Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Sci-Fi
  • Komédia

Recenzie (1 105)

plagát

Král psanec (2018) 

Asi by se mi to více líbilo jako seriál, přeci jen těch postav je tam trošku moc a musím říct, že někdy jsem v nich měl guláš. Film má sice dvě hodiny, ale je vidět, že toho chce vyprávět hrozně moc a ne na všechno zbude čas. Proto je také celá řada pasáží náramně zkrácena a osekána na minimum, což trošku vadí prokreslením určitých charakterů. Seriál na pět šest dílů by byl asi vhodnější a zážitek by byl o to pevnější, nicméně scénárista a režisér David Mackenzie si dokázal vyzobat to nejdůležitější a nakonec natočit povedený, historický biják. Je krásně vidět, že George R. R. Martin se právě inspiroval historií Anglie, Skotska a Irska, v mnohém mi to připomínalo Hry o trůny. Jinak se jedná o povedený film, který každý milovník historie musí vidět.

plagát

Pátranie (2018) 

Zpracování je naprosto jedinečné - celý film sledovat zpoza počítače, jak hlavní postava vyhledává na internetu, projíždí Facebook, e-maily a jiné servery, je zkrátka něco, to tady ještě nebylo. Inovace, jak jdou točit v dnešní době filmy, to rozhodně je a tohle je správný směr, jakým by se měli vydat i jiní tvůrci. Třešničkou na dortu ovšem není pouze skvělé zpracování, ale i příběh, který dokáže vtáhnout diváka již v první minutě a nepolevuje do konce. Ve filmu nás čeká hned několik zvratů a každý je uvěřitelný a přesvědčivý. Snímek prakticky nemá žádné slabé pasáže. John Cho se popral s rolí naprosto skvěle a tleskám Aneesh Chaganty za režii. Opravdu výborný film.

plagát

Prvý človek (2018) 

Film má naprosto skvělé obsazení s celou řadou známých a obstojných herců, ale bohužel příběh mě nechytl za srdce tak, jak měl. Mám rád filmy podle skutečné události, ale tady jsem z tvůrců cítil, že se snaží uměle vytvořit jistou epičnost okolo celého snímku, až mi to přišlo šíleně na škodu. A bohužel jsem se u celé řadě scén šíleně nudil. Zhruba veprostřed filmu se vše zlepšilo, ale podle mě "První člověk" mohl mít klidně hodinu a půl a bohatě by to stačilo všem. Zbytečně natahování donekonečna mě unudilo.

plagát

Spider-Man: Paralelné svety (2018) 

Když jsem poprvé slyšel o tomto projektu, byl jsem velice skeptický. Radši bych uvítal nový animovaný seriál a na filmovém plátně nechal pouze hrané pavoučí muže. Jenže tenhle snímek je jasným důkazem, jak moc jsem projektu nevěřil a jak jsem se ve finále zmýlil. „Paralelní světy“ ukazují vše, co mají diváci na Spider-Manovi tak moc rádi. Tentokrát se do popředí příběhu dostává Miles Morales, se kterým se ovšem lze taktéž stejně dobře ztotožnit jako s Peterem Parkerem. Film je zábavný, plný humoru, narážek na ostatní filmy, dělá si srandu sám ze sebe, místy se netváří vůbec vážně, jindy dokáže zahřát pořádně u srdíčka. Tento film je splněným snem každého fanouška pavoučího muže. Hned po skončení promítání jsem měl chuť vytáhnout staré komiksy a opět se začíst, protože tento film mi navrátil přesně ten spider feeling z komiksů. Možná tvůrci vytřískali to nejlepší na začátek (hned několik Spider-Manů v jednom filmu), zase na druhou stranu je to to, co jsme už dlouhou dobu čekali a o čem stále doufáme, že jednou uvidíme v hraném filmu, až se nějaká série dostatečně uchytí. Jsem rád, že jsem si s tímto filmem dokázal, že Sony ještě umí dělat dobré filmy. „Venom“ tomuto snímku nešahá ani po kotníky.

plagát

Aquaman (2018) 

