Recenzie (123)
Jasmínine slzy (2013)
Převažuje drama nad komedií, jako celek hodně křečovité, humoru skutečně jako šafránu. Hlavní hrdinka není příjemně švihlá postava na kterou jsme u Woodyho zvyklý, ale dost nesympatická psychicky narušená osoba. Ve vedlejších rolích potěší Stuhlbarg se Sarsgaardem, jinak je to typ woodyallenovky, kterou nebudu potřebovat vidět znovu.
Hobit: Smaugova pustatina (2013)
Jednička se táhla jak med ze zásob ve spíži pana Pytlíka. Ve dvojce se toho děje zas až moc. Ve srovnání obou dílů pak vychází najevo oč lepší film by vznikl, kdyby se tvůrci nehnali za mamonem, který jim káže, a oba film spojili do jednoho... P.S.: to elfí poskakování ze šutr na šutr je jak z nějaké přihlouplé počítačové hry...
Revolver (1973)
Neuvěřitelně vyčuchlá kriminálka bez špetky filmového umu.
Pohľad spoločnosti Parallax (1974)
Místy dost vyčuchlé. Tenhle sedmdesátkovej koncept osamělýho rváče se zkorumpovaným a komploty páchajícím (korporátním) systémem se někde povedl lépe - Tři dny kondora. Zajímavé, že o dva roky později Pakula natočil bombu Všichni prezidenotvi muži, tady se podle mě tak trochu zastřílel... a bylo to trochu vedle.
Frances Ha (2012)
Ta Polívková je fakt mimoň (rozuměj undateable). Bavil sem se dost a místama trpěl, tak to ale asi mělo bejt, zaručenej tip pro fans woodyallenovek.
Deň víťazstva (2006)
Typicky francouzský válečný film - tak jako Francouzi ve válce - hodně se tam žvaní, málo bojuje. Jinak ale velice důležitá ukázka pozapomenutých jednotek z francouzských kolonií a jejich smutné anabáze - spoiler: padnout daleko od domova zbytečně v bezvýznamné vesnici... Čekal jsem víc a hlavně ten edukativní konec je trochu přes závit, ale jinak to asi nešlo.
Manželia a manželky (1992)
Podle formy poměrně experimentální, nezvykle dlouhé záběry, viditelné střihy, pseudo-dokumentární prostřihy. Realita vztahů je za hranicemi reality za kterou by jeden šel do kina. Jedno slovo: hořkost. V podstatě nejsmutnější woodyallenovka.
John a Mary (1969)
Tenhle film vůbec nezestárl. Skvělý Hoffman, perfektní Farrow. Těžká psychologická romance, s trochu nadsázky se dá říct že je to taková proto-woodyallenovka.
Hobit: Neočakávaná cesta (2012)
Táhne se to jak med ze zásob ve spíži pana Pytlíka. Ve srovnání s pokračováním pak vychází najevo oč lepší film by vznikl, kdyby se tvůrci nehnali za mamonem, který jim káže,a oba film spojili do jednoho...
Diamant 13 (2009)
Depard narvanej v koženým kabátě se tímhle filmem tak trochu proGabénuje. Story je drsná a depresivní. Asi bych ale víc doporučil přibližně podobný, ale daleko lepší film MR 73 (2008) se suverénním Danielem Auteuil.