Posledné recenzie (2 362)
Ecce Constantia (1992) (TV film)
ECCE CONSTANTIA nepochybně patří k nejpůsobivějším a nejpropracovanějším Kohoutovým dílům. Na poměrně malé ploše je vytvořena vrstevnatá, nápaditá dramatická struktura, která se zdaleka neomezuje na české téma, jak by se naponejprv dalo očekávat. Překročena je i středoevropská úroveň a do hloubky jde i reprodukce církevních a vnitřních západoevropských poměrů vrcholící stoleté války. Většina dotčených témat je navíc dotčena nepřímo a je součástí zhuštěného Kohoutova autorského přístupu. Propracovaný televizní scénář dynamizuje původní dramatický tvar jištěný neobvyklou, ale neméně zdatnou režií otce a dcery Pistoriusových. Skvělé herecké obsazení tvrdí muziku a skýtá řadu překvapivých hereckých kreací očekávatelných (Adamíra, Růžek, Donutil, Preiss) i příjemně překvapivých (Pelzer, Holub, Tomsová, Kohout). Přítomnostní vstupy fiktivní televize nápaditě uvozované dynamizací středověkého vyobrazení Kostnice dávají poučenému divákovi potřebný nadhled a racionálně prostředkují veškerý průběh a obsah mezního historického kongresu; je tu zdařile prostředkován rozsah, dosah i omezení konciliaristického hnutí. Asi není náhodou, že toto pozoruhodné, nadčasové dílo je dnes prakticky neznámé a je viditelně opomíjené; příliš se vymyká polistopadovým dramatickým standardům současné České televize.
Křižácké pevnosti víry (2022) (TV film)
Schopnost francouzských dokumentaristických filmařů natočit více srdečním než "pouze" filmařským způsobem jedinečná díla zpřítomňující dávno zapomenutá fakta a souvislosti je příslovečná. Osudy křižáckých snah vrcholného středověku dokreslují pro změnu jinou svým způsobem až věčnou pravdu: oprostí-li se lidský důmysl lidského momentu, mění se v až esoterický výtvor, který svou křehkostí nabývá na zranitelnosti a pominutelnosti.
Petr Kostka - Štace mého života (2023) (TV film)
Zdánlivá jednoduchost postavená na Kostkovi, který mluvě o sobě se vlastně pohybuje ve své nejnovější roli, bere dech. Nenásilné přechody k dalším účinkujícím přesně postihují a vyjadřují ty úseky, ke kterým se chtějí vztáhnout a bez výjimky se také vztahují. Předěl mezi odcházející velkou hereckou generací a současnou Thálií prost moralizování a nostalgizování je tu více než patrný - přirozeně a samozřejmě. Forma s obsahem se zkrátka slévá do ideálně dokonalého tvaru.