Rock4ever

Jestli se něco z české tvorby přiblížilo ideálu Quality TV, tak je to Rédl, thriller s pořádně hustou atmosférou raných devadesátých. Příběh odehrávající se v reálných kulisách posledních dnů společného státu Čechů a Slováků. Hlavní hrdina konečně není vnadný dokonalý heterák, velké plus Hřebejkovi za odvahu do tohohle jít (i když samotný Ondřej Sokol bohužel zůstává se svým neherectvím asi nejslabším článkem celé série). Dvojice devadesátkových sériových vrahů Novotný s Hofmannem baví a nahání husí kůži zároveň. STBáci naprosto kouzelně omnipotentní a zlí, vždycky o krok napřed. Byla by to sranda, kdyby to bohužel nebyla z valné míry pravda. Rédl otvírá rány v podobě (ne)vyrovnání se s minulostí. A není to zvlášť pěkný pohled, když si uvědomíme, že generál Lorenc, předobraz značně přikrášleného generálporučíka Ference, se dneska drze vysmívá lidem z vysokoškolské katedry.

SPOILERY: Největší filmová ztráta času za poslední roky, takovou hloupost jsem opravdu dlouho neviděl. To tvrdím po týdenním povánočním horrorovém maratonu s filmy jako je Sestra, REC nebo Insidious. Lidé, kteří Quiet Place hodnotí více než 2 hvězdičkami si buď museli při sledování vyndat mozek z hlavy a nebo jsou ochotni odpustit opravdu vše a nechat zvítězit formu nad obsahem. Každé dvě minuty jsem se musel ptát, jak je tohle možné, kde se vzala ta spousta nadšených a atmosférických hodnocení?! Celá situace je naprosto tragicky neuvěřitelná a debilní: postavy jednají absolutně nelogicky a stejně tak se chovají i rádoby strašlivá monstra, která sice dokázala celý svět položit na lopatky, aby pak vzápětí chcípla po zásahu z winčestrovky jako od Sema Hókinse, poté co se na ně přísně podívá dívka s kochleárním implantátem. Na tři míle uslyší i mírné upšouknutí, ale sprinterské závody kukuříčným polem, které ti upachtění lidičkové v průběhu děje předvádějí je nechávají absolutně v klidu. Celá farma je ověšená svítícími žárovkami, kdo do nich a do všech těch vysílaček v noci dodává elektřinu, to se nedozvíme. Co naopak víme zcela jistě, je, že šafářovic bydlenka si namastila kapsu product placementem od Yankee candles, protože tolik rozsvícených svíček v jednom záběru nebylo ani v Přichází Satan! Ale tak jasně, když už jsme v té neutěšené post-apokalyptické situaci, proč si neudělat doma takové menší hygge, že? Emily Blunt dělá čest svému jménu a po jejím hereckého projevu jsem si toužebně přál, aby na nastražený hřebík (který si předtím z prkenného schodu dobré dva palce povytáhla jutovým pytlem), napíchne alespoň ještě jednou. Nejsympatičtější postavou je tak onen lesní stařík, který celou situaci vyřešil s noblesou (a kdybych věděl, jak hloupě to celé o nějakých 40 minut později skončí, tak bych si asi zařval s ním). Celou dobu mě napadalo, jaké by z toho šly udělat úžasné parodie, jestli někdo obnoví tradici Scary Movies, tak Quiet Place je zlatý důl. Jako shame watching ano, jinak se mu ale vyhněte obloukem!

Nádherná pohádka pro dospělé - svěží, plná typicky allenovského existenciálního humoru, se špičkovými herci, hudbou a výpravou. Woody skládá poklonu Paříži 20.let a zároveň si utahuje z lidí, kteří nostalgicky touží po starých lepších časech. Musím říct, že už mě dlouho nic podobným způsobem nenadchlo a nepotěšilo. Otevřete si "une bouteille de vin rouge" a nechte se unést kouzlem města tisíce světel.

"I'm with the Force, the Force is with me" Tam, kde loňská Force Awakens podle mého selhala, Rogue One vrací ságu Star Wars k dědictví první trilogie. Takhle nějak by měl vypadat film z galaxie daleko daleko odtud. Ano, je to schematické, ale to je přece hlavní deviza celých Star Wars - od úplného začátku je to pohádka o souboji dobra a zla. Nikdo nestojí o nějaké emocionálně rozervané rozplizlé charaktery tipu Kylo Ren nebo politicky korektní ženské hrdinství nesympatické Rey. Kde ve Force Awakens charaktery působí značně nepřesvědčivě (a to včetně použití Síly) dostáváme v Rogue One squadru hrdinů, jejichž motivace jsou jasné, uvěřitelné a přesvědčivě zahrané, včetně genderové vyváženosti. Zlosynové jsou řádně zlí, kladní hrdinové krásně patetičtí (dojemné přátelství žoldáka a bojovného mnicha pak pro mě představuje highlight celého vyprávění). Příběhu velmi svědčí uzavřenost a absence otravných cliffhangerů lákajících na další díly. Tomu je podřízeno i tempo vyprávění, které šlape, akce střídá akci a od nástupu Lorda Vadera na scénu ve druhé polovině dostává každý fanoušek Star Wars dlouho nesplacený dluh. Takhle jsem se naposledy bavil u epizody VI a to je už hodně let. Doufám, že i přes vcelku rozporuplné přijetí převáží pozitivní hodnocení filmu a tvůrci se touto temnější a přimočařejší odbočkou inspirují i v rámci hlavní série!

