Helo

Sterilní generický fantasy absolutně nemající jakejkoli, natož "zaklínačskej" ksicht. Co hůř, scénáristicky i vizuálně připomínající TV fantasy z před dvaceti rokama. Tady jen o dost nudnější než ty nostalgií zamlžený Herculesové, Xeny, Sindibádi atd. Lehce potěšila snad jen hudba, občas ucházející i když ničím zajímavý fighty a pomrknutí ke známým postavám, který ale - krom Marigolda - divákům hlavního seriálu (rozuměj nečtenářům předlohy/nehráčům) nebudou zatím nic moc říkat.

První film snad někdy od Empire Strikes Back, kde mi chvílema bylo fakt závraťově nevolno, což je achievement, kterýho nedosáhli ani všichni ty Ethanové Huntové a jemu podobný. Jen škoda některých těch low IQ momentů.

Tak hezky to znělo na tom papíře (konečně něco o slovanských bozích!), až jsem na to šel do kina málem dobrovolně (nakonec jsem musel tak jako tak). Žel bohům tady ale místo Moreny převzala vládu scénáristická impotence spoléhající na neskutečně infantilní humor, kde se každej furt směje naprostým ptákovinám, až to často připomíná totální cringefest, nebo spřádá ďábelský s afektovaným přehráváním. Což je primárně případ hlavní kladný postavy a hlavní záporný postavy, který mi skoro od začátku tímhle lezly na nervy. A celková scénáristická neschopnost je vidět prakticky na všech postavách, kterých je spousta, ale jejich dějový linky téměř  nefungujou, protože na žádnou z nich není kladenej dostatečnej důraz a většina toho, co se stane, působí jako vycucaný z Morenina prsu. To sice platí i postavě Vesny, ale přesto je to díky ní celý aspoň trochu koukatelný, což přisuzuju Sabině Rojkový, která je sakra sympatická a bohyni ztvárnila... inu, božsky a bez afektovaných výlevů a její scény přináší aspoň trochu toho pohádkovýho tepla, tak jak se na bohyni jara sluší a patří. Černobog to ale vem, protože i její "chemie" s lidským protikladem, která měla bejt povinnou romantickou vsuvkou, je tady naprosto odfláklá a omezuje se na pár nic neříkajících interakcí. Přesto za ní jedna hvězda, druhá za relativně slušnou hudbu a některý obrazový krásy.

Jakožto vánoční jednohubka naprosto v pořádku. Za poslední dva dny jsem to viděl 5x (takže už vlastně pětihubka) a první a poslední třetina jsou pořád fajn a zábavný. Prostředek by bodlo trošku prostříhat, tam to není nic objevnýho. Draxovo smích je návykovej.

Po brutálních ohlasech jsem na to byl hodně zvědavej, ale musím říct, že ten předcházející hype pro mě zdaleka překonal výsledný (ne)nadšení. Je to vlastně trochu černější a zároveň uvolněnější variace na Harryho Pottera, ale ne dostatečně černá a morbidní, aby dokázala víc zaujmout. Hrobařský a sarkastický vtípky tady totiž zase až tak moc nefungujou a většinou vyzní do ztracena, takže se tu člověk občas maximálně párkrát za epizodu spíše jen pousměje. Tak nějak to nemastný a neslaný provedení, který nepřichází s ničím moc zajímavým a neviděným, dokáže aspoň utáhnout hlavní dvojice spolubydlících, kde právem chválená Ortega zastiňuje neméně skvělou Emmu Myers, která by si zasloužila stejnou pozornost, jakožto parádní duhovej protiklad k temný Čtvrteknici. Samotná zápletka není úplně blbá, jen si člověk musí chvíli počkat, než začne bejt zajímavá různýma motanicema.

První polovina je vlastně taková nijaká nuda, kde se nic moc neděje, řeší se blbosti a lidi se schválně neptaj na správný otázky, aby to mohlo zůstat tajemný (nebo si nerozumí nebo radši nemluví vůbec). Ale pak to najednou dostane grády, začne se ukazovat, že zakopaný psi jsou úplně někde jinde, než každej čekal. A pak znova a pak znova, tak jak se dalo od tvůrců Dark čekat. A stejně jako u Dark celej ten zdánlivě překombinovanej konstrukt vlastně nakonec začne dávat smysl. A jak jsem si po prvních pár dílech říkal, že druhou řadu snad asi vynechám, po posledních pár dílech chci, aby tady byla co nejdřív. A pokud se scénář podaří vyladit tak, aby byl na podruhý konečně bez hluchých míst, rád zvednu na ultimátní hodnocení.

