Tyler

Když skočím, dostanu se jinam? Osvobodím se z tohoto světa? A o tom je "Dětský příběh", veskrze smutný díl "Animatrixu"...Ačkoliv promlouvá o naději a jedinečnosti, vychází z osamělosti a nepochopení. Takhle silnou dávku melancholie v necelých 15 minutách může být docela těžké snášet. V závěru se sice chlapec (i divák) dočká satisfakce, ale...stálo to všechno vůbec za to? Těžká otázka. Já jsem od "Dětského příběhu" odcházel emocionálně rozhozený a zamyšlený...Což je možná ta největší poklona, kterou jsem tvůrcům tohoto dílka mohl složit.

Chcete vědět, jak vypadal úsek historie, o němž Morpheus v prvním "Matrixu" jen spekuloval? Stačí se podívat na "Druhou renesanci" a nechat se unášet příběhem o lidské tvořivosti a vynalézavosti. Nebyl by to ovšem člověk, aby se nedopustil nějaké chyby - tou byla arogance a víra ve vlastní moudrost, která ho přece vždy spasí...Geniální dílko s jednoznačným přesahem a zajímavou formou - "reálné" televizní a archivní záznamy, výrazná role vypravěče a tím ve výsledku dokonalé přiblížení k divákovi.

Ano, skutečně dávám pět hvězdiček..."Druhou renesanci" bych měl hodnotit jako celek, ale přece jen si její druhá část u mě vysloužila absolutorium, zatímco první nikoli. První část totiž jen připravovala (i když brilantně!) půdu pro něco neskutečného - konečný konflikt mezi lidstvem a stroji v plné nahotě. Je zajímavé sledovat jak i animovaný film může navodit pocity marnosti, znechucení, ale i morbidní fascinace, kterou s sebou válka nese...Lidé všech různých vyznání a národností se spojují v jeden šik, v předvečer bitvy se ozývají modlitby, povzbuzující projevy a pak...a pak nastane peklo. Jezdec Apokalypsy za doprovodu hlasitého troubení uhání po bojišti a Smrt nestíhá plnit svůj odvěký úkol...Časem nastane ticho. Dítě. Smích. Sněhové vločky...Druhá část "Druhé renesance" bodá jako neviditelný nůž přímo do srdce. A vy s tím vůbec nic nezmůžete.

Ano, Gemini má pravdu - "Neznámé území" je z celého "Animatrixu" jednoznačně nejpohádkovější a nejhravější. Ale rozhodně to není na škodu, dokonce naopak. V noční můře jménem Matrix působí prostor, kde neplatí fyzikální zákony a děti si tak mohou užít neskutečnou zábavu jako pohlazení po duši. Stačí se jen dívat a přitom se budete cítit, jako byste tam byli s nimi...Skvělé!

Technicky nejdokonalejší epizoda "Animatrixu", která navíc velmi těsně souvisí s druhým dílem "Matrixu". Prožijte deset minut na palubě Osirise, bez jehož mise by měl Sion skutečně velké problémy...Akce se na vás valí od začátku do samého konce, dočkáte se neuvěřitelného šermířského souboje, útoku nepředstavitelného množství Sentinelů, i velmi citlivého a přitom krásného vyznání...A pak už přijde nevyhnutelné...P.S.: Jue je jednou z nejerotičtějších postav, které se kdy objevily na plátně.

Vizuálně jeden z nejzdařilejších a zároveň "nejtradičnějších" dílů "Animatrixu". Dechberoucí souboj ve stylu středověkého Japonska pokládá otázky o zodpovědnosti, vlastní vůli a volbě mezi pohodlnou podřízeností a tvrdě vybojovanou svobodou. Těžké rozhodování, které prověří charakter zkoušeného a vyšťaví ho až na dřeň... Závěr nemohl být trefnější.

Velmi, ale opravdu velmi zajímavá výtvarná stránka, která rozhodně nebude sedět každému. Přiznávám, že s celou tou škálou barev mám menší problémy i já. Ale co je důležitejší - mnohdy psychedelická animace v žádném případě nepřebíjí poselství "Příjimací zkoušky"...A to se dá shrnout do jediného slova - manipulace. Manipulace, která je lidskou výsadou, se totiž může projevovat i skrze dobré úmysly, ale nakonec se vždy obrátí proti svému strůjci. A tak to má být.

Zvláštní, oku nepříliš lahodící animace, která vás ovšem vtáhne do příběhu..."Světový rekord" mluví o lidské vůli, která dokáže překonat všechny nástrahy a osvobodit člověčí duši. Z celého "Animatrixu" je to právě "World Record", který v sobě skrývá největší naději.

Poměrně typická ostrovní komedie a naštěstí i typicky dobrá...Příběh dvou kamarádek, které se se střídavými úspěchy protloukají životem a ještě si ho stíhají alespoň trochu užít, stojí na výkonech dvou hlavních představitelek. A obě dvě jsou vynikající - excentrická Helena Bonham Carter především. Co také jistě nepřekvapí, to je sociální podtext, který k britské hořkosladké komedii tak nějak prostě patří. Celkově jsou "Drsný holky" velmi příjemným filmem, u něhož se sice smíchy nepotrháte, ale za to máte slušnou šanci podívat se na život i z jiného úhlu. Především my muži...

Ne že bych od "Umění boje" něco zásadního očekával, ale doufal jsem ve slušnou zábavu. A té se mi zrovna nedostalo...Nudný scénář, upachtěná režie a ani charizma Wesleyho Snipese na všechno nestačí. I tak je černý bijec spolu s překrásnou Marií Matiko (ufff!!) jedinou věcí, kterou si zapamatujete.