Stavím se bez okolků do dlouhého zástupu osmdesátkových (tedy v našich končinách vzhledem k okolnostem daných revolucí asi spíše devadesátkových) dítek, kterým tenhle seriál připomněl dětství. Hned první scéna s D&D dala vzpomenout na partu kluků se sešity s čtverečkovým papírem hrající na babiččině půdě celé dny Dračí doupě. Dokonalé retro a pohlazení na duši pro lidi, kteří si svůj filmový vkus formovali na VHSkách z burzy s šíleným dabingem. Pro dnešní děti asi musí být nepochopitelné, jak jsme mohli tehdá žít bez mobilů a nezemřít nudou. Tak snad tohle vezmou jako odpověď. Nejsilnější stránkou seriálu je rozhodně casting. Tak skvěle zvolené (nejen dětské) herce, aby pohledal. Na druhém místě pak typicky osmdesátkové dialogy s řadou opravdu vtipných hlášek (mimochodem v celém seriálu snad nepadne jediné opravdu sprosté slovo). A třetím prvkem je atmosféra vytvářená malými detaily v čele s dokonalou hudbou. Pokud máte doma mladého geeka ve věku hlavních hrdinů, pak tohle je ideální náplň rodinných prázdninových večerů.

Soudě podle některých komentářů a oscilujícího hodnocení šlápl tentokrát tandem Hřebejk/Jarchovský na pořádné kuří oko československé společnosti a zřejmě bude hůř, až se film dostane do běžné distribuce. Tentokrát to nastavování zrcadla není spojené s přátelským pomrkáváním a pelíškovským "laskavým" humorem. Pořádná normalizační depka, zachycení bezmoci a absolutní devastace hodnot, která se s velkou částí postižené generace vleče do dnešních dnů. Není to pěkný pohled, zvláště když si uvědomíme, že v rámci šedé většiny (bez níž by prý podle slov nejmenovaného exprezidenta režim nepadl) se takhle ponižoval a prostituoval každý. Jak řekla soudružka učitelka "Tady vládneme my!" A nejspíš by vládli dodnes, nebýt toho, že jim tahle metoda cukru a biče vybouchla na nedostatku džín a toaleťáku. Jak to bylo všechno jednoduché, opravit pračku, schovat gruzíňák a telecí (teda pokud už jste rovnou neměli legitimaci). Ale zpátky k filmu, který tady někteří strhávají i za formální nedostatky. Za mě: skvělí herci (hlavně Mauréry a Havelka), výprava, způsob vyprávění (někdo už zmínil 12 rozhněvaných mužů) a hlavně fakt, že film je celý v původním znění v (čecho)slovenštině, trochu jsem se bál, že by to snad mohli předabovat do češtiny, to by bylo šílenství. Díky za po dlouhé době skvělý český film!

Přiznávám, tohle už jsme všichni viděli v různých obdobách mnohokrát, ale v novém Cloverfieldu je postapokalyptický molotov opět namíchaný s takovou výbušností, źe podobné myšlenky vám až do závěrečných titulků na mysl opravdu nepřijdou. Už si nepamatuju, kdy jsem naposledy v kině cítil podobné napětí. Ve vrcholných pasážích jsem o sebe začínal mít strach, tepová frekvence se nebezpečně blížila maximu. Chtělo by se říct: přežil jsem, abych mohl vyprávět, ale místo toho vám raději doporučím nečíst žádné recenze a vyrazit do kina na thriller roku!

Po úchvatné úvodní sekvenci a souboji s medvědicí je člověk natěšený na to, co přijde dál, bohužel vydrápáním DiCapria z hrobu začne těžko uvěřitelná cesta za pomstou, která však spíš než pro hrdinovou zadostiučinění skýtá prostor pro režisérskě a filmařské exhibice - sice nádherně nasnímané, ale bez větší emoční hloubky. Leovi toho Oskara přeju, ale bude škoda, jestli ho dostane za takhle plytkou roli. Už nějakou dobu se Oskary dávají za fyzicky transformující role na hranici možností herců, tady to ale v některých okamžicích přerůstá v parodii. Množství memů budiž důkazem. Hardy ve vděčné roli vidlácké texaské svině naopak exceluje, škoda, že ani na konci Iňárritu nedopřeje Leovi nějaký pěkně uspokojivý pomalý throat slit rezavou sekyrkou. Nejlepší komentáře: Verbal, Isherwood a Marigold.

Vrhnout na diváky divadelní hru s touhle stopáží v dnešní době plné střihů a instantní akce - to si snad může dovolit jen Tarantino. Film opravdu nikam nespěchá, ale o to lépe si člověk vychutná hudební doprovod (hlavní mrazivý Morriconeho motiv mi stále zní v uších), nádherné záběry na 70mm film a skvělé herecké výkony povětšinou starých známých. Jsou to takoví westernoví Reservoir dogs s djangovským podtextem střihnutí s pěkně krvavou komorní whodunnit detektivkou jak z pera Agathy Christie. Vlhký sen pravověrných příznivců úchyla z videopůjčovny, už se těším na druhé shlédnutí. Za mě po Jackie Brown a zmíněných Reservoir Dogs asi to nejlepší, co zatím Quentin natočil. Krystalická filmařina od fanouška pro fanoušky.

Typický Kolečko, fanoušci Čtvrté hvězdy dostanou, co očekávají - porci černého humoru, který je všechno, jen ne tupý a jak je vidět, tak místní pseudointelektuální obránce politické korektnosti zaslouženě vytáčí. Příběh skvěle funguje a má i přesahy - správný horal se nakonec ukáže jako ten největší zbabělec a situaci zachrání buzna. Podsouvat Kolečkovi, že je prvoplánový, myzogynní nebo homofobní může jen opravdový chudák bez špetky smyslu pro humor. Na české poměry žánrová perla, která má potenciál bavit i za hranicemi (zejména bude zajímavé sledovat návštěvnost v sousedním Polsku:-))