Film dvou světů, který vznikl pod taktovkou vedení, které chtělo vehementně změnit celý směr směřování budoucích DC projektů. Jakožto zastánce temného DC a Zacka Snydera se mi tento film hodnotí těžko, ale Aquamana si úplně nedokážu představit jako zatrpklou a pochmurnou postavu, takže určitý styl odlehčení tady dokonale sedí. Aquaman má tu výhodu, že prakticky nebude s ničím srovnáván, začíná s čistým štítem (až s nápadnou podobností u Black Panthera, kde se na chlup řeší stejné téma). Film začíná skvělým úvodem představením klíčových postav a hlavního hrdiny, nevšedního, ale přeci jen sympatického vidláka. Podvodní svět je barevný, je na co se dívat, i herecké obsazení je pestré. Proti filmu se toho nedá nic moc říci špatného, po řemeslné stránce se jedná o bezchybný počin, který ale dle mého názoru stačí vidět pouze jednou. Proč tomu tak je? Vše je až moc pohádkové a možná proto mi i animák uvedený před třemi lety sedl o trochu lépe. Máme tady zakázanou lásku dvou lidí, kdy jejich dítě, bastard, je právoplatným dědicem trůnu Atlantidy, kam ho nechce pustit jeho zlý bratr toužící pouze po zničení suchozemců, jinou motivaci tento záporák nemá. Porazit ho může jen ten, kdo získá dávno ztracený trojzubec a lid Atlantidy, bez špetky nějakého rozumu, poslechne přeci kohokoliv, i naprostého cizince, který bude tuto zbraň ovládat. Právě s tímto fádním dějem, který skvěle funguje na stránkách komiksů a zmíněném animovaném filmu, by si chtělo trochu lépe pohrát, aby postavy nepůsobily tak suše a jednotvárně. Škoda je jen Black Manty, který si začátek filmu ukradl pro sebe se skvělým a dojemným originem, ale posléze se jeho významnost ve filmu limitně blížila nule. I přes tyto velké nešvary se mi i tak film líbil, pobavil mě, dal mi nějak to, co jsem čekal. Už ho nebudu muset chtít vidět víckrát, ale v paměti mi zůstane jako jeden z těch vesměs dobrých DC filmů.

plagát

Bohemian Rhapsody (2018) 

Před pár dny jsem viděl film „Zrodila se hvězda“, kde se dá hovořit o velice podobném žánru filmu – velký úspěch hudebníka, poté menší pád, drogy, chlast a hořkosladký konec. I když jsou oba filmy naprosto skvělé, je mezi nimi i tak propastný rozdíl – „Bohemian Rhapsody“ těží z pravdivého příběhu a písniček, které zná celý svět, o to je zážitek silnější a hmatatelnější. Z hlediska řemeslného nelze nic vytknout. Scénář je promyšlený od hlavy k patě, každý dialog dává smysl a každá scéna má své místo ve filmu. Casting se povedl na jedničku, Rami Malek se ve Freddiem našel, je to jeho životní role a je v ní neskutečný. Lépe to dopadnout nemohlo. Přál bych mu Oscara, protože tohle je opravdu životní výkon a ta imitace, pohyby i zpěv je dokonalost sama o sobě. Film je veselý, zábavný, smutný, zvedne ze židle, zazpíváte si, pobrečíte si a dokáže bavit od střední až po starší generaci. Z kina jsem odcházel naprosto nadšený. Bryan Singer odvedl výbornou práci a je dobře, že se toho zhostil právě on. On totiž se svými kostlivci, které nosí ve skříni, dokázal Freddieho skvěle pochopit.

plagát

Zrodila sa hviezda (2018) 

Tenhle film si prostě nelze neoblíbit. Lady Gaga tu předvádí svůj životní výkon a vůbec poprvé dokazuje, že mimo zpěvu umí vlastně i velice dobře hrát. Bradley Cooper si ušil roli přesně pro sebe a ochlastaného hudebníka hraje svědomitě. Ten příběh je ze života, ze showbusinessu, má skvělý soundtrack. Není se čemu divit, že se to lidem líbí. Přesto mám k tomu dvě, tři výtky. Ve filmu jsou dvě pasáže, které se daly více rozvinout, ale kupodivu jsme z nepochopitelných důvodů skočili v čase, což považuji možná za největší promarnění šance. Jedna je ta, kdy dojde k onomu trapasu při předávání hudebních cen. Zde bych chtěl sledovat, jak se ta „nová hudební hvězda“ popere s onou událostí u médií, bohužel nepochopitelně skočíme v čase a prakticky z toho nic nevidíme. Dále sledujeme, jak se Ally odkloní od svého původního hudebního vkusu a je nucena zpívat trošku modernější verzi popu. I tady by to chtělo více konfrontace mezi hlavními postavami. Zkrátka bylo vidět, že Jack to Ally chce říci, ale nikdy na to nepřišla řeč. Poslední scéna, ze které se rozhodně dalo více vymáčknout, je osudový konec. Zde si mohl Bradley Cooper ukrást poslední scénu pro sebe a přinutit rozplakat celé kino, kdyby svůj konec nechal dojít konce a přímé následky onoho činu bychom sledovali na vlastní oči. Bohužel další skok v čase. Toto jsou tři věci, které chybí k dokonalosti jinak skvělého filmu.

