petikacka

Normálně se mi chce blejt z toho marasmu, nicoty a bezvýchodnosti žití zúčastněných osob. Moje empatie mě zase dostala do stavu, kdy je mi fyzicky i citově špatně z tohoto téměř dokufilmu, který svou odtažitostí dodává skutečným situacím o to větší hloubku. A ještě ke všemu si to JÁ KRÁVA pustím po nedávném zhlédnutí Stodolových asi abych si naložila ještě o něco více. Končím, jdu se vydýchat a dát si panáka a teď si budu dlouho pouštět nějaké kraviny ať se z toho vzpamatuju...Za mě zbořených 85%

Nebudu tady soudit jak dalece je to podle pravdy.  Mě se na filmu líbila ta plíživá proměna myšlení a chování na počátku obyčejného páru v monstra postrádající jakékoliv svědomí  a jejich vývoj byl hodně mrazivý. A ten nic nevysvětlující a nedoříkávající styl natáčení to jenom podtrhoval. Tuto kauzu znám téměř dopodrobna už od dob jejich odsouzení takže si na druhou stranu myslím, že to bylo natočeno téměř přesně. Jen jsem pořád nechápala ty jejich motivy, ale po zhlédnutí mě to přijde jako logické vysvětlení. Na konci jsem měla opravdu husí kůži po celém těle a to díky hereckému koncertu Jana Hájka a hlavně Lucie Žáčkové, z níž šel doslova strach s tím jejím klidem a úsměvy. Brrrr...Za mě taktéž mrazivých 80%

Ať si kdo chce co chce říká, mě ten film přijde dost nepovedený a zmatený. Co tím jenom básník chtěl říci? To mě napadlo po jeho skončení. O čem to vlastně mělo být? O neurovnaném vztahu matky s dcerou? Na pochopení tady máme ovšem pouze 2 věty na konci. Nebo o lži a o morálce? To zase zabila linka s novinářkou Pavly Beretové z časopisu REFLEX ( sic! ), která nechá klidně vytisknout svůj článek i když ví, že je to lež?! Ovšem babka to vypráví, tak zajímavě, tak je to fuck?! Pro mě je to především urážka všech ještě žijících pamětníků kteří natáčí své "zážitky" pro Paměť národa, aby nikdy nezapomněl co vše tu bylo možné i nemožné. Takže mi z toho vychází pouze pocta Jiřině a to je na film trochu málo i když samozřejmě klobouk dolů před její vitalitou. Za mě zklamaných 55%

ANO bylo to akční a ANO bylo to dostatečně postapošílený ( o tom si Mel Gibson mohl nechat zdát i když na tu dobu, to byl brutal). Z logiky prequelu je tu rozpracován poměrně detailně systém 3 kmenů v pustině, kteří jsou jakž takž schopni spolupracovat než jim do toho hodí vidle jeden Dementus a jeho nájezdníci. Byla to řežba a strhujícímu tempu nikdy nespadl řemen, takže i ta brutální stopáž absolutně nevadila ( tedy pokud jste v sále theatre de luxe a sedíte v měkkoučkých a široučkých sedadlech se spoustem místa pro nohy :-))   ), ale...Mám jedno ALE a to je už ta nepřekvapenost z vizuálu oproti  Zběsilé cestě. Tutok se zase dozvíme víc...Nejspíš si fury road pustím znovu, aby se mi celá Mad Max saga spojila do  hromady a stal se z toho jeden celek. A klobouček před Georgem Millerem. Za mě hutných 85%

Je to hnus velebnosti a jestli si po zhlédnutí tohoto dokuše pořád někdo myslí, že v Aaamerice mají nejlepší soudní systém, tak tomu již není pomoci...Nicméně ne, že by se to dělo pouze tam a jinde a u nás ne! viz kauza Lopeník, kde se taky pořád nemají k novému otevření případu který jako by vypadl z pera Johna Grishama... Za mě naprosto zhnusených 80%

Pardon, ale nějak blbě se mi píše poněvadž mi tady neustále padají kapky přes monitor. Jestli to není tím, že mi slzí oči!? Britský humor miluju, ale tento seriál je tak nějak víc než  černohumorný ba co víc je přímo srdceryvný. Nevím jak dalece jsou podmínky v našich státních nemocnicích stejné jako v Británii, ale mám pocit, že u nás to je o hodně lepší, ale co já vím? Rozhodně nevím nic o tom, že by u nás páchali každý měsíc lékaři sebevraždu. A že mají menší plat než automat na parkovišti před nemocnicí? Každopádně je to opravdu silný počin a ukázka jak fungují státní a potažmo i super drahé soukromé nemocnice, kde sice mají doktoři i klientky veškerý komfort za který si fest zaplatí, ale když jde do tuhého, tak je nakonec musí odvézt do státního páč tam jsou připraveni na vše... No bylo to opravdu hodně silné, syrové, surové a smutné s opravdu malou ( fuckt malou) kapkou humoru...Za mě smutnonadějných 95%

Tohle jsem potřebovala vidět. Úplně obyčejný, přitom hluboce lidský, místy dojemný příběh s jemným humorem a kapkou smutku. A tento koktejl se podává během zimních prázdnin, kdy uvíznou tři polámané lidské duše ve zcela prázdné a nevytápěné soukromé škole (sic!). Co bylo dál...? Na to se musí podívat každý sám a že to stojí za to. Za mě okouzlených 90% P.S. Alea iacta est....a překročit Rubicon to je v životě potřeba.

Předně podotýkám, že hodnocení je dle mého človíčka a myslím si, že tak by se to mělo i brát páč je to film primárně pro děti. Bylo to vtipné včetně hudby jako např. mission imposible a top gun, narážky na Toma Cruise bez dubléra a videa roztomiloučkých koťátek. Já osobně bych dala méně procent, ale človíček řekl 85%, tak prostě tak. Za človíčka 85%

Konečně někdo ( Tomáš Klein) natočil něco skutečného o a ze života Ivety. Přiznám se, že i já jsem před těmi 10 a více lety byla už znechucená a vlastně i znuděná tím bulvárním pohledem na ni a říkala jsem si, koho to zajímá vždyť si za to může sama, je trapná a bez špetky sebeúcty. Seriál Iveta mi to jen potvrzoval a hlavně nebavil. Ovšem tento dokuživotfilm mi konečně otevřel oči a já prohlédla. Najednou jsem JI pochopila. Díky jejímu nešťastnému!? výběru partnerů a spolupracovníků vlastně vůbec neměla šanci. Je smutné, že na to většina lidí i kritiků přišla až 10 let po její smrti. Nechť se toto dílo stane Mementem mori pro všechny další umělce s křehkou duší...Za mě zasažených 85%

Je to můj filmový bůh a viděla jsem 90% jeho filmů. A víc nemám co dodat, jeho je třeba vidět a vnímat...Za mě respektovaných 95%