typa

Peter Weir režíroval už geniální snímek Společnost mrtvých básníků. I tady se jedná o film, který odhaluje, jak je důležité otevřít oči a používat vlastní myšlení. Jaké jsou skutečné hodnoty a ideální život. Truman Show je vizionářský počin o tom, jakou moc mají média. Já ho také vnímám kromě jiného jako zdařilou satiru na současný stav společnosti. U filmu si kladu otázku, nakolik jsme i my dnes obětí reklamy, médií a byznysu.

Film, ke kterému se pravidelně vracím. Carpe diem, aneb umět život skutečně prožít. Hlavní postava je učitel ztvárněný Robinem Williamsem, který roli zvládnul bravurně. Představuje učitele, který nebere své povolání jako zaměstnání ale jako poslání, jak mladým lidem prostřednictvím literatury otevřít oči a naučit je samostatně myslet. A daří se mu to. Závěr mě vždycky dojme k slzám.

Pro takové pohádky mám slabost. Pohádky, kde se prolne svět bohatých a chudých, aby zde vzniklo upřímné přátelství. Přátelství, které oba v životě posune správným směrem. Je to příběh o bohatém bělochovi na vozíčku, který dá práci černochovi z ulice. Film táhnou excelentní a plně uvěřitelné výkony nejen hlavních ale i vedlejších postav. Jiskření mezi bohatým Philippem a chudým Drissem je dokonalé. Líbí se mi podmanivá hudba, která se snímkem nese. A celé je to podané odlehčeně jako komedie. Všeho je tam tak akorát, přiměřeně.