dubinak

Beneath byl pro mě jednoho nudného večera na chatě velkým překvapením. Režisérsky i řemeslně je to na hodně dobré úrovni. Vše funguje, jak má. Příběh má hned po tom, co přežijeme začátek, svižné tempo, postavy jednají víceménně logicky a nejsou otravné, dialogy i atmosféra v pořádku. Evokovalo mě to samozřejmě na výborný Pád do tmy, ale není to ta samá liga. Ale i v tomto případě mě párkrát zamrazilo. Lehké zklamání nastalo až v ''odhalení''. Přece jen kdyby se na tom maličko víc zapracovalo, byla by to skvělá halucinogenní podívaná. Dostalo se ale bohužel jen na pár strašáků, kteří nijak extra nevyděsily, za to napětí přetrvávalo. Jsem rozhodně ráda, že jsem snímek viděla, ale ještě radši bych byla, kdyby to byla trošku hloubkovější záležitost. Vřele doporučuju.

Tak tohle jsem doopravdy nečekala. Lucky McKee patří k těm kontroverznějším režisérům, a já osobně se řadím spíš k jeho fanouškům. S The Woman u mě zabodoval plným počtem hvězd. Umí vytvořit šokující podívanou, ale má rozhled i v mnoha jiných vodách. Těmi vodami myslím May. All Cheerleaders Die je totálně šílený počin z prostředí amerických teenagerů. Nehraje se tady na žádnou logiku. Je to prostě ujetina a nesmíte od toho čekat vůbec nic, abyste nemohli být zklamáni. Je tam tak nějak všechno, ale nevím, jestli úplně sympatickým způsobem. Hlavní hrdinky svojí přeměnu nějak neřeší, žádný stres, jednou si probrečí jinak vše berou bez emocí, bez nějakých velkých cavyků prostě jedou dál. Všude je plno amerického trapného slangu a divákovi tento film nedá asi ani co by se za nehet vešlo. No jako spíš se mi to nelíbilo.

Čtyři hvězdičky jsem tomu dala až po delším rozmyšlení. Nebyla jsem si jistá, co přesně si mám z příběhu odvodit a jestli bylo zpracování dost poutavé. Musím ale uznat, že když jsem o snímku s odstupem času přemýšlela, hrozně se mi líbilo, jak schválně nejasně zde byla zobrazovaná sexualita dvou hlavních hrdinů. Vztahy jsou zde velice prapodivné, za to plné emocí. Není to úplně zábavné, úplně top, ani bůhvíjak chytré, ale Dolan má slušný talent, který těmi čtyřmi hvězdami ocením.

Tento snímek mi byl dost doporučován, ale já jeho projekci pořád oddalovala a moc jsem nevěřila, že by mě mohl něčím překvapit. Světe div se, nebylo to vůbec zlé a nebylo to až tak neoriginální jako většina dnešních FF. Je pravda, že interview s přežívšími, které přerušovalo tok příběhu, trochu kazilo dojem, ale aspoň jsme dostali nějaký komentář, protože kdyby se jelo v kuse v tunelu asi by to taky nebylo stoprocentní. Je to tak padesát na padesát. Každopádně jsem měla u snímku sem tam docela strach a dokázal navodit správně hutnou atmosféru. Se závěrem taky nemám žádný problém. Asi bych The Tunnel mohla klidně doporučit jako jeden z těch lepších found footage.

Nemám k tomuto snímku nějak slov. Příběh mě absolutně strhnul, drásal mi nervy, znechutil mě, dojal mě. Asi takto si představuji čirou kriminálku, kde nechybí spousta emocí, ale i hnusu. Je fakt, že v závěru to trošku začalo smrdět klišovitostí a bylo tam opravdu pár průlomových a až nápadně šťastných náhod, ovšem to dokážu odpustit, vzhledem k tomu, jak šíleně jsem se u projekce bavila. Naprostou špičkou jsou tu samozřejmě i herci. Pro mě opravdu kultovka. Nakonec jsem vyhodnotila, že delší stopáž prospěla. Vlastně jsem ani nechtěla, aby film vůbec skončil.

Mě tohle v podstatě skoro vůbec nenadchlo, nedojalo, nevyvolalo ve mně tíživé pocity. Soucítila jsem s neštěstím hlavní postavy, ale bylo to natočené takovým zvláštním a pro mě nesympatickým způsobem a nebýt výborných herců, režie by podle mě sama nic nedokázala. Stopáž mi díky nenavazujícím útržkům poměrně rychle utekla. Když nad tím ale zpětně přemýšlím, vysloveně si u mě 21 Grams vysloužilo, ač možá neoprávněnou antipatii. Tento snímek jsem si tedy pouze odškrtla z must-see kultovek a jdu dál.

Tenhle seriál si v telce pustím vážně jen tehdy, když zrovna nic lepšího nedávají, ale i tak jsem ráda, že zas nějaký díl uvidím. Někdy se sranda povede, někdy ne. Novější díly pak už trochu začaly ztrácet na kvalitě, ale pořád je to čistý průměr.

Asi jediná reality show, které dám ráda pět hvězd. Vždycky mě ohromují jednotlivé výzvy, které se skoro nikdy neopakují a mají šmrnc. A asi nejhlavnějším důvodem, proč tento pořad sledovat je to, jak se v ní neustále intrikuje, lže, krade a každý se tam do pekla hrabe. Někdy si fakt nervama drásám nehty a to je značka slušný reality show. Borneo. Oblíbenci: Richard, Susan, Colleen.

Tohle je fakt totální psina. I přes to, že jsem holka a k autům mám absolutně neutrální vztah, sleduji tento pořad kvůli té nesmírné dávce britského humoru v podání dokonale sehrané trojky. V žádném díle není nouze o zábavu a originální nápady. Taky mě vždycky těší výběr hostů ve studiu. Top Gear tedy vážně není jen pro pány. Naláká už jen to, že zdejší parta zkouší hrát s auty rugby a to se jen tak nevidí.

Úplně stejná liga jako první díl. Druhý díl jsem ostudně vynechala, ale ne že bych si myslela, že o něco přicházím. Vážně naprosto stejná liga, jen o trošku s jiným týmem. Má to těměř totožný děj, těméř totožné zvraty, přibylo jen o polovinu víc CGI, ostrého vulgarismu plus jeden vesmírný pes. Na Riddicka mě nalákal otec, protože má pro tyto snímky slabost. Já však měla jen to známé déjà vu z Černočerné tmy. Nic víc.