Nikterak objevná komiksovka, avšak občas hravá, občas vtipná, do správný míry vážná a v objevování minulosti Teth Adama budící zájem, s přehledně zrežírovanou akcí a doprovozená solidní muzikou, která po dlouhý době konečně zase přichází s líp zapamatovatelnýma tématama. Scénář občas skřípe, ale nedokáže nudit, páč se tam vlastně pořád něco děje, což je na druhou stranu zase trochu kontraproduktivní, protože jsou tu momenty, kdy měl film trochu zpomalit a nechat pořádně vsáknout stanivší se situace, myšlenky a emoce. Největší vrzání je pak slyšet jednak u postavy Hawkmana, kterej je tak děsně tupej v diplomacii, že nechápu, jak může bejt šéfem JS; jednak v celkovým vedení Snyder/Gunn-verse nebo jak se tomu teď říká, páč provázaný s ostatníma filmama to je, ale ne moc uvěřitelným způsobem (Kde byla JS doteď například?), za což vlastně může to, že se jedná o provázanost jen zpětnou (pominu-li jakýsi navázání na Shazam). Snad teď s novým vedením to univerzum získá trochu víc na uvěřitelnosti. Pár procent nahoru jsem ochotnej přidat i za Rocka, kterej svým přístupem k postavě má pro mě na film podobnej efekt, jako Cavill v případě Zaklínače.

Nejdřív zkoukněte a pak teprve čtěte, protože vedle slušnýho řemesla, zajímavých a kupodivu i zábavně napsaných postav tenhle film hodně staví i na neznalosti, neurčitosti a nečekanosti toho, kam se to vyvine.

Flanagan zase válí. Pro mně je to asi nejtalentovanější a nejoriginálnější soudobej hororovej tvůrce, třebaže s každým dalším dílem tam toho hororu má míň a míň. Po dvou sériích hororovýho Haunting přichází i s druhou porcí  hororovýho "Midnight" seriálu, ve kterým je však největším hororem samotnej obyčejnej a ve skrze realistickej, nepříznivej a krutej osud obyvatel zdejšího hospice. Hororový prvky jsou tady vlastně jakýmsi doplňkem toho, co se seriál snaží divákovi sdělit - vlastně (meta)fyzickým ztělesněním strachů a přání hlavních postav, ať už ve formě vyprávěných půlnočních příběhů nebo ve formě skutečných hororových prožitků v chodbách starýho baráku - a celej příběh tak vlastně není o strachu z bubáků, nýbrž o strachu ze smrti, o beznaději, o neférovosti života, ale i o naději, síle, vůli žít, nevzdat se a hledat cestu, a nakonec vlastně i o samotným smíření. A celý je to pojatý neskutečně lidsky, takže emoce, který tu kanou na každým kroku, zdaleka nejsou prvoplánový a každej je schopnej se s nima ztotožnit, i když v takový situaci ani nebyl. Vytkl bych snad jen trochu klišoidní a zbytečný cliffhangery na konci některých epizod, a závěrečnou scénu celý série, která zaváním otevřenýma vrátkama pro případný pokračování, což mi tady ale přijde zbytečný a vlastně i kontraproduktivní vzhledem k vyznění celýho příběhu.

Abych navázal na svojí zklamanou recenzi k Prstenům moci, Rod Draka je jejich naprostým opakem. HBO nám totiž na podnose, kterej sice není z ryzího zlata a už vůbec ne z valyrijský oceli, naservírovalo nikoli dračí exkrement, nýbrž tu nejchutnější omeletu z dračích vajec! Skvělej scénář a i parádně napsaný a zahraný postavy, kde každá scéna, každej pohyb, každej pohled i každý slovo má svoje přesný místo i účel, což se pak odráží v neskutečně vypjatých situacích, který dokážou naprosto přikovat ke křeslu a sotva se hnout a to si ani nikdo nemusí pořádně dávat po hubě - stačí ty neskutečný verbální i neverbální výměny názorů a emocí. Kostýmově i výpravou taky super, všechno sedí a působí jako skutečný a v praxi použitelný a snad jedině to slabší CGI (i oproti GoT) to malinko kazí. Plus podivný stárnutí postav, kdy u některých bylo z nějakýho důvodu potřeba každý dvě epizody měnit herce a jiný zase vypadaj 30 let furt stejně, ale nad tím se dá mávnout rukou.