Yarwen

Vzpomínám si na počátek devadesátých let, kdy tento pořad byl něčím novým a přisával diváky k televizním obrazovkám. Když jsem jej náhodou viděl nyní (2010), spatřil jsem stejné klipy jako před patnácti lety. Vzhledem k tomu, že Hrubeš není extra vtipný a repetetivní zábavu nahoru rozhodně nevytáhne, dávám jednoznačně palec dolů - a ta druhá hvězda je z nostalgie a za těch pár skečů, při kterých jsem se zasmál.

Jednou nám v hudební výchově, psal se asi osmdesátý osmý rok, vysvětloval moudrý, postarší učitel hudební výchovy, co je to „BRAK“. „Víte“, povídal, „ten rock nebo metal, jak o něm všichni píšou a říkají, že je to brak, ve skutečnosti brak nemůže býti, protože ti kluci to dělají s nadšením a pro radost. A brak, ať už je to hudba, kniha nebo film, je nejenom nekvalitní, ale je hlavně primárně vytvářen pro peníze, ne pro radost nebo pro umění.“ Typickým příkladem braku je tento film. Jednoduchý, předvídatelný a stupidní příběh, který se snaží hrát na notu velekrváku a velebrutality. Celou druhou polovinu jsem si říkal: jestli nakonec nechají zahynout i to mimčo, tak jim dám jednu hvězdičku za to, že šli za tím krvákem až do konce a neustoupili před tabuizovaným tématem, do kterého zabití bezbranného nemluvněte řadím (když už tvůrci vycházejí z chybné teze, že dobrý horor musí obsahovat spoustu krve a vnitřností). No co myslíte, nechali jej zemřít nebo potvrdili, o co jim ve filmu skutečně šlo? Hluboké zklamání, ostatně co jiného od režiséra Aji vlastně čekat, jeho „Noc s nabroušenou břitvou“ pokládám za nejhorší film, jaký jsem kdy v životě viděl...:(((

Když osmdesátiletého dědka nadabuje dědek pětasedmdesátiletý, je to jedno. Když čtrnáctileté kluky nadabují devítiletí kloučci, je to jako jedna rána mezi dvě oči. Oč by bylo moudřejší - a levnější – ponechat původní zvuk. Co naplat, člověk se s tím po prvních patnácti minutách smíří a soustředí se na děj – ten má poměrně jednoduchou zápletku a scény jsou bohužel nereálné, přehrávané a jejich rozuzlení předvídatelné.. Na druhé straně nelze uvést, že celkový dojem z filmu je čistě špatný – má svůj spád a apeluje na hodnotu kamarádství, kterého je třeba si vážit; konečné hodnocení tak vidím blízko průměru. Rozhodně film ale nevyznívá jako doporučení k přečtení knižní předlohy, ostatně King má slabé chvilky poměrně často – ovšem nečetl jsem a jiné komentáře se vyjadřují poměrně pochvalně.

Nádherný, neřknu-li přímo blyštící se skvost československé seriálové tvorby. Excelentní Darek Vostřel , můj oblíbený Jiří Hrzáň a široká plejáda českých zpěváků, v některých dílech se objevují i zahraniční interpreti. Jestliže zde někteří označují poslední, vánoční díl za nejlepší, já dávám hlas pro snímek, ve kterém kvinteto Janžurová – Matuška – Hrzáň – Neckář – Hála vyloupí banku. Jo, a Kubišová – hezká jako obrázek...

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec – jak již zde bylo v některých komentářích zmíněno, mohli by se někteří režiséři na tomto snímku přiučit, jak se staví logika děje. Hlavní devizu však spatřuji v přehršli vtipných situací a hlášek, kterými je film nadmíru zásoben (Menšík: „Tak, a teď musím zabít sám sebe – přece nebudeme žít dva z jednoho platu...“).

Při vší úctě k Fráňovi Šrámkovi – toto krátké lyrické dílo se mu nepovedlo, přišlo mi velmi plytké. Byl jsem proto zvědav, jak si s něčím, co nemá pořádný příběh ani děj, poradí filmaři – a nebyl jsem ani zklamán, ani potěšen. Jak se říká, co je od začátku špatné, nemůže být nikdy dobré a jen z čisté vody dobrá polévka uvařit nejde.

Demence seriálu, jež má k reálnému chování průměrně inteligentních lidí daleko stejně jako rychlost unaveného slimáka k letící raketě, mučí mé mozkové závity třetím právem útrpným. Tohleto fakt bolí.

Koncepce tohoto pořadu je bezpochyby skvělá, gastronomie je oblast, ve které je třeba Čechy vzdělávat. Způsob, jakým to činí Zdeněk Pohlreich, však sráží kvalitu jednotlivých snímků na hluboké dno. Jeho vulgarismus je zde stejně nepatřičný jako zbytečný. Zde se nehodnotí kvalita Gambrinusu ve špinavých špeluňkách, tady by měla být vyvíjena snaha o vyzdvihnutí gastronomie na piedestal, který si jako zdroj rozkoše pro jeden z našich smyslů zaslouží. A pokud tomu nedokáže uzpůsobit své chování, já nemohu hodnotit výše než na 30%. Škoda.

Trochu mě překvapuje vysoké hodnocení tohoto snímku. Nemám nic proti nezávislému amatérskému filmu, pokud je natočen dobře. Tento se však nevyvaroval množství logických kiksů v ději, výpravu by si pořídili lepší i studenti DAMU, herecké výkony jsou nevyrovnané a závěrečné vyústění vyznívá spíš do trapnosti. Jako světlý bod bych na druhé straně vypíchnul scénku, kdy místní proutník diskutuje se Céladonovým bratrem o přístupu k ženám – ve francouzštině krásný zážitek, který však na druhou hvězdu nestačí.