Lima

Mladýho Washingtona už bych nikdy neobsazoval do hlavních rolí, hraje to opět blbě (a za to strhávám jednu hvězdu), jinak mi to přišlo strašně bohatý, jak vizuálem, tak emocionálně. Edwards nás sledem nádherných obrázků provede několika lokacemi, ať bladerunnerovským městem s desítkami svítících reklamních neonů, asijskou krajinou, kde se zajímavě střetává stará buddhistická kultura s moderními sci-fi prvky, nebo super vesmírným plavidlem Nomadu, který jakoby vymysel Kosinski  pro svůj Oblivion. Hlavně ta Asie mě nadchla, jak promyšleně a hladce navazuje moderní architektura na tu starou zástavbu, vytváří tak zajímavý kontrast a ta divácká imerse je neuvěřitelná. Nejsem příznivcem AI, ale stejně mi nevadilo, že Edwards jí relativizuje a staví jí vlastně do pozice kladného elementu, stejně jako před 40 lety Blade Runner, příběh tak dostává náboj, který mě udržel pozornost po celou dobu a těch pár logických lapsů mi to nezkazilo. Bohužel, Edwards je nepochopený tvůrce a to mě mrzí. Jak u Godzilly, která byla tou pravou, chytrou poctou filmům společnosti TOHO, anebo tady, u výživného hardcore scifi, kterých se v současnosti moc nerodí. Může mě jenom uklidňovat, že Blade Runner ve své době byl také kriticky odmítán a divácky odzíván, takže …. třeba to za pár desítek let taky vyjde, Garethe.

Na to, že to je ve svým jádru dlouhá, lehce vtíravá reklama na Sony produkt, je to velmi dobré. Ač to nestálo mnoho, umí to díky šikovnosti Blomkampa zamaskovat a vypadá to jako produkčně výživný kousek. Závodní scény mají drajv, jsou fantasticky ozvučené a zejména střihač při nich předvedl nadlidský výkon a scény, při kterých se zrovna nezávodí, také díky hereckému umu dokážou chytnout za srdíčko. Když pominu Orlanda Blooma, který s tím nemožným účesem a rozšklebeným výrazem vypadá jako čarodějnice z Jeníčka a Mařenky, tak bývalé „spajsce“ Geri Halliwell (velmi nečekaný casting) ty mateřské city věříte, Hounsou je fajn a jeho „slzavé údolí“ při setkání se synem je moc pěkná scéna, dále Harbour je mentor jedna báseň (a jeho oldschool záliba ve walkmany a Black Sabbath mi konvenuje :o) ), ale především překvapil neznámý Archie Madekwe, kluk ušatá to zahrál skvěle. Nečekal bych, že zrovna do příběhu gamera budu tak zainteresovaný, ale stalo se, Blomkamp je prostě Houdini, co za málo peněz dokáže tahat zlatý králíky z klobouku.

V budoucnu, při nějakém repete, dám stejně vždycky přednost Lesterovým mušketýrům, protože mají v sobě tolik šťavnatého popkornu, že by nasytil celou Nigérii, nešetří dobrým humorem (který v této francouzské verzi téměř absentuje) a živelný Michael York je coby D´Artagnan jako to nejlepší víno. Na druhou stranu, líbí se mi tohle francouzské neučesané pojetí. Především ta skvostná výprava! Ulice zablácené, bez dlažby, posypané pískem, chlapi zpocení a špinaví (a se žlutými zuby :o) ), kdy jak známo, se v 17.století hygienou neplýtvalo a to ani ve vysokých kruzích a ta kamera s tlumenými barvami tomu uvěřitelnýmu dojmu taky přidá hodně. A co si budeme povídat, cherchez la femme Eva Green je přeci jenom více sexy mylady, než Faye Dunaway. Takže když to porovnávání vlastně shrnu, vychází mi z toho remíza a to není vůbec špatná známka.

Možná nejmeditativnější Fincher doposud, hudba celou dobu poklidně tepe, jako když Fassbenderův asasín na začátku trpělivě čeká na svůj výstřel, vnímajíc pečlivě svůj srdeční puls a stejně jako téměř celý film se nikam nežene a s až obsedantní pečlivostí si opakuje „Drž se plánu….neimprovizuj.“ A přesně to dělá i Fincher, promyšleně, s precizností švýcarského hodináře na sebe vrší jednu pečlivě komponovanou scénu za druhou a jakoby se, mimoděk, obtiskl i do Fassbenderovy postavy. Na začátku si dotyčný, po zpackané vraždě, řekne „Kurva, tak tohle je poprvý“ a stejně tak bych viděl i Finchera, že mu podobné myšlenky létaly hlavou po rozporuplně přijímaném Mankovi. A jakoby se oba dva honili za dokonalostí, kde se selhání neodpouští. Do plného kvaltu v hodnocení přeci jenom něco chybělo a Fincher za to nemůže. Snad jsem od scénáře Walkera čekal podnětnější myšlenkový přesah (´8mm´ pořád nepřekonáno), snad lepší završení a ne tu mělkou pointu na konci, včetně těch několika idylických záběrů, které jsou fakt plytké. Každopádně precizní Fincher ..… precizní ´Fincher is back!´, tak jak ho máme rádi. Jenom ten Andrew K. Walker si vybral slabší chvilku.

