J*A*S*M

Řemeslně solidní, ale tentokrát bohužel naprosto nezajímavá sázka na jistotu. Kde jednička stanovila pravidla a poprvé nás provedla skrz the Further a dvojka zajímavým způsobem rozvíjela příběh, tam třetí kapitola jede po kolejích tendenčního duchařského/vymítačského hororu a neobsahuje v podstatě nic, co bychom v lepším provedení neviděli v prvních dvou dílech. Scénář je tentokrát na Whannellovy poměry vážně žalostně nenápaditý a nepřekvapivý. Lin Shaye je pořád super, ala sama to na vyšší hodnocení nevytáhne, zvlášť když nemá oporu v ostatních hlavních hercích, kteří bohužel předvádějí opravdu slabé výkony. Super je i démon, o něm se ale divák příliš mnoho nedozví. Lekaček je zato ve filmu jak nasráno, dodávám že bohužel, protože vždycky zruší náznaky budované atmosféry. Žádná z lekaček navíc v podstatě k ničemu nevede, démon se zjeví, bafne a zase zmizí. Za celou dobu jsem tak vlastně nezískal pocit, že zdejším hrdinům opravdu něco hrozí, že by je tvůrci třeba vážně nechali démonem odpravit. Pes, který štěká/leká, nekouše. To je pro horor asi nejzávažnější výtka.

Infobaden mě hodně baví v psané formě, ale jako videopořad na Streamu mi to přijde podivně krkolomné a málo úderné. Vtipům (reportáže většinou mají celkem fajn nápad, i když minimálně v některých případech je to recyklace původních psaných textů) škodí především nepřesvědčivý přednes. Nejhumornější mi tak na reportážích nakonec stejně přijde ta dolní textová zpravodajská lišta.

Co s hororem, který není strašidelný? Co s exploitation, které není znepokojivé? Co s komedií, která není vtipná? Co se satirou, která není trefná? Jednoduchá odpověď - nedívat se. Když už nic jiného, musí se sérii Human Centipede uznat, že každý díl je jiný. Final Sequence to vzal sebeparodicky a satiricky. Six bohužel (bohužel pro mě) jede na jiné vlně humoru než já, takže zdejší humory v čele s přeafektovanou hereckou kreací Dietara Lasera na mě působily spíš neuvěřitelně trapně (opravdu, u některých jeho řvavých výstupů jsem se za tvůrce až styděl), a na trefnou, ne-banální a ne-povrchní satiru politicko-společenských poměrů v USA patrně nemá dostatečnou intelektuální kapacitu. Nebo ji alespoň v tomto filmu neprojevil.

Blomkamp-režisér se urputně snaží zakrýt neschopnost Blomkampa-scenáristy. Na Chappieho se dívá hezky, film má světlý momentky, ale když se nad tím začne uvažovat .... :-( Když se z děje vyabstrahujou linky jednotlivých postav, jejich konání ... tak to jsou vskutku závody debility s velmi těsným výsledkem. Každý z borců se v této disciplíně totiž snaží, seč mu síly stačí.

Zlatej Hostel. Teenagerský rádoby cool (ne, není to cool) a drsný (ne, ani drsný to nijak moc není) exploitation s lobotomizovanými postavami. LaSardo na hraně parodie, Sara Fabelová daleko za hranou, stejně jako závěrečný zvrat.

Finanční prostředky potřebné k natočení tohoto filmu měly být raději použity k něčemu užitečnějšímu, například k zajištění dlouhodobé ústavní léčby Marcuse Nispela.

Z plejády inspiračních zdrojů se v tomto případě imho nepovedl uplácat zcela kompaktní celek. Trochu Event Horizon, trochu The Thing, trochu Solaris, trochu Aliens, trochu Pandorum ... a tím výčet nekončí. Inspirace staršími kousky je ve sci-fi žánru věcí běžnou, to by samo o sobě nebyl problém. Infini bohužel navzdory nesporným řemeslným kvalitám a pěknému vizuálu nedokáže diváka (alespoň mě tedy nedokázalo) vtáhnout do svého světa. Projekce tak pro mě byla takovým zvláštně roztříštěným zážitkem, kdy jsem si vždy u nějaké scény řekl "jo, tohle je dobrý, to jsem viděl támhle..." Nebyl jsem se prostě schopen do děje ponořit, film si ode mne po celo dobu držel odstup.

Svým akčním fanouškům se patrně Arnold touto pro něj netypickou rolí a netypickým filmem příliš nezavděčí, ale podle mne ji ustál se ctí. Na emocionální rovině to funguje asi hlavně proto, že toho nikdo moc nenamluví (což je výhra právě u Arnolda), všichni se spíš jen zadumaně a smutně koukají a tiše trpí. Děj v podstatě neexistuje, jedná se o náladotvorné 80minutové loučení s dcerkou. Kdo se bude ochoten naladit, vyhraje. 7/10

"Hluboko do amazonské džungle se vydává ..." Já jsem tedy v Amazonii nikdy nebyl, ale soudě dle tohoto filmu mi to nemusí být vůbec líto, protože i Moravský kras vypadá exotičtěji. Natáčelo se evidentně v úplně normální evropské přírodě, přičemž stopáž je na pár místech proložena jednosekundovými záběry na skutečnou jihoamerickou krajinu / zvířenu. Tento problém je pouze prvním z mnoha, který tento film má, je pro něj ale naprosto vypovídající. Gumový dinosaurek nahánějící hrdiny březovým hájem prostě působí směšně. Strašně směšně. Kdyby to tvůrci alespoň proložili chtěným humorem a pomrkávali na diváka ve smyslu "my taky víme, že točíme kravinu, že si vlastně jen hrajeme na dobrodružný film", byl bych možná smířlivější. Takhle ale neexistuje žádný důvod, proč by měl kdokoli tomuto dílu věnovat zabijáckých 103 minut svého času.

Eden Lake meets You're Next. Sympatická manželská dvojice Angličanů se po přestěhování na skotský venkov musí bránit útoku nepřátelských násilníků, a to nejprve uvnitř jejich usedlosti a poté i v přilehlých lesích. Mix home invasion a hixploitation, viděli jsme to v posledních letech stokrát, scénář si jakoby rutinně odškrtává povinné položky ze seznamu. Natočené hezky a atmosféricky - většina filmu se odehrává v noci, o příjemné napětí a atmosféru naštěstí nouze není, ačkoli divák nutně zažívá pocit neustálého deja vu. Co to táhne lehce nad zapomenutelný průměr je rozuzlení v podobě poslední scény a zábavný kontext loňského referenda o nezávislost Skotska.