plagát

8. trieda (2018) 

No a takhle přesně vypadá dnešní generace dětí. Není schopná se zapojit do běžné konverzace, svůj čas věnují do X různých sociálních sítí. Lze jim to vyčítat? Určitě ne, kdybychom tenkrát měli ty možnosti my, byli bychom stejní. Spíš je zajímavé sledovat, jak má každá generace zcela jiné problémy a to kvůli tomu, v čem žijeme a co je ovlivňuje nejvíce. Přes sociální sítě může být každý hrdina, hvězda, youtuber, ale v reálném se pak ani pořádně na nic nezeptá. Tento film to skvěle vystihuje a prakticky k tomu byl i určený. Přesně v tomto filmu vidím hned několik dětí v mém okolí a bohužel přesně takto se dnes chová drtivá většina. Takže za mě ve finále spokojenost. Pusťte tento snímek svým dětem, protože přesně takové jsou a uvidíte, že se jim ten film nebude líbit, protože si nebudou chtít přiznat, že ve finále jsou tací.

plagát

Nezanechať stopu (2018) 

Podobný film tu už jednou byl a nutno říci, že o dost povedenější. Podivný a trochu zakomplexovaný otec, který své dítě vychovává sám v přírodě, učí ho normálním věcem a izoluje ho od dnešního světa. Nápad opět znovu skvělý, nutno říci, že snímek „Tohle je náš život“ s Viggem Mortensenem vyhrává na plné čáře. „Beze stop“ má několik hluchých míst, kdy se příběh táhne a i nudí. Není to špatný film, ale prostě na dvě hodiny se toho tam tolik nestane. Značně lze ale docenit Bena Fostera, který i přes minimum dialogů dokáže přes grimasy předvést, že je zdatným hercem. Thomasin McKenzie také dokázala, že umí hrát svědomitě. Ve finále to nebyl špatný film, jen zkrátka moc dlouhý v porovnání s tím, co málo vlastně chtěli tvůrci říci.

plagát

Venom (2018) 

Sony se znovu pokouší světu dokázat, že má tým skvělých scénáristů, kteří dokáží vyplodit dobrý film. Světe, div se, ale nemá. Čtyři pánové sice dali hlavy dohromady, ale výsledek je k pláči. Ani tu nelze hovořit o nějakém příběhu, zápletce, napětí, momentu překvapení či snad zvratu v ději. To bychom chtěli, zdá se, moc. Je nám servírována ubohá zápletka se symbiontem bez špetky scénáristické zručnosti, takový příběh by neobstál ani před dvaceti lety. I Daredevil s Benem Affleckem se vedle Venoma jeví jako poměrně fajn zábava a Hulk s Ericem Banou jako hluboký, psychologický snímek. Tom Hardy jistě naláká fanoušky do kin, ale dle mého názoru mu role vůbec nesedla. Jednak nemá moc co hrát, zadruhé mi přišlo, že si sám z role dělá srandu a je po celou dobu na cracku (ano, i když nemá v sobě symbionta, což je asi nejvíc zarážející). Ostatní osazenstvo je pouze placeným komparzem, který ve filmu je, aby tam Hardy nebyl sám, a my tak nezjistili, že Sony tam nemůže dát nějakou známější postavu z komiksů. Riz Ahmed je velký sympaťák, ale prostě jeho postava je tak bezpáteřní, že bohužel nemá co hrát. Pár světlých záblesků jeho motivace tam je, ale nic není dotaženo do konce, vše se jen rychle nastíní a poté opět šup jinam k další nesmyslné scéně. Žádná akční podívaná se také nekoná, o závěrečné bitce ani nemluvě. Tento film nikdy neměl vzniknout a já se vlastně divím, že výsledek je tak hrozný, když Sony o projektu přemýšlí už od dob Spider-Mana 3. Hřebíkem do rakve je první potitulková scéna s hercem, který se bohužel na onu roli vůbec nehodí. Vzít profláklého herce z X filmů a nasadit mu směšnou paruku, to je styl obsazování známých herců, který fungoval před dvaceti a více lety. Doby, kdy se hercům lepily vlasy a vousy, protože si je nechtěli nechat narůst, jsou už dávno pryč. Sony zaspalo (a ne poprvé). Nejlepším na filmu je druhá potitulková scéna, díky které se vlastně na ten blbý animáč i snad těším.