hrumsrt

Fincherova Hra o 20 let později udělaná přesně pro současnou generaci.. Žánrem výrazně odzkoušená Emma Roberts dokáže i s pomocí "Jamese Franca z Wishe" celkem bez obtíží získat divákovu pozornost a protáhnout jej celým příběhem. Nerve je herní hit generace, kde jste buď hráčem nebo divákem, zatímco divákova úloha je vcelku jasná, jen je navíc okořeněna možností rozhodovat o hráčových osudech, no a hráč jakožto součást live přenosu, kde za nemalý obnos peněz plní výzvy, které mu hra/diváci dávají, zkrátka takové skupinové "truth or dare".. Ale podobně jako ve zmíněné hře, tak i v Nerve je poměrně jednoduché celé herní nastavení strhnout do poměrně divočejších vod a přece je až moc složité odolat možnosti ovládnout něčí život.. Kde se Nerve pouští do sociálních otázek, nebo zcela evidentní atraktivitě submisivní pozice ve vztahu, tvůrci moc nevědí, jak z témat a celého snímku vytěžit to nejlepší a udělat ten pomyslný krok výš, i proto Nerve spíše zůstává pouze solidní survival žánrovkou, i když třeba neonovým vizuálem jistě zanechá dojem.. 60%

"Milionář z chatrče" servírující svůj režijní debut, ve kterém se pokouší ukázat, že pro něj má akční žánr obrovský význam a zatímco jsme ho asi všichni znali jako herce, jehož zbraní je slovo, Opičí muž ho vystřeluje do zcela jiného světla.. Ano, vidím, tvůrci mají nakoukáno, po indicku vaří Johna Wicka, ale neservírují ho v luxusní restauraci, nýbrž v nějakém zašvábeném bistru na rohu, čímž má v sobě třeba mnohem víc z akční žánrovky Zátah, než z čehokoli jiného.. A i když Dev Patel trávil úplně jiné dětství, nezapomíná odkud vítr vane, a že v sobě nádech indického kari zákonitě má. Opičí muž je stále standardní revenge story, kde víc než o traumata a motivace jde o samotné vykonání pomsty, ale s tak silnou příměsí exotické indické mytologie, že nakonec není zaměnitelný.. V akčních scénách jde o sebevědomou podívanou, která srší energií a syrovostí a moc dobře pomrkává po svých filmových vzorech, ale když je má příběhem přirozeně pospojovat, už malinko doplácí na řemeslnou nezkušenost.. Škoda, že se Dev Patel tak moc snažil předat mytologii svojí postavy a udělat z ní plnohodnotného hrdinu, se kterým může divák cítit, až se na moc dlouho snížil z tempa, a to tak moc, že jsem celou prostřední třetinu prozíval.. Co tak ukázal Monkey Man? Rozhodně nezačal nic nového a nepřislíbil tak silně oblíbenou značku, jakou jsou jeho inspirace, ale jasně změnil pohled na Deva Patela, jemuž by skok do akčních vod možná sednul.. 60%

Je konec, přišla si pro Vás smrt! To čeká i Billa Parrishe bohatého několikanásobného otce, který žil důstojný šťavnatý život, když právě pro to ho navštíví smrt v podobě mladého Brada Pitta aka Joe Blacka, aby skrze jeho vidění chce pochopit, co lidi táhne na životě a co jim bere, a to vše předtím než sebou odvede i Billa.. Jenže Seznamte se, Joe Black není o smrti, právě naopak je to o životě, o jeho radosti a kráse z něj pramenící. Neobvykle zasněné povídání s bravurní atmosférou, která přerozdala karty a dovoluje Billovi vsadit all-in do hry, ve které ho nezajímá výsledek.. S jedinečnou poetikou vrcholící absolutně geniálním soundtrackem vyprávěná pohádka o hodnotách a pomíjivosti, kterou budete pro svoji účelnou vleklost nenávidět anebo milovat s podobným prožitkem jako snímek balancuje mezi smutkem a radostí. Čímž dokázali tvůrci možná náhodou, možná cíleně dokonale vystihnout význam termínu nostalgie.. V tom výčtu tolika skvělých filmů, ve kterých Brad Pitt hrál, pro mě bude jeho Joe Black vždy něčím nejlepší, minimálně v té éře, kdy byl Brad stále brán za mladíčka a symbol doby.. Hvězdou ale není charizmatický Hopkins, překrásná Forlani ani život užívající Pitt, nýbrž Tom Newman servírující jeden z nejlepších soundtracků všech dob. Elegantní, oslnivé a zkrátka tak nějak "joeblackovské".. 100%