Scaevola

Příjemné a vtipné, ale musím podotknout, že přesně takhle se dělá propaganda... Nadhodíte vábivé théma, přidáte spoustu milých tvářiček, drobet (ne)korektního humoru a jen tak mimochodem - aby si toho nikdo nevšiml - mluvíte vážně o revolucích. Klidně mne diagnostikujte jako hysterku, ale je to tak.

Komedii jsem sice neviděl, ale reálný socialismus kape na každém kroku, až se člověk diví, že censura díky několika málo podbízivým větičkám kývla. Pokus o satirické episodické putování dvou existencí se povedl.

Velmi obtížné a domnívám se - doufám -, že nikoli tak prvoplánově levicové, jak se tváří. Mnoho významů a ještě více možných interpretací podivně nelidského mládence rozehrávají škodolibou změť ztraceného významu, který jsme si uvykli spojovat s pojmem lidství aneb k tomuhle míříme a ještě se na to těšíme. Zřejmě budu ještě dlouho přemýšlet a dumat, ale jisto je, že Pattinson překvapil a Cronenberg nezklamal.

Prostředí se sice tochu změnilo a přibyly nějaké ty rodinné trable, ale výsledek je v podstatě stejný jako u prvního dílu. Kdyby nebylo tučňáků a opičích proletářů, tak nevím, nevím...

Animované filmy mi příliš nejdou k duhu, ale tohle byla zábava. Místy mne sice až bolely oči od neustálého frenetického poskakování všech postav, avšak vtipy byly nosné a tučňáci mne dostali.

Je důležité - ač obtížné - odhadnout nakolik se na výsledném vyznění filmu odrazila knižní předloha, avšak soudím, že snímku nejvíce škodí právě snaha postihnout doslova vše. Dějová linka rozsekána na několik minipříběhů nedokáže pojmout množství burleskních nápadů a lehce hippies názorů a strhává pozornost spíše k odhadování, která tvář patří kterému herci. Necháte-li viset líbivý kabátek, musíte být spokojeni, nahlédnete-li však hlouběji, iluse se ztratí a zbude... dort pejska a kočičky.

Při vnějším pohledu tenhle film má všechno - zvučná jména v titulcích, hudbu od slavného skladatele, vytříbenou barevnost i Burtonovu hravost, ale... nic víc se tu neskrývá. Škoda.

Po Pánu prstenů už to nikdy nemohlo být dokonalé a domnívám se, že i P. Jackson to věděl: Natočil poklidnou pohádku, která se jen pomalu a nenápadně mění v hlubší epos o záchraně Středozemě. Tedy i já přistoupím k subjektivnímu a zaujatému komentáři dříve než s několikaletou odmlkou, v níž by bublaly dojmy a zrálo přesvědčení. Jako bláznivého fanouška mne nejvíce potěšily desítky narážek na následující nebo souběžné děje, zneklidnily výklady některých událostí (Angmarský král byl pohřben?!) a poněkud znechutily naprosto zbyteční skalní obři a jejich koulovaná. Na druhé straně však stojí skvělá hudba (trpasličí motiv nemohu vyhnat z hlavy), efekty blížící se realitě a herecké mistrovství Freemanovo, McKellenovo a Serkisovo, mezi nimiž se překvapivě neztratil ani R. Armitage, který jistě směřuje k velkolepé finální póze - a výjimečně to myslím positivně. Jediné, co mne tak výrazněji trápilo, bylo tempo děje, který až příliš předvídavě směřoval skrze příběhové scény od jedné akce k další, a "rozšířené" edici by tedy prospěla spíše nižší stopáž; leč ani tato výtka mě naneštěstí nepřesvědčí, abych snížil své hodnocení. - Inu, po shlédnutí rozšířené edice jsem přesvědčen... Bolestivě dlouhá stopáž nemá příliš co nabídnout a komické vsuvky bez zřejmého smyslu ničí epickou linku příběhu. Ač jsem sám překvapen, podmanivost Středozemě už sama o sobě nestačí.

Buď tady někdo šťourá do republikánské imigrační politiky nebo se jedná o naprosto zbytečný film, byť mile zahraný.

Po mnoha letech od premiéry (i oné rozšířené) musím konečně přiznat, že druhý díl ságy je patrně ten nejpovedenější. Dějově jasně narýsovaný a uvědoměle si jdoucí za svým očekávaje vyvrcholení, křesající skvělou scénu ze sebe menšího dějového zákrutu. Aragorn se stává hrdinou v celé své velikosti jsa však zastiňován vlastně nepodstatným dramatem Eówininým a scéna rohanského krále před zapadajícím sluncem je natolik pateticky lyrická, až se z ní - zajisté, že jen pro mne - stal nejvýznačnější počin v dějinách filmu. Bez mnohých slov výtečné i přes rozvleklost entů a pád Sarumanův (vždycky jsem mu fandil).