. Již zmiňovaná citová linka spojující cestovatele anebo galaxie vzdálené lidské příbuzné je jemná, harmonická, místy možná až přehrávaná, i přesto hrozně dojemná. Posledních několik obrázků mě nechaly slzet. A Spielberg? Jednou za čas ho není škoda. Jednou za čas vznikne dokonalejší počin jak Interstellar, který určitě bude inspirován tímto filmem, to je jistý. Momentálně je to ovšem absolutní špička. Jo a pokud to chcete vidět, jděte do Imaxu, litovat nebudete.

Naprosto fenomenální comeback! Po tolika letech by člověk nevěřil, že je možné natočit srovnatelné díly, ale klukům z Trpaslíka se to povedlo - ba dokonce i většinu předčili! Postavy nám sice zestárly, na vtipu a síle vtípků vůbec neubrali. Trojan a Citróny jsou díly ze zlatého fondu. Švéďáci!