O chlup lepší, než ´jednička´. Krásně to vypadá, výprava je více než slušná, má to pár skvělých nápadů (otáčející se listy magazínů). Bohužel ale Chaves neumí dát hororovým momentům nějakou šťávu, dost to na sebe lepí rutinně a až na vzácné výjimky nefungují ani lekačky. Ale neuráželo mě to svojí blbostí, jako předchozí film, i když vypjatá závěrečná dvacetiminutovka už byla dost na hraně toho, kdy by se to překlopilo do generické hlouposti. Na ségru Very Farmigy mě baví koukat, má v obličeji takovou nevinnou křehkost, to se nedá zahrát, to musíte mít v sobě a navíc umí hrát.

Návrat do časů, kdy jsem obdivoval přirozené herectví Michela Piccoliho a krásu Catherine Denevue. Bohužel v rozporuplném filmu. Rušila mě chaotická střihová skladba, několik teatrálních nesmyslných scén a hudba, nadužívající táhlé smyčce, které tvořily nepěkné disharmonie. Vrcholem je pak dvojice prodejců s prostěradly, jejichž příchod na scénu vypadá jak sebeparodie, a jeden z nich, maximálně otravný, se chová úplně nepochopitelně jak přerostlé dítě. V poslední půlhodině se to zvrhne do úplného bizáru, ve kterém režisérka na sebe chaoticky lepí nelogické scény. Denevue je tu v druhém sledu, její role přikazuje, aby nemluvila a dorozumívala se pouze psaním na tabulku, bez dějového opodstatnění, což je divné. Ve výsledku shrnuto – dokáže to překvapovat, a pořád je mi tahle tvorba bližší, než současné banality, ale i tak bych neváhal to označit za artovou honírnu. Agnés Varda asi nebude moje krevní skupina.

Evropský trash v nejryzejší podobě. Na začátku na vás vyvalí neskrývanou nahotu, aby pak zombie náckové pravidelně vylézali z jezera, klátivým pohybem sondovali okolí a mordovali ženský tím, že jim sajou krev. Chvilku se Rollin flashbacky zpět do 2.světové pokouší o nějaké vážné rozvíjení mytologie, aby pak zas na vás vyvalil tři kýble nahoty a kopu zombíků, kteří si vřískající ženský unášej do jezera. Dokonce nechybí ani nějaké citečky, to když táta zombík pokaždé, když vyleze z vody, navštíví dcerku, hladí ji a dává jí dárečky. Té holčičky mi bylo normálně líto. Hrála totiž jako jediná strašně svědomitě, a vůbec do toho světa dospěláckých úchyláků nezapadala. V její postavě se Rollin pokoušel dokonce i o nějaký přesah a celkově mám dojem, že všechno kamerou bral na první dobrou a úplně rezignoval, co z toho vyleze. Na konci dojde i na slzičky, no sám jsem se neubránil dojetí, fňuk.

Pitomina pevně přisátá k čínským ceckám plných chechtáků a s hlavou až po uší zaraženou v její zadnici. V omalovánkových kulisách se tu prohánějí digitální potvory a vás to má asi napnout, vyděsit, nebo co vlastně. Ano, mě vyděsila myšlenka, že potenciálně existujou diváci, kteří u něčeho podobného zažívají napětí či zábavu, já bych raději místo toho strčil do akvárka svoji ruku a nechal si ožužlávat palec murénou. Dříče Stathama mám rád, ale kdyby jeho roli tady převzal nějaký no name Číňan, nic by se nestalo. Jasone, tebe raději v Ritchieho stáji, na tyhle kraviny je tě škoda.

Díval jsem se na to z donucení, protože komiksovky už mě regulérně serou ….. a jak to říct, nějak jsem to přežil bez úhony. Většinou překvapivě komorní, držící se zpátky, odehrávající se převážně mezi interiérovými zdmi na ploše několika místností. Nemá to žádný eye-candy momenty, díky kterým byste si to zapamatovali, prostě je to celý taková ničím neurážející definice průměrnosti. Jared Leto byl o.k., pokud se zrovna díky šerednýmu CGI nepitvořil jako upír, hrál uměřeně a nebyl nejslabším článkem. Jenže má to bohužel i směšně křenícího se Matta Smitha a má to Tyrese Gibsona, který se celou dobu tváří, jakoby každou chvíli čekal průjem. Závěrečný trikově hnusný souboj, utopený ve tmě, do pěti minut zapomenete. Vlastně jako celý film.

Russell Crowe ve svým fyzickým stavu pašíka bere už každou pitomost, co se namane. A přitom první půle se mi líbila dost, dokud Russell hýří charismatem a vtipem a nechybí i pár fajn vizuálních nápadů. Jenže s přibývajícími minutami je to čím dál hloupější a generičtější a závěrečný souboj dvou knězů, kde vzduchem lítají těla, šlehají plameny a zakrvácený ženský lezou ze železné panny, vypadá jak nějaká parodie od Mela Brookse. Takhle to dokurvit, to je umění. Dík aspoň za Franca Nera, dlouho jsem ho v ničem neviděl.