KanjiVital

Panu Jacksonovi se v tomto monstrózním projektu podařilo rozbít mýtus o nefungující kapele, za což si zaslouží velkou úctu. "Kapela v rozkladu" by totiž stěží dokázala hýřit kreativitou a nahrát za tak krátkou dobu zárodky legendárních alb "Let It Be" a "Abbey Road", což původní film záměrně upozadil pro bulvární exkluzivitu.

Sypání koňské dávky soli do otevřených i uzavřených ran! Tohle není herecký koncert ústřední dvojice, ale naprostý galakoncert. Elizabeth Taylor a Richard Burton dodávají snímku na autentičnosti tím, že do svých roli s největší pravděpodobností promítli i neduhy svého vlastního vztahu. Za zvuku závěrečné hudby zůstanete strnule a nemluvně sedět s husí kůží...

Asi nejlepší formou sebereflexe by bylo, kdyby pan samozvaný kritik Fila zrecenzoval tento pseudokument o svém pseudoživotě. Výpovědní hodnota je totiž v tomto případě stejná jako nic neříkající záběr na knihu Lacrimae rerum od Slavoje Žižeka.

Podmanivý vizuál, hypnotická hudba, vodkou a cigaretovým dýmem nasáknutá atmosféra plná metafor, skvělé výkony neokoukaných hereckých tváří, divadlo v divadle a taková reflexe české národní povahy, kterou nenajdete v žádném jiném filmu. Okupace je film rostoucí s každým dalším zhlédnutí: z prvotního wtf dvou až tří* jsem po třetím na pěti* a zcela okupován tímto fosforeskujícím zázrakem na tuzemské scéně. Co dodat? Snad jen parafrázovat a hrdinsky odhodlaně zapět (a ještě odhodlaněji pokojně zalézt zpět do české národní ulity?)... "Tam, kde hy, tam, kde hy, tam, kde hynou Rusi, Čech se přizpůsobí, Čech se přizpůsobí!"

Záběr na Belmonda za zvuku nadpozemské hudby Morriconeho toho řekne o člověku a nezlomnosti jeho charakteru víc jak cokoliv jiného.

ZZ TOP jsou moje srdcová záležitost❤️ Škoda ale, že tento dokument končí úspěchem "Eliminatoru", rozhodně by bylo zajímavé sledovat, co 90. léta a 21. století, nebo co na spolupráci s nimi říká takový velikán jako Rick Rubin, který produkoval jejich poslední album. Každopádně neopakovatelná (bohužel!) příležitost vidět tyto "tři chlápky" pohromadě... RIP Dusty Hill, a proto * navíc.

Útržkovité a těžko srozumitelné (chtělo by to titulky pro Charlieho promluvy), jinak krásné záběry na australskou přírodu a našeho undergroundového šamana. Myslím si, že by si divák na úvod zasloužil krátké zmapování Charlieho života v éře komunistické totality, jinak si z dokumentu odnese právě jen nesrozumitelné kecy a hezké vizuálno, což je povrchně málo... "Nevyužili jsme šanci žít v jednotě, stali se z nás individuální ztroskotanci." "Komunismus je duševní porucha."

Generační výpověď o divokých devadesátkách, která nemá konkurenci. Stejně jako ten nabušený soundtrack a jeho propojení s filmovým plátnem. Dodnes mám husí kůži z některých scén, jako např. z proměny Tommyho ve feťáckou trosku, nebo z lezoucího batolete po stěně a jeho smrti...

Funesův magnus opus - nesmrtelná hudba a gagy, které nikdy neomrzí, neboť časem získávají na síle a objevujete další a další... „Vypracoval jsem plán, jak odtud prchnout. Vrátíme se do Madridu. Připravíme spiknutí. Král pak zapudí královnu, baba se provdá za papouška, Caesar se stane králem, já si ho vezmu a budu královnou" :D A co teprve těch paralel k současnému opojení mocí a intrikářství!

Monumentální nuda, kdy čekáte na grandiózní finále, které se nedostaví. Mistr Kubrick asi musel jít studiu hodně na ruku. Na druhou stranu díky za to, jinak by pak nenatočil svá veledíla.