gauchingman

Musím říct, že u žádného dobrodružného dramatu jsem se tolik nenasmál... Nejdřív (po zásahu šutráku do pravěké kebule) se smála ona, jsouc členkou poněkud "vyspělejší", nechlupaté rasy; pak, po značné časové prodlevě, se řehtali oni... a nakonec já, no...

Ještěže to ten Mára Epštajnů napsal tak geniálně, abych nakonec přesně věděl, co si mám jako myslet. Díky Mařeno!

...a Hamlet, za neustálého mluvení